Španělská La Liga je dlouhodobě ve stínu nablýskané Premier League a pokud se podíváme pouze na finanční stránku, pak naprosto zaslouženě. Na Pyrenejském poloostrově se nicméně v posledních letech strhávají pravidelně atraktivní boje nejen o titul, ale také o kvalifikaci do evropských pohárů či o to, kdo půjde o soutěž níž.
Napínavé dobrodružství můžeme očekávat i od ročníku 2022/2023. Především základna týmů, které pošilhávají po čtvrtém místě zajišťujícím Ligu mistrů a jednoznačně cílí minimálně na Evropskou ligu, je skutečně početná. Potyčka fotbalistů už během „přátelského“ El Clásika na turné v USA pak dala zase jasně najevo, že rivalita Realu Madrid a Barcelony určitě není na ústupu.
Zapomenout nemůžeme ani na boj o záchranu, ostatně v předešlém ročníku se o třetím sestupujícím rozhodovalo doslova až v posledních minutách 38. kola. Černý Petr nakonec padl na Granadu, naopak nejvyšší soutěž oživí nově příchozí Almería, Real Valladolid a Girona.
Tyto řádky měly původně začínat asi nějak takto: „Útok Realu Madrid dosáhne svou silou nové dimenze díky příchodu Kyliana Mbappého.“ Jak už ale dobře víme, roční kauzu nakonec sám francouzský supertalent rozsekl nečekaně. „Zůstávám v PSG,“ oznámil opařenému vedení Bílého baletu. Co na tom, že tím porušil slovní domluvu. Hvězdná posila se nekoná.
Reakce Realu Madrid? Překvapivý klid. „Vidím každý den na tréninku, že jsme silnější než v minulé sezoně,“ tvrdí trenér Carlo Ancelotti. Jistě odvážná slova po tom, co jeho tým ovládl La Ligu i Ligu mistrů. Je sebevědomí na místě?
Co se týče defenzivy a síly v záložní řadě, pak zcela jednoznačně. Real se v minulé sezoně pyšnil druhou nejlepší obranou ligy a pro boje nové ji ještě vylepšil příchodem siláka Antonia Rüdigera z Chelsea.
O exkluzivní bojeschopnosti zálohy pak není potřeba pochybovat, jména jako Casemiro, Luka Modrić, Toni Kroos či Fede Valverde mluví za vše. K tomu si přidejme objev minulého ročníku Eduarda Camavingu či nově příchozího Auréliena Tchouaméniho a vzniká nám nebezpečně silný koktejl. Ve finále bude největší Ancelottiho starostí, koho posadit na lavičku.
To už se ale pomalu dostáváme k ofenzivě královského klubu. Jednoznačný favorit na zisk Zlatého míče Karim Benzema a nastupující hvězda světového formátu Vinícius Junior jsou sice zárukou obrovské kvality, ovšem odmítnutí Kyliana Mbappého přece jen tým bolí.
Příznivci bílých barev se totiž logicky ptají, co se bude dít, pokud se jednomu ze dvou zmíněných nebude dařit nebo přijde zranění. Faktem je, že Real pustil útočníka Luku Joviće do Fiorentiny a náhradu nepřivedl. Na hrot útoku se tak nyní kromě Benzemy počítá s Edenem Hazardem, v jeho případě jde ale o dost rizikový podnik. Odepsaného Mariana, kterého se klub snaží už skoro tři roky neúspěšně zbavit, snad ani netřeba zmiňovat.
Na pravém křídle sice v závěru minulé sezony zazářil Rodrygo, ale nyní na něj čeká mnohem větší tlak. Marco Asensio byl zase jednou nohou na odchodu a zůstal spíše jen z důvodu minimálního zájmu větších evropských klubů. Na Real Madrid trochu málo, zdá se.
Přesto není třeba pochybovat o nejvyšších ambicích klubu. Dvě trofeje? Pche, Real jich chce rovnou šest. A jednu už má poté, co porazil Frankfurt v evropském Superpoháru. V sezoně 2022/2023 bude kromě La Ligy, Ligy mistrů a Copa del Rey bojovat ještě o španělský Superpohár a také na klubovém mistrovství světa. Ovšem rivalové nespí. A jak víme, obhajoba titulu bývá náročná. Ostatně Bílému baletu se takový kousek povedl naposledy v letech 2007 a 2008. Dojde si nyní Ancelottiho parta pro druhý triumf v řadě i bez Mbappého?
Popisovat finanční kejkle, ke kterým se odhodlal prezident Joan Laporta v Barceloně, by dalo možná i na knihu. Proto jen ve stručnosti shrňme, že Katalánci kvůli tíživé finanční situaci zobchodovali 25 % příjmů z televizních práv na následujících 25 let a také prodali téměř 25 % své produkční společnosti Barca Studios.
Značnou část z inkasovaných stovek milionů euro se Laporta a spol. rozhodli investovat do posil. V momentě, kdy aktuální dluh katalánského klubu činí více než 1,3 miliardy euro, nad tím kroutí hlavou většina fotbalového světa. Barcelona současnost financuje příštími zisky a je otázka, jestli si tím netuneluje budoucnost.
Letní siesta je u konce, začíná Serie A! Pryč jsou doby, kdy Juventus vyhrával jeden titul za druhým, šanci na scudetto má opět více týmů. Kdo se na novou sezonu připravil nejlépe a proč by se měl neutrální fanoušek na italskou ligu dívat?
Pojďme ale z finančního oddělení na trávník. Pod rukama legendárního Xaviho se totiž tvoří tým, jenž bude mít nejvyšší ambice a cokoliv jiného než tituly budou zklamáním. Na Camp Nou během léta dorazili dlouholetý kanonýr Bayernu Mnichov Robert Lewandowski (45 milionů euro), ceněný stoper Jules Koundé ze Sevilly (50 mil. euro) či obletovaný Raphinha z Leedsu (58 mil. euro).
K tomu přidejme příchody „zdarma“, po konci svých kontraktů v AC Milán potažmo v Chelsea podepsali smlouvu s Barcelonou Franck Kessié a Andreas Christensen. Ani to nemusí být vše, v kuloárech se hodně mluví o zájmu o fotbalového básníka z Manchesteru City Bernarda Silvu.
Ještě jednou ovšem musíme na barcelonské cestě plánovaného úspěchu zamířit do kanceláří za finančním prezidentem. Katalánský klub totiž aktuálně řeší, zda vůbec dokáže všechny své posily zaregistrovat. La Liga je v tomto poměrně přísná a u Barcelony už řekla dost. Buď splníte podmínky, nebo máte smůlu. Proto se tak moc tlačí na odchod Frenkieho de Jonga a dalších hráčů. O úspěchu celé sezony se tak dost možná rozhoduje právě teď v zákulisí a nikoli na hřištích.
„Máme jen ty nejvyšší ambice. Chceme bavit fanoušky atraktivním fotbalem a chceme hrát o tituly. Pokud jde o naší finanční situaci, věřím, že prezident Laporta moc dobře ví, co dělá,“ nechal se slyšet trenér Xavi. „Když vidím Xaviho tréninky a to, jaké Barcelona přivedla hráče, věřím tomu, že budeme aspirovat na vítězství ve všech soutěžích,“ podpořil svého kouče Lewandowski.
Pravdou je, že na papíře nyní nemá Barcelona výraznou slabinu. V minulosti prostupnou defenzivu by měli konečně vyztužit zmiňovaní Christensen a hlavně Koundé. Ofenziva týmu je opravdu nabitá a tak je možná největším otazníkem střed pole, kde už má své nejlepší období přece jen za sebou kapitán Sergio Busquets a velká tíha bude ležet na mladících Pedrim s Gavim. Ustojí tlak?
A hlavně, ustojí slavný klub nepříznivou finanční situaci a uzme si po třech letech ligový titul?
Při pohledu na soupisku Atlétika Madrid se nelze ubránit dojmu, že tým má to nejlepší za sebou. Jenže vyprávějte to známému bouřlivákovi Diegu Simeonemu, který pravidelně dokáže z na první dobrou horšího kádru vytáhnout maximum. Ostatně dva roky starý titul je toho nejlepším důkazem.
Faktem nicméně je, že Atleti zatím najeli na úsporný režim. Do klubové kasy během léta výrazněji sáhli pouze u příchodu pravého obránce Nahuela Moliny z Udinese, který stál 20 milionů euro. Za 6,5 milionu euro pak dorazil levý záložník Samuel Lino, spíše hráč na lavičku.
Za další tři zvučné posily Atlético nemuselo utratit jediný cent. Po konci smlouvy v Dortmundu přišel středopolař Axel Witsel, z hostování se vrátili útočník Álvaro Morata a záložník Saúl Niguez. Především comeback druhého jmenovaného vzbuzuje ve fanoušcích Rojiblancos značné naděje. Naopak u Moraty není jisté, jaké plány s ním Simeone má.
Společně se Sazka Fantasy jsme připravili speciální turnaj k jarní části české ligy. Stačí se zaregistrovat a v profilu zadat promo kód „FCLiga“. Každé kolo nejlepší trenér vyhraje roční předplatné Football Clubu a druhý v pořadí roční předplatné časopisu Finmag. Nejlepších 15 trenérů po celém jaru získá další ceny. Pro šest nejlepších je roční předplatné Football Clubu, za 7. a 8. místo dáváme novou FC knihu. Trenér na 9. místě získá plakát z limitované edice od Ilony Polanski. Pro hráče na 10. až 14. místě máme 500 Kč na plakáty 442prints.cz, za 15. místo je lahev Chandon Garden Spritz. Do boje se vydal také redakční tým FC. Tak neváhejte a přihlaste se ještě dnes!
Zkušený kouč, jenž působí v madridském klubu už od roku 2011, bude nadále spoléhat na prověřenou osu Jan Oblak – José Gimenéz – Geoffrey Kondogbia – Koke. Respekt budí útok, kde o místa mezi sebou bojují jména jako Antoine Griezmann, Joao Félix, Yannick Carrasco, Ángel Correa nebo Matheus Cunha.
Vzhledem k tomu, jak se Atlético dlouhodobě prezentuje, to zní zvláštně, ale momentálně má více předností v ofenzivě než v defenzivě. Bude to Simeonemu vyhovovat? Ukáže až sezona, příprava nám toho totiž o formě „Atletů“ příliš neřekla, za zmínku stojí pouze těsné vítězství 1:0 nad Manchesterem United.
Atlético je favoritem na bronzovou příčku La Ligy. Mnozí experti ale odhadují, že spíše než na prohánění Realu Madrid s Barcelonou se bude muset soustředit na odrážení ambiciózních týmů pod sebou. Ale znovu, před Diegem Simeonem tohle radši neříkejte.
V minulé sezoně obsadily týmy z krásného města na jihu Španělska čtvrtou a pátou pozici. Řeč je o Seville FC a Realu Betis. Ze svých ambicí nechtějí ustoupit. Aby ne, vždyť Sevilla dlouho proháněla mistrovský Real a Betis zase pokukoval po Lize mistrů.
Pokud se ovšem podíváme na jejich prozatímní počínání během přestupového léta, příliš posil nenajdeme. Sevilla přivedla za 12 milionů euro stopera Marcaa z Galatasaray, na hostování z Manchesteru United dotáhla levého obránce Alexe Tellese a pár dnů před startem ligy oznámila příchod Isca, jemuž vypršela smlouva v Realu Madrid. Betis změnil hostování útočníka Williana Josého z Realu Sociedad na trvalý přestup za 10 milionů euro a za částku o dva miliony nižší přivedl jedenadvacetiletého Brazilce Luize Henriqueho z Fluminense.
Jeden zásadní rozdíl nicméně mezi kluby je. Zatímco Betis přišel z důležitějších hráčů pouze o obránce Héctora Bellerína a navíc jedná o jeho pokračování, Sevilla ztratila dva zcela klíčové muže defenzivy. Do Barcelony zamířil za 50 milionů euro Jules Koundé, ještě před ním „utekl“ do Newcastlu kolega Diego Carlos. Cena? 31 milionů euro.
Sevilla, která je obecně známá výborným skautingem a chytrými nákupy, nyní stojí před zásadní otázkou. Jestli a případně jak velkou část ze získaných peněz investovat zpět do kádru. V poslední době se přetřásá jméno kanonýra Raúla de Tomáse, nicméně tým Julena Lopeteguiho by potřeboval posílit především v defenzivě.
Jelikož ani kluby za zmíněnou dvojicí nijak výrazně neposilují, sevillské týmy by své postavení z předešlého ročníku mohly udržet. Jen těžko si lze nicméně představit, že by dokázaly konkurovat těm úplně nejlepším a mohly snad myslet na ligový titul. Boj o čtvrté místo zajišťující Ligu mistrů se jich ale pravděpodobně týkat bude. Cokoliv jiného by bylo zklamáním.
Zárukou kvality jsou u Sevilly i Betisu zkušení trenéři, přitom oba tak rozdílní. Julen Lopetegui naběhá za zápas u postranní lajny více kilometrů než mnozí hráči, své svěřence neustále motivuje a jeho entuziasmus mačká z týmu často více, než v sobě má. Naproti tomu Manuel Pellegrini je ztělesněním klidu a rozvážnosti. Svou taktickou připraveností dokáže vyzrát i na první pohled kvalitnější protivníky. Se sevillskou dvojkou se prostě musí v La Lize počítat.
Do boje o čtvrté místo zajišťující Ligu mistrů bude chtít promluvit také Villarreal. Ostatně v minulé sezoně nejprestižnější evropské soutěže vyřadil Bayern a pak potrápil Liverpool. Parta Unaie Emeryho bude spoléhat na stejné zbraně, tým se skoro nezměnil.
Dlouho svítila v kolonce utracených peněz za posily u Žluté ponorky dokonce velká nula, až přišel za 980 tisíc euro pravý obránce Kiko Femenia z Watfordu. Opačným směrem zamířil po konci smlouvy Mario Gaspar. Za zmínku ještě stojí rošáda na pozici druhého brankáře, kdy odcházejícího Sergia Asenja nahradil nestárnoucí Pepe Reina.
A konečně jednu zajímavou posilu ulovil Villarreal také na hrot útoku. Po sestupu Levante totiž mohl zdarma odejít už pětatřicetiletý forvard José Luis Morales. Přestože se nejedná o zvučné jméno, Španěl hraje La Ligu dlouho a v posledních čtyřech se dostal vždy přes 10 vstřelených branek. V kvalitnějším týmu by mohl pomýšlet ještě výš.
Hlavní silou Villarrealu by ale měla být sehranost a zažité návyky, jenž náročný trenér Emery požaduje. Jeho tým umí výborně kombinovat líbivý technický fotbal s až španělsky netypickou zarputilostí i důrazem. Proti Villarrealu se prostě nehraje snadno. O čtvrté místo si to s dalšími rivaly určitě může rozdat a minimálně Evropská liga je jasným cílem.
Tip Tomáše Podvína, autora textu na konečné umístění:
Mezi Villarreal a sevillské kluby se v předchozím ročníku ještě dokázal vklínit Real Sociedad. U baskického celku rovněž nečekejme plán na ústup z pozic zaručující pohárovou Evropu. Klub ze San Sebastiánu už přivedl tři zajímavé posily a udržel všechny důležité hráče.
Největší kaňkou je tak zranění klíčového muže Mikela Oyarzabala, jenž bude chybět přibližně do poloviny října. Góly a asistence kapitána tak na sebe budou muset vzít jiní. Realizační tým Sociedadu spoléhá na to, že částečnou odpovědnost přijmou nově příchozí, například talentovaný Takefusa Kubo, jenž přišel za 6,5 milionu euro z Realu Madrid.
Ještě dráž vyšly další ofenzivní doplňky, konkrétně útočník Mohamed-Ali Cho z francouzských Angers (11 mil. euro) a pravý záložník Brais Méndez ze Celty Vigo (14 mil. euro).
Právě v ofenzivě pálila Sociedad bota v minulém ročníku. Je až s podivem, že dosáhl na šestou příčku s pouhými 40 nastřílenými góly. Pro srovnání: hned dva sestupující týmy skórovali vícekrát. Snadno si tak lze domyslet, že Basky dovedla k pěknému umístění především účinná obrana, podle inkasovaných branek čtvrtá nejlepší v lize.
Pokud tedy Real Sociedad naváže na kvalitní defenzivní hru a i s pomocí posil trochu zabere v ofenzivě, pohárová Evropa by se ho opět týkat měla.
Pravidelně rušno bývá v posledních letech kolem Valencie. Vyhlídky na lepší zítřky střídají velká zklamání. Tentokrát se vedení klubu odhodlalo k největšímu kroku do neznáma na pozici trenéra, když dosadilo na lavičku známého bouřliváka Gennara Gattusa. Italská legenda vedla už několik klubů a zatím spíše s rozporuplnými výsledky.
Kádr šestinásobného šampiona La Ligy pro novou sezonu je stále otevřený, Valencia se totiž netají tím, že na přestupovém trhu nadále hledá vhodné posily. Spekuluje se například o Bryanu Gilovi z Tottenhamu, jenž ve Španělsku poslední půl rok hostoval, nebo o Nicovi z Barcelony.
Nutno říct, že pokud má Valencia bojovat o evropské poháry s výše uvedenými celky, posílit potřebuje. Týmu totiž bude citelně scházet šikovný křídelník Goncalo Guedes, který odešel za 32 milionů eur do Wolves. Nahradit by ho mohl Samu Castillejo z AC Milán, kterému ale poslední sezony vůbec nevyšly. Potenciál jistě má, zastoupit Guedese bude ovšem náročné.
Velká tíha zodpovědnosti tak bude ležet především na středopolaři Carlosi Solerovi, klíčovém hráči Valencie a také nejhodnotnějším dle odborných serverů. V navázání na kvalitní sezonu jistě doufá útočník Hugo Duro, jenž byl nejlepším střelcem týmu právě po Solerovi a Guedesovi.
Stovky gólů, osm bundesligových titulů, vítězství v Lize mistrů nebo tři domácí poháry. Robert Lewandowski se během angažmá v Bayernu Mnichov nesmazatelně zapsal do klubové historie. Před pár dny přestoupil do Barcelony, a i když to vzhledem k popsanému zní neuvěřitelně, se slzou v oku na něj v Bavorsku vzpomínat nebudou.
Konkurencí nejen pro Valencii bude určitě znovu Athletic Bilbao, osmý tým minulého ročníku. Baskický celek tradičně nehýřil aktivitou na přestupovém trhu, ostatně kvůli svému internímu pravidlu má výběr výrazně chudší než ostatní kluby. Za Athletic mohou hrát pouze Baskové nebo jejich potomci.
Osa týmu zůstává stejná. V brance se bude spoléhat na jedničku španělské reprezentace Unaie Simóna, který ovšem aktuálně řeší nepříjemné zranění ramene a není jisté, kdy bude zpět z marodky. Obrana Bilbaa je perfektně sehraná, jména jako Iňigo Martínez, Yeray Álvarez, Yuri Berchiche či Óscar de Marcos jsou zárukou kvality. Není náhodou, že se Athletic pyšnil v minulé sezoně třetí nejlepší obranou po Seville a Realu Madrid.
V ofenzivě nelze opomenout kapitána Ikera Muniaina, bratry Iňakiho a Nica Williamsovi nebo talentovaného Asiera Villalibreho. Přesto se nelze ubránit dojmu, že Bilbao po konci legendárního Aritze Adurize nenašlo podobného kanonýra, jenž by byl zárukou vstřelených gólů. Právě absence typického zabijáka stála klub účast v evropských pohárech a historie se klidně může opakovat.
Bitvy o udržení patří v posledních letech mezi skryté klenoty La Ligy. Zapojuje se do nich totiž velké množství klubů a mnohdy i takové, od kterých byste to nečekali. Krásně to ilustruje příklad Getafe. Klub z okraje Madridu bojoval v sezoně 2018/2019 o účast v Lize mistrů, ale v posledních dvou ročnících se vždy jen těsně zachránil. V tom posledním pouze o jediný bodík.
Z možných kandidátů na setup byla na letním trhu nejaktivnější Celta Vigo, která dokázala tým posílit. Navíc má ve svém středu vyhlášeného a zřejmě nestárnoucího kanonýra Iaga Aspase, jehož góly musí konkurenti jen tiše závidět (121 branek ve 235 ligových zápasech za Vigo).
Velmi zajímavé bude sledovat Rayo Vallecano. Skromný klub s nízkým rozpočtem totiž ukázal během minulé sezony dvě tváře. Dlouho se pohyboval v nejlepší čtyřce, aby si poté připsal rekordní sérii proher a zapojil se do boje o záchranu. Vše zlomila až nečekaná výhra na půdě Barcelony. Rayo se také pokusilo kádr trochu oživit a přivedlo několik hráčů, jak už je ale u klubu zvykem, neutratilo zatím ani jediné euro. Na vyskakování prostě nemá.
Podobně je na tom Osasuna, která po úspěšném 10. místě z předešlého ročníku nehodlala pozitivní vibrace narušit a změny tak provedla jen kosmetické. Baskické mužstvo podávalo až nečekaně kvalitní výkony. Dokáže je zopakovat?
V pátek startuje nový ročník francouzské Ligue 1. Obhajovat titul v něm bude PSG, to ale jako každý rok touží hlavně po triumfu v Lize mistrů. K němu se Pařížany pokusí dovést nový trenér, zkušený Christophe Galtier. Cíl má sice stejný jako jeho předchůdci, tím ale společné rysy končí.
Ambice vyhnout se záchranářským bojům má i Espanyol Barcelona, u nějž se během léta spekulovalo o plánech bohatých šejků vlastnících PSG převzít nad klubem kontrolu a vybudovat z něj pravidelného účastníka evropských pohárů. K tomu ale zatím nedošlo a katalánský klub jde tak na rozdíl od svého souseda cestou nízkých nákladů.
Vítanou posilou je každopádně útočník Joselu, který do Espanyolu zamířil jako volný hráč po sestupu Deportiva Alavés. Naopak ztrátou je odchod veterána mezi třemi tyčemi Diega Lópeze, jenž i ve svých čtyřiceti letech patřil mezi opory týmu. Pokud ovšem Espanyol nespadne do nějaké nečekané krize, záchrana mezi elitou je takřka povinností.
To se nedá říct o trojici Elche, Cádiz a Real Mallorca. Ta utekla „padáku“ o patro níž jen velmi těsně a vzhledem k omezeným finančním možnostem nijak významně neposílila. Nejvíce se snažila Mallorca, když přivedla za sedm milionů eur útočníka Vedata Muriqiho z Lazia, ovšem nemilou novinkou je naopak ztráta Takefusa Kuba, jenž v klubu hostoval z Realu Madrid.
La Liga přivítá tři nováčky, konkrétně Real Valladolid, Almeríi a Gironu. Všechny tři kluby si evidentně uvědomují kvalitativní rozdíl mezi první a druhou ligou, proto se pustily do slušného posilování. Pochopitelně dosáhly pouze na hráče, řekněme, třetí kategorie, své kádry nicméně vylepšily. V tuto chvíli je těžké odhadovat, na co to bude stačit, jak každopádně víme, nováčkovský elán mnohdy způsobí divy.
Podle expertních předpokladů by ani jeden z nováčků neměl být jasným odpadlíkem a naopak s kluby jako Elche, Cádiz, Mallorca či Getafe si to mohou rozdat „na férovku“.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v čísle 21 (02/2022) řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Reprezentaci čeká v pondělí druhý zápas z osmi v kvalifikaci o Euro 2024. V Kišiněvě budou chtít Češi navázat na povedený páteční zápas z Edenu, kde porazili Poláky 3:1. Projděte si myšlenky reprezentačního trenéra Jaroslava Šilhavého z předzápasové tiskovky.
Nedělní ženské derby v první lize poutá pozornost už před výkopem. Na zápas o průběžné první místo je zatím prodáno přes šest tisíc vstupenek. Do slávistického rekordu chybí pár stovek diváků.
Sváteční zápas navíc okořenil Lionel Messi svým 800. gólem v kariéře.
