Když před pár roky televizní stanice Norddeutscher Rundfunk natáčela dokument o Norbertu Nachtweihovi, byla to pro něj příležitost podívat se konečně do spisů tajné policie Stasi.
Jeho svazek byl založen v oddělení Sportverräter (sportovní zrádci) a čítal přes 800 stran. Byly v něm mj. informace, kde bydlí, kdy jezdí na trénink, jakou cestou, s kým se přátelí, komu telefonuje, kolik vydělává.
Důvod takového zájmu byl jednoduchý: Nachtweih v roce 1976 emigroval do Západního Německa, kde se dokázal skvěle prosadit. Získal čtyři bundesligové tituly, DFB Pokal i Pohár UEFA, zahrál si finále PMEZ.
Nikdo z fotbalistů vyrůstajících v NDR nebyl co do počtu týmových trofejí úspěšnější. Ani Matthias Sammer, ani Ulf Kirsten, ani Thomas Doll.
A zřejmě nikdo z nich si během kariéry neužil tolik zábavy jako on.
I to měli východoněmečtí špiclové pečlivě zdokumentované.
Nachtweih přišel ve čtrnácti letech do Chemie Halle, tradičního východoněmeckého klubu, který však moc trofejí nesbíral. Šedá myš Oberligy.
Věděl, že pokud se nenechá zlákat některým z policejních nebo armádních týmů, stráví tam zbytek kariéry.
Proto když později sedával s kumpány z dorosteneckého mužstva po barech, řeč se mnohokrát stočila k otázce: „Kdybychom mohli hrát Bundesligu, prosadili bychom se tam?“
Jenže to byla debata velmi akademická.
Partnerem německého fotbalu na stránkách Football Clubu je Nova Sport.
Do západoněmecké elitní soutěže se přestoupit nedalo a utéct tam si nikdo netroufl. Tedy v 50. letech a pak po vztyčení Berlínské zdi emigrovalo hodně fotbalistů, občas i celá mužstva, ale nikdo z hráčů patřících ke špičce.
Nachtweih se k tomuhle kroku rozhodl nečekaně – a na nečekaném místě. V Turecku, kde s jednadvacítkou hrál v listopadu 1976 kvalifikační utkání o postup na ME.
Poslední večer pobytu v Burse zašel s parťákem, gólmanem Jürgenem Pahlem, do hotelového baru a tam se dali do řeči s jedním Američanem. Prozradil jim, že je turistický průvodce.
Po pár dalších pivech se přesunuli k němu na pokoj, kde se mohli bavit celkem bez obav. Když mu pověděli o svém bundesligovém snu, nabídl jim pomoc. Druhý den mají přeci cestou na istanbulské letiště navštívit Velký bazar, a to je ideální místo k útěku.
Nachtweih s Pahlem souhlasili. Domluva zněla, že až mužstvo dostane rozchod, pojedou k němu na hotel – a on je pak odvede na americkou ambasádu.
Lvíčata hrají svůj druhý zápas na Euru a budou v něm chtít příjemně překvapit stejně jako před dvěma roky. Utkání s favorizovaným Německem vysílá stanice ČT Sport.
Antonín Brynda, dlouholetý záložník Kladna, zemřel před 70 roky po zranění v zápase se Spartou. Příběh tehdy třicetiletého záložníka dlouho nikdo neznal, než ho v archivech objevil historik Roman Jašek, který je členem Komise pro historii a statistiku FAČR.
Karabec, Fila, Horníček a spol. – jaké jsou šance, že lídři české jednadvacítky na letošním Euru zazáří podobně jako v klubovém fotbale? Přinášíme vám detailní rozbor nominace lvíčat s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
