Zlatý chlapec Désiré Doué. Lidé z Rennes vyprávějí, jak tenhle správňák vyrostl mezi elitu

Kulisy nemohly být lepší. Večerní zápas, zaplněný Emirates Stadium v Londýně a duel Arsenalu s PSG, v němž si Désiré Doué odbyl svůj první start v základní sestavě v Lize mistrů za pařížský klub. Po přestupu z Rennes za 50 milionů eur, který se uskutečnil jen o několik měsíců dřív, na něj mířila velká pozornost. Jenže večer se nevyvíjel tak, jak si představoval.

Doué se nedokázal výrazněji prosadit a po 64 minutách šel ze hřiště. Deník L’Équipe ohodnotil jeho výkon podprůměrnou známkou 3, výrazně lépe si ale nevedla ani většina spoluhráčů. PSG totiž utrpělo první porážku v sezoně, když v Londýně prohrálo 0:2.

Ani Douého začátky v novém klubu nebyly jednoduché. V prvních patnácti zápasech si připsal jedinou asistenci. A PSG navíc vypadalo hodně vzdálené svému hlavnímu cíli – vítězství v Lize mistrů. Po jediném triumfu v úvodních pěti zápasech ligové fáze mu dokonce reálně hrozil předčasný konec v soutěži.

Pařížané se ale dokázali zvednout. Zlom přišel ve druhém poločase utkání s Manchesterem City, kdy senzačně otočili nepříznivý vývoj a nastartovali jízdu, která nakonec skončila triumfem v Lize mistrů. A jednou z hlavních postav PSG se v další části soutěže stal právě Doué. Vrchol přišel ve finále proti Interu Milán, v němž dvěma góly a asistencí řídil drtivé vítězství 5:0. O rok později má s PSG za sebou úspěšnou obhajobu a nikdo už nepochybuje o tom, že patří ke klíčovým hráčům pařížského obra i francouzské reprezentace, které naposledy pomohl do semifinále MS 2026.

Když se Doué ohlíží za svými začátky v PSG, připouští, že to pro něj bylo náročné období. Zároveň ale vidí, že právě díky těmto zkušenostem je odolnější. „Během kariéry přijdou chvíle, které vás formují. Můj příchod do Paříže nebyl úplně jednoduchý. Prohrávali jsme zápasy, ale právě takové momenty nám umožňují růst, posouvat se, znovu se zvednout a nakonec dokázat velké věci.“

Doué dobře ví, o čem mluví. Překážky musel překonávat už během působení v akademii Stade Rennais. O jeho talentu tehdy mnozí mluvili v superlativech, všechno ale nešlo vždy hladce. Zvlášť v době, kdy ještě fyzicky nedozrál.

Bataille viděl, jak moc se Doué snaží, na hřišti ale ještě nedokázal naplno prosadit svou kvalitu. „Vždycky chtěl něco vymyslet, vzít situaci na sebe, obejít soupeře a nebál se ani osobních soubojů. Jenže ne vždycky mu to vycházelo, protože v té fázi ještě neměl všechno pod kontrolou a jeho výkony nebyly úplně konzistentní. Nejtěžší pro nás tehdy bylo ukázat mu, kdy je správný moment vzít iniciativu na sebe, a zároveň mu vysvětlit, kdy může být lepší zvolit jiné řešení.“

„Někdy jsem se během zápasu rozhodl ho vystřídat, protože hrál až příliš individuálně. Chtěl jsem mu vysvětlit, jaká rozhodnutí má v konkrétních situacích dělat.“ Podle Bataillea Doué střídání přijímal bez problémů. „Samozřejmě z toho neměl radost, ale zůstával klidný. Nikdy jsem z něj necítil žádné negativní emoce.“

Trenéři se mu snažili ukazovat, v čem se potřebuje zlepšit. „Pracovali jsme hlavně na jeho rozhodování – kdy se pokusit soupeře obejít a kdy raději přihrát. Někdy se snažil až příliš často brát iniciativu na sebe, přestože situace si třeba žádala, abychom míč podrželi. Vysvětlovali jsme mu, že někdy je lepší přihrát, zároveň jsme ho ale museli nechat, aby si určité věci vyzkoušel sám. To je strašně důležité. Kdybyste mu pořád říkali, ať jen přihrává, mohl by se změnit. A my jsme nechtěli, aby se Désiré změnil.“

„Nejčastěji jsem ho stavěl na pravé křídlo nebo na pozici desítky. Právě tam hrál opravdu rád, protože se v té roli dostával častěji k míči. Mluvili jsme s ním ale také o defenzivní práci, protože se ne vždy vracel dozadu, přestože měl fyzické předpoklady toho hodně naběhat. Snažil jsem se mu vysvětlit, že práce bez míče je stejně důležitá jako to, co dělá, když ho má.“

„I proto jsem ho občas nasazoval na pozici defenzivního záložníka, trochu ve stylu Vitinhy. Désiré to chápal, i když samozřejmě raději hrál výš, protože ho to táhlo k brance,“ směje se Bataille.

Podle něj Doué zpětnou vazbu přijímal velmi dobře. „Byl otevřený. Myslím, že hodně důležité bylo, jak vážně fotbal bral a jak náročný byl sám na sebe. Pracoval na spoustě aspektů své hry. Bylo to vlastně snadné, protože před námi stál velmi chytrý kluk, který dobře chápal, co mu vysvětlujeme.“

Podobně reagoval i jeho otec, kterému Bataille vysvětloval, proč syna občas staví do defenzivnější role. „Byla to dobrá debata, jeho otec tomu rozuměl,“ říká Bataille. „Dvakrát za sezonu, v prosinci a v květnu, jsme se scházeli s rodinami hráčů a hodnotili jejich vývoj. U Désirého chodil právě otec, který často sledoval i tréninky a zápasy. Měl spoustu otázek, chtěl rozumět tomu, co s Désirém děláme, a mít jistotu, že se o něj dobře staráme.“