Žádné míče, žádné sítě. Jak poslední nefotbalová země světa staví nároďák
Justin Walley je Brit a fotbalový světoběžník, kterého možná znáte. Pro Football Club kdysi sepsal své fascinující zážitky z doby, kdy vedl neoficiální fotbalovou reprezentaci Matabelelandu, regionu na východě Zimbabwe. Zažil tam mimo jiné i divokou dobu pádu tamního osvoboditele od kolonialismu a později diktátora Roberta Mugabeho. Svěřený výběr dokázal přivést na mistrovství světa týmů neuznaných ze strany FIFA. Působil také třeba v Pobaltí a naposledy se usadil v Bosně a Hercegovině.
Zároveň se ale nechal zlákat nabídkou na spolupráci od svého přítele Lloyda Owerse, kterého coby technického ředitele angažovala v roce 2020 nově vzniklá fotbalová federace Marshallových ostrovů. Své role se ujal na dálku a začátkem letošního roku se tam Justin poprvé osobně vydal. Našel tam ráj na Zemi, kde vám místní servírují kokosové ořechy přímo z palem, ale zároveň místo s mnoha potížemi. A ty fotbalové – neexistuje tam žádná infrastruktura ani kultura tohoto sportu – patří k těm nejmenším.
Partnerem projektu Zelená je tráva je Nadace Tipsport
Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.
„Ano, některé ostrovy tu připomínají tichomořský ráj. Ale hlavní ostrov má mnoho problémů. Všude jsou toulaví psi. Často tu mají výpadky elektřiny – minulý týden jeden trval třicet hodin. Dále problémy s infrastrukturou, přelidněnost, chudoba, bezdomovectví, odpadky v moři. Není tu moc kam vyrazit za zábavou. Hlavní supermarket má zboží dost, ale ceny jsou tu pomalu jak v Norsku,“ popisuje Justin.
Dlouhodobě by prý na Marshallových ostrovech žít nechtěl. „Ale někdo jiný by si to tady třeba zamiloval. Pomalý způsob života a pocit, že jste uprostřed ničeho. Anebo všeho,“ odkazuje na polohu souostroví uprostřed Tichého oceánu, na půl cesty mezi americkou Havají a Papuou Novou Guineou. „Nemá to tu takové polynéské kouzlo jako na Fidži nebo Samoe, není to v čele mého seznamu rájů na Zemi, ale zase je to autentičtější než Havaj,“ říká.
Marshallovy ostrovy a jejich obyvatelé mají za sebou těžkou historii a před sebou ponuré vyhlídky kvůli zvedající se hladině oceánu. Jejich země byla kolonií Německa, Japonska a nakonec Spojených států. Američané na tomto odlehlém území prováděli jaderné testy – mezi lety 1946 a 1958 jich bylo celkem šedesát sedm. Někteří obyvatelé se kvůli tomu museli nuceně vystěhovat. Před riziky Marshallany podle tamní Nadace atomového dědictví nikdo nevaroval. Děti si tak hrály v radioaktivním spadu připomínajícím sníh, mnoho lidí utrpělo popáleniny a později se na ostrovech zvýšil počet vrozených vad nebo případů rakoviny. Tyto dopady jsou tam stále patrné.
Kromě tohoto nechvalného odkazu zanechalo 35 let pod americkou nadvládou na Marshallových ostrovech i sportovní otisk. Hraje se tam baseball či basketbal, zato evropský fotbal tam žádnou tradici ani základnu nemá. „Navštívil jsem tu už hodně škol. Ty děti nikdy nehrály fotbal. Ten sport jim tedy představuju. Uspořádali jsme i dětský turnaj, ten se tu nikdy předtím nehrál. Jsme jako evangelisti – šíříme slovo o fotbale, chodíme do hodin tělocviku,“ popisuje Justin Walley.
Související články
Sbírá poháry, chybí mu titul a v Řecku čeká, co bude. Frýdek o Arisu i dalších plánech
Martinu Frýdkovi (34 let) v Arisu končí smlouva, ale z Řecka se mu odcházet nechce. V rozhovoru S FC mluví o nejisté budoucnosti i o tom, že by jednou rád pracoval jako sportovní ředitel u mládeže.
Kvíz: Kde domov můj? Poznáte původ menších evropských klubů
Evropské poháry nejsou jen obři jako Bayern s Realem. Hrají je taky Breiðablik, Klaksvík nebo Tiraspol. Dáme vám deset takových fotbalových bašt, vy nám řeknete, z jaké země jsou.
Hradec po třiceti letech do Evropy? Vlkanova věří historické šanci a myslí na rekord i reprezentaci
Votroci se po slabším začátku zvedli, mají na dosah evropské poháry a Adam Vlkanova věří, že tým má sílu historickou šanci dotáhnout do konce. V rozhovoru s FC mluví o vlivu Vladimíra Daridy, reprezentačním snu, síle kabiny i přínosu nového stadionu.
