Zajíc na EURO se super slevou jen za 149 Kč! Objednávejte zde

Žádné míče, žádné sítě. Jak poslední nefotbalová země světa staví nároďák

18. březen 2024
Sdílejte:
Vyťukal jsem telefonní číslo. Měl jsem v Praze devět hodin ráno, Justin Walley v Tichomoří osm večer. „Ahoj. Jsem na Marshallových ostrovech. Nemají tu fotbalisty, nemají tu hřiště. Jsme jako evangelisti. Ještě letos chceme odehrát první zápas,“ řekl mi. Tohle je příběh dobrodruha, co pomáhá vybudovat národní tým v poslední zemi OSN, která svou reprezentaci ještě nemá.
Rodící se reprezentace Marshallových ostrovůFoto: Marshall Islands Soccer Federation

Justin Walley je Brit a fotbalový světoběžník, kterého možná znáte. Pro Football Club kdysi sepsal své fascinující zážitky z doby, kdy vedl neoficiální fotbalovou reprezentaci Matabelelandu, regionu na východě Zimbabwe. Zažil tam mimo jiné i divokou dobu pádu tamního osvoboditele od kolonialismu a později diktátora Roberta Mugabeho. Svěřený výběr dokázal přivést na mistrovství světa týmů neuznaných ze strany FIFA. Působil také třeba v Pobaltí a naposledy se usadil v Bosně a Hercegovině.

Zároveň se ale nechal zlákat nabídkou na spolupráci od svého přítele Lloyda Owerse, kterého coby technického ředitele angažovala v roce 2020 nově vzniklá fotbalová federace Marshallových ostrovů. Své role se ujal na dálku a začátkem letošního roku se tam Justin poprvé osobně vydal. Našel tam ráj na Zemi, kde vám místní servírují kokosové ořechy přímo z palem, ale zároveň místo s mnoha potížemi. A ty fotbalové – neexistuje tam žádná infrastruktura ani kultura tohoto sportu – patří k těm nejmenším.

Partnerem projektu Zelená je tráva je Nadace Tipsport

Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.

Chci vědět víc

„Ano, některé ostrovy tu připomínají tichomořský ráj. Ale hlavní ostrov má mnoho problémů. Všude jsou toulaví psi. Často tu mají výpadky elektřiny – minulý týden jeden trval třicet hodin. Dále problémy s infrastrukturou, přelidněnost, chudoba, bezdomovectví, odpadky v moři. Není tu moc kam vyrazit za zábavou. Hlavní supermarket má zboží dost, ale ceny jsou tu pomalu jak v Norsku,“ popisuje Justin.

Dlouhodobě by prý na Marshallových ostrovech žít nechtěl. „Ale někdo jiný by si to tady třeba zamiloval. Pomalý způsob života a pocit, že jste uprostřed ničeho. Anebo všeho,“ odkazuje na polohu souostroví uprostřed Tichého oceánu, na půl cesty mezi americkou Havají a Papuou Novou Guineou. „Nemá to tu takové polynéské kouzlo jako na Fidži nebo Samoe, není to v čele mého seznamu rájů na Zemi, ale zase je to autentičtější než Havaj,“ říká.

Marshallovy ostrovy a jejich obyvatelé mají za sebou těžkou historii a před sebou ponuré vyhlídky kvůli zvedající se hladině oceánu. Jejich země byla kolonií Německa, Japonska a nakonec Spojených států. Američané na tomto odlehlém území prováděli jaderné testy – mezi lety 1946 a 1958 jich bylo celkem šedesát sedm. Někteří obyvatelé se kvůli tomu museli nuceně vystěhovat. Před riziky Marshallany podle tamní Nadace atomového dědictví nikdo nevaroval. Děti si tak hrály v radioaktivním spadu připomínajícím sníh, mnoho lidí utrpělo popáleniny a později se na ostrovech zvýšil počet vrozených vad nebo případů rakoviny. Tyto dopady jsou tam stále patrné.

Kromě tohoto nechvalného odkazu zanechalo 35 let pod americkou nadvládou na Marshallových ostrovech i sportovní otisk. Hraje se tam baseball či basketbal, zato evropský fotbal tam žádnou tradici ani základnu nemá. „Navštívil jsem tu už hodně škol. Ty děti nikdy nehrály fotbal. Ten sport jim tedy představuju. Uspořádali jsme i dětský turnaj, ten se tu nikdy předtím nehrál. Jsme jako evangelisti – šíříme slovo o fotbale, chodíme do hodin tělocviku,“ popisuje Justin Walley.

Související články

Nudná hra favoritů! Proč se na Euro nedalo koukat?

Mistrovství Evropy je za námi a z trofeje se radují Španělé. V novém vydání Football Club podcastu si s Janem Pikousem a Michalem Řežábkem rozebereme výkony nových šampionů, ale i Anglie, Francie nebo Německa.

Podcast

Nejlepší vyhráli. Španělé berou zlato, protože se nebáli riskovat

Na EURO nepřijeli jako hlavní favorité. Už po úvodních zápasech ale bylo jasné, že přijeli pro zlato. Španělé hráli zábavně, odvážně, sebevědomě. A hlavně nejlíp ze všech. Evropský fotbal má po dvanácti letech šampiony, na kterých se snad všichni shodnou.

Euro 2024

Pyrotechnika pod lupou. Bezpečnost a svoboda můžou jít ruku v ruce

Spor o pyrotechniku na stadionech není jen bojem o bezpečnost, ale také o svobodu a soudržnost v moderní společnosti, píše v detailní analýze Vendula Divišová z katedry politologie na Masarykově univerzitě, která se dlouhodobě zaměřuje také na otázku zajišťování bezpečnosti na fotbalových utkáních.

Fanoušci
Popup se zavře za 8s
Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.

Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty! 

Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.