Justin Walley je Brit a fotbalový světoběžník, kterého možná znáte. Pro Football Club kdysi sepsal své fascinující zážitky z doby, kdy vedl neoficiální fotbalovou reprezentaci Matabelelandu, regionu na východě Zimbabwe. Zažil tam mimo jiné i divokou dobu pádu tamního osvoboditele od kolonialismu a později diktátora Roberta Mugabeho. Svěřený výběr dokázal přivést na mistrovství světa týmů neuznaných ze strany FIFA. Působil také třeba v Pobaltí a naposledy se usadil v Bosně a Hercegovině.
Zároveň se ale nechal zlákat nabídkou na spolupráci od svého přítele Lloyda Owerse, kterého coby technického ředitele angažovala v roce 2020 nově vzniklá fotbalová federace Marshallových ostrovů. Své role se ujal na dálku a začátkem letošního roku se tam Justin poprvé osobně vydal. Našel tam ráj na Zemi, kde vám místní servírují kokosové ořechy přímo z palem, ale zároveň místo s mnoha potížemi. A ty fotbalové – neexistuje tam žádná infrastruktura ani kultura tohoto sportu – patří k těm nejmenším.
Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.
„Ano, některé ostrovy tu připomínají tichomořský ráj. Ale hlavní ostrov má mnoho problémů. Všude jsou toulaví psi. Často tu mají výpadky elektřiny – minulý týden jeden trval třicet hodin. Dále problémy s infrastrukturou, přelidněnost, chudoba, bezdomovectví, odpadky v moři. Není tu moc kam vyrazit za zábavou. Hlavní supermarket má zboží dost, ale ceny jsou tu pomalu jak v Norsku,“ popisuje Justin.
Dlouhodobě by prý na Marshallových ostrovech žít nechtěl. „Ale někdo jiný by si to tady třeba zamiloval. Pomalý způsob života a pocit, že jste uprostřed ničeho. Anebo všeho,“ odkazuje na polohu souostroví uprostřed Tichého oceánu, na půl cesty mezi americkou Havají a Papuou Novou Guineou. „Nemá to tu takové polynéské kouzlo jako na Fidži nebo Samoe, není to v čele mého seznamu rájů na Zemi, ale zase je to autentičtější než Havaj,“ říká.
Marshallovy ostrovy a jejich obyvatelé mají za sebou těžkou historii a před sebou ponuré vyhlídky kvůli zvedající se hladině oceánu. Jejich země byla kolonií Německa, Japonska a nakonec Spojených států. Američané na tomto odlehlém území prováděli jaderné testy – mezi lety 1946 a 1958 jich bylo celkem šedesát sedm. Někteří obyvatelé se kvůli tomu museli nuceně vystěhovat. Před riziky Marshallany podle tamní Nadace atomového dědictví nikdo nevaroval. Děti si tak hrály v radioaktivním spadu připomínajícím sníh, mnoho lidí utrpělo popáleniny a později se na ostrovech zvýšil počet vrozených vad nebo případů rakoviny. Tyto dopady jsou tam stále patrné.
Kromě tohoto nechvalného odkazu zanechalo 35 let pod americkou nadvládou na Marshallových ostrovech i sportovní otisk. Hraje se tam baseball či basketbal, zato evropský fotbal tam žádnou tradici ani základnu nemá. „Navštívil jsem tu už hodně škol. Ty děti nikdy nehrály fotbal. Ten sport jim tedy představuju. Uspořádali jsme i dětský turnaj, ten se tu nikdy předtím nehrál. Jsme jako evangelisti – šíříme slovo o fotbale, chodíme do hodin tělocviku,“ popisuje Justin Walley.
Češi na něj vzpomínají s nostalgií, fotbalově to ale byla nuda. Nepadaly góly, defenzivy vládly. Revoluční byl italský šampionát v roce 1990 ale v mnoha jiných věcech. Newsletter Přímák vám je připomene ukázkou ze skvělého textu Luboše Brabce, který na stránkách FC vyšel nedávno.
Ligový fotbal je po dvou týdnech konečně zase tady. Vybrali jsme zajímavé kurzy motivovaných týmů, které se vyplatí nenechat ležet ladem.
Aktuální FC podcast má pořadové číslo 117 a je z naší série Cesta do Ameriky. Doputuje na MS 2026 i Česko?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
