Žádné míče, žádné sítě. Jak poslední nefotbalová země světa staví nároďák
Justin Walley je Brit a fotbalový světoběžník, kterého možná znáte. Pro Football Club kdysi sepsal své fascinující zážitky z doby, kdy vedl neoficiální fotbalovou reprezentaci Matabelelandu, regionu na východě Zimbabwe. Zažil tam mimo jiné i divokou dobu pádu tamního osvoboditele od kolonialismu a později diktátora Roberta Mugabeho. Svěřený výběr dokázal přivést na mistrovství světa týmů neuznaných ze strany FIFA. Působil také třeba v Pobaltí a naposledy se usadil v Bosně a Hercegovině.
Zároveň se ale nechal zlákat nabídkou na spolupráci od svého přítele Lloyda Owerse, kterého coby technického ředitele angažovala v roce 2020 nově vzniklá fotbalová federace Marshallových ostrovů. Své role se ujal na dálku a začátkem letošního roku se tam Justin poprvé osobně vydal. Našel tam ráj na Zemi, kde vám místní servírují kokosové ořechy přímo z palem, ale zároveň místo s mnoha potížemi. A ty fotbalové – neexistuje tam žádná infrastruktura ani kultura tohoto sportu – patří k těm nejmenším.
Partnerem projektu Zelená je tráva je Nadace Tipsport
Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.
„Ano, některé ostrovy tu připomínají tichomořský ráj. Ale hlavní ostrov má mnoho problémů. Všude jsou toulaví psi. Často tu mají výpadky elektřiny – minulý týden jeden trval třicet hodin. Dále problémy s infrastrukturou, přelidněnost, chudoba, bezdomovectví, odpadky v moři. Není tu moc kam vyrazit za zábavou. Hlavní supermarket má zboží dost, ale ceny jsou tu pomalu jak v Norsku,“ popisuje Justin.
Dlouhodobě by prý na Marshallových ostrovech žít nechtěl. „Ale někdo jiný by si to tady třeba zamiloval. Pomalý způsob života a pocit, že jste uprostřed ničeho. Anebo všeho,“ odkazuje na polohu souostroví uprostřed Tichého oceánu, na půl cesty mezi americkou Havají a Papuou Novou Guineou. „Nemá to tu takové polynéské kouzlo jako na Fidži nebo Samoe, není to v čele mého seznamu rájů na Zemi, ale zase je to autentičtější než Havaj,“ říká.
Marshallovy ostrovy a jejich obyvatelé mají za sebou těžkou historii a před sebou ponuré vyhlídky kvůli zvedající se hladině oceánu. Jejich země byla kolonií Německa, Japonska a nakonec Spojených států. Američané na tomto odlehlém území prováděli jaderné testy – mezi lety 1946 a 1958 jich bylo celkem šedesát sedm. Někteří obyvatelé se kvůli tomu museli nuceně vystěhovat. Před riziky Marshallany podle tamní Nadace atomového dědictví nikdo nevaroval. Děti si tak hrály v radioaktivním spadu připomínajícím sníh, mnoho lidí utrpělo popáleniny a později se na ostrovech zvýšil počet vrozených vad nebo případů rakoviny. Tyto dopady jsou tam stále patrné.
Kromě tohoto nechvalného odkazu zanechalo 35 let pod americkou nadvládou na Marshallových ostrovech i sportovní otisk. Hraje se tam baseball či basketbal, zato evropský fotbal tam žádnou tradici ani základnu nemá. „Navštívil jsem tu už hodně škol. Ty děti nikdy nehrály fotbal. Ten sport jim tedy představuju. Uspořádali jsme i dětský turnaj, ten se tu nikdy předtím nehrál. Jsme jako evangelisti – šíříme slovo o fotbale, chodíme do hodin tělocviku,“ popisuje Justin Walley.
Související články
Fotbal v televizi: V pátek laďte druhou ligu i Premier League
Projděte si fotbalový TV program pátek. Bude se na co dívat.
Počítáme koeficient: Řecko nám utíká, české počty zachránily dvě překvapivé remízy
České kluby mají za sebou další nepovedený týden v evropských pohárech. Alespoň trochu ho zachránily nečekané remízy Slavie a Jablonce. Jenže Řecko se v boji o důležité desáté místo v žebříčku národních koeficientů znovu vzdálilo. Pozitivní zprávou je alespoň návrat před Polsko a další zaváhání dánských klubů.
Fotbalové retro: Čech nevěděl, co se děje. Tenhle gól patří do zlatého fondu Premier League
Petr Čech byl zvyklý na ledacos. Čelil nejlepším útočníkům světa a z branky Chelsea udělal téměř nedobytnou pevnost. Jenže 2. května 2012 proti němu stál senegalský útočník Papiss Cissé, který se rozhodl, že fotbalová fyzika ten večer platit nebude.
