Právě vychází Zajíc v Americe!

Žádné míče, žádné sítě. Jak poslední nefotbalová země světa staví nároďák

18. březen 2024
Sdílejte:
Vyťukal jsem telefonní číslo. Měl jsem v Praze devět hodin ráno, Justin Walley v Tichomoří osm večer. „Ahoj. Jsem na Marshallových ostrovech. Nemají tu fotbalisty, nemají tu hřiště. Jsme jako evangelisti. Ještě letos chceme odehrát první zápas,“ řekl mi. Tohle je příběh dobrodruha, co pomáhá vybudovat národní tým v poslední zemi OSN, která svou reprezentaci ještě nemá.
Rodící se reprezentace Marshallových ostrovůFoto: Marshall Islands Soccer Federation

Justin Walley je Brit a fotbalový světoběžník, kterého možná znáte. Pro Football Club kdysi sepsal své fascinující zážitky z doby, kdy vedl neoficiální fotbalovou reprezentaci Matabelelandu, regionu na východě Zimbabwe. Zažil tam mimo jiné i divokou dobu pádu tamního osvoboditele od kolonialismu a později diktátora Roberta Mugabeho. Svěřený výběr dokázal přivést na mistrovství světa týmů neuznaných ze strany FIFA. Působil také třeba v Pobaltí a naposledy se usadil v Bosně a Hercegovině.

Zároveň se ale nechal zlákat nabídkou na spolupráci od svého přítele Lloyda Owerse, kterého coby technického ředitele angažovala v roce 2020 nově vzniklá fotbalová federace Marshallových ostrovů. Své role se ujal na dálku a začátkem letošního roku se tam Justin poprvé osobně vydal. Našel tam ráj na Zemi, kde vám místní servírují kokosové ořechy přímo z palem, ale zároveň místo s mnoha potížemi. A ty fotbalové – neexistuje tam žádná infrastruktura ani kultura tohoto sportu – patří k těm nejmenším.

Partnerem projektu Zelená je tráva je Nadace Tipsport

Nadace Tipsport se věnuje hlavně tématům udržitelnosti, rozvoji svého domovského regionu Berounska a podpoře demokratických hodnot. Grantovými výzvami podporuje ekologické projekty, kvalitní výsadby stromů a péči o ně po celé republice nebo rozvoj občanského a neziskového sektoru na Berounsku. Stojí mimo jiné za projekty Tipsport pro legendy, Zaměstnanecký solidární fond nebo Sport bez odpadu.

Chci vědět víc

„Ano, některé ostrovy tu připomínají tichomořský ráj. Ale hlavní ostrov má mnoho problémů. Všude jsou toulaví psi. Často tu mají výpadky elektřiny – minulý týden jeden trval třicet hodin. Dále problémy s infrastrukturou, přelidněnost, chudoba, bezdomovectví, odpadky v moři. Není tu moc kam vyrazit za zábavou. Hlavní supermarket má zboží dost, ale ceny jsou tu pomalu jak v Norsku,“ popisuje Justin.

Dlouhodobě by prý na Marshallových ostrovech žít nechtěl. „Ale někdo jiný by si to tady třeba zamiloval. Pomalý způsob života a pocit, že jste uprostřed ničeho. Anebo všeho,“ odkazuje na polohu souostroví uprostřed Tichého oceánu, na půl cesty mezi americkou Havají a Papuou Novou Guineou. „Nemá to tu takové polynéské kouzlo jako na Fidži nebo Samoe, není to v čele mého seznamu rájů na Zemi, ale zase je to autentičtější než Havaj,“ říká.

Marshallovy ostrovy a jejich obyvatelé mají za sebou těžkou historii a před sebou ponuré vyhlídky kvůli zvedající se hladině oceánu. Jejich země byla kolonií Německa, Japonska a nakonec Spojených států. Američané na tomto odlehlém území prováděli jaderné testy – mezi lety 1946 a 1958 jich bylo celkem šedesát sedm. Někteří obyvatelé se kvůli tomu museli nuceně vystěhovat. Před riziky Marshallany podle tamní Nadace atomového dědictví nikdo nevaroval. Děti si tak hrály v radioaktivním spadu připomínajícím sníh, mnoho lidí utrpělo popáleniny a později se na ostrovech zvýšil počet vrozených vad nebo případů rakoviny. Tyto dopady jsou tam stále patrné.

Kromě tohoto nechvalného odkazu zanechalo 35 let pod americkou nadvládou na Marshallových ostrovech i sportovní otisk. Hraje se tam baseball či basketbal, zato evropský fotbal tam žádnou tradici ani základnu nemá. „Navštívil jsem tu už hodně škol. Ty děti nikdy nehrály fotbal. Ten sport jim tedy představuju. Uspořádali jsme i dětský turnaj, ten se tu nikdy předtím nehrál. Jsme jako evangelisti – šíříme slovo o fotbale, chodíme do hodin tělocviku,“ popisuje Justin Walley.

Související články

Cesta do Ameriky

Nedopsaný sen. Brazilský zázrak zemřel těsně před zlatým MS 1994

Brazilský titul z roku 1994 patří Romáriovi, Bebetovi, Dungovi, Taffarelovi, a také Ayrtonu Sennovi. Jenže jen pár týdnů před začátkem šampionátu zemřel ještě jeden muž, který mohl být jeho součástí. Dener Augusto de Sousa, kterého Brazílie viděla jako další velké zjevení.

Televize

Fotbal v televizi: MS je za dveřmi. Projděte si kompletní program na tento týden

Než to ve čtvrtek večer vypukne, můžete se podívat ještě na poslední přípravné zápasy Anglie nebo Francie. O své MS v úterý hrají i ženy. A od čtvrtka už to začne a hned jako druzí na MS 2026 jdou do akce Češi. Máme pro vás přehledný fotbalový TV program na celý tento týden.

Zelená je tráva

„Kdo snese horko, vyhraje.“ Čeká nás mistrovství světa hrané na čtvrtiny

„Hrát na sto procent v takovém počasí, to by zvládl leda robot,“ řekl kouč Brazílie Carlos Alberto Parreira o světovém šampionátu 1994 v USA. Titul tam jeho tým získal v brutálních klimatických podmínkách – horku, vlhku a často na přímém poledním slunci. Uplynulo 32 let, turnaj se do Severní Ameriky vrací a počasí můžeme čekat ještě extrémnější. Změna klimatu výrazně pokročila a zasahuje už i do pravidel a koučování. Stane se z MS zimní podnik?

Popup se zavře za 8s
Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.

Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty! 

Získejte přístup ke všem článkům a podpořte redakci.