Tomáš Ujfaluši: Řecko i Turecko jsem si vyžral. S Brücknerem byla p.del

Kdy to pro mě vlastně všecko začalo? S klukama jsme zažili povedené Euro jednadvacítek na Slovensku v roce 2000. Já, Jankul, Grygec, Týcák, Mára Heinz, Bary, Honza Polák… Jankula pak vzal Pepa Chovanec s áčkem do Nizozemska a Belgie. Kolem roku 2002 jsme byli vlastně komplet, z dřívější generace šestadevadesátek zbyli jen Méďa, Poborák a Šmíca.

Dalo by se říct, že i Galas, ale ten předtím vůbec nehrál, až Karas (jedna z přezdívek Karla Brücknera) to na něm postavil. Tomíka byste v kabině skoro neslyšeli, žádnej brepta jako Bary, ale rychle se z něj stal klíčový hráč, bez kterého jsme se my ani Brückec neobešli. Možná ho lidi úplně nedocenili, ale díky němu vynikali kluci v útoku, mohli jsme hrát hodně dopředu a věřit si, že soupeře přestřílíme.

Byli jsme sebevědomí

Tenkrát v naší partě začínal golf. Uměli jsme kulový, ale když to někdo hezky odpálil a letělo to, to bylo radosti. V Portugalsku bylo nádherné počasí, do toho se vstávalo samo, ten vzduch, hřiště Penha Longa… Jak byl volný čas, chodili jsme si bouchnout pár míčků a učili se to, tak jsme si tehdy čistili hlavu. Začínal jsem s tím já, Šmíca, Kova, Bláža… Nebo se jezdilo na kole.

Jinak jsme se soustředili na fotbal, strašně jsme si věřili. Vždyť my za Karase asi dva roky v kuse neprohráli, v žebříčku FIFA jsme byli dvojka za Brazílií. My tenkrát hráli proti Puyolovi, Xavimu, a skauti jezdili i na nás. Důkaz, jaká tehdejší generace byla.

Češi se mezi nás skoro neměli šanci dostat, myslím kluky z ligy. Repre byla složená téměř výhradně z hráčů ze zahraničních lig. Z naší generace šel ven jako jeden z prvních Jankul a Týcák a myslím, že ještě Mára Heinz. Bylo kolem nás hodně skautů. Já šel v prosinci 2000, půl roku po stříbru z jednadvacítek, do Bundesligy do Hamburku.

Trenér Brückner to uměl odlehčit. To jste si v kabině schovávali hlavu do dlaní, abyste nevypadali blbě, jak se tlemíte. Jednou za mnou a Jankulem přišel do kabiny a říká: „Ujfaluši, co to je za jméno? Cannavaro, Costacurta, to jsou jména pro beky, rozumíš?!“ Byla to prdel.

Starší nás vzali rychle mezi sebe, ale stejně se dělaly partičky. U masérů často lehával Šoula, Méďa, Poborák, Šmíca, my tam mezi ně tak nakukovali, na chviličku si k nim sedli, jinak jsme sedávali s Kovou, Grygáčem a Barym.