Rozděleni na život a na smrt. Láska a nenávist v Buenos Aires

„Aniž bych tě hledal, pořád tě všude nacházím, hlavně, když zavřu oči.“

Slavný argentinský spisovatel Julio Cortázar byl odborníkem na psaní o lásce na první pohled, takové, jak rád říkal, co vám přeláme kosti a nabodne vás na kůl uprostřed dvorku.

Dějiny Superclásika by se daly popsat stejně, s jedním zásadním rozdílem. Nejde tu o lásku na první pohled, co vás sežehne jako blesk, ale o nenávist na první pohled, přirozený, instinktivní odpor, který odděluje dva způsoby bytí, dva styly, dvě vize. Zkrátka dva zcela odlišné světy, které ale nedokážou jeden bez druhého žít.

Rivalita Superclásika má sílu dvou magnetických pólů, které se nikdy nesmějí dotknout, ale zároveň jeden druhého potřebují, aby nepozbyly významu, aby ukázaly svou sílu, aby mohly existovat. Pochopit, proč přesně se tahle rivalita tak rychle vystupňovala, není možné – zvlášť když se můžeme spolehnout jen na ústně vyprávěné historky. Ale stalo se.

River–Boca, Boca–River*, to byl blesk, který udeřil do největšího fotbalového příběhu v Argentině, neskutečná láska, kterou by si nedokázal vymyslet ani Cortázar. (* Pozor! Podle toho, jaké jméno vyslovíte jako první, se okamžitě určuje vaše preference, a právě proto se obvykle doporučuje říkat obě varianty.)

A ne, navzdory rozšířenému názoru tohle není příběh o aristokracii proti chudým, ani o osvícené šlechtě proti nuzným rybářům. To je jen drsná zkratka, poselství, které se dá snadno šířit, ale taky jeden z prvních případů „fake news“ z počátku 20. století. Pokud jste si mysleli, že Superclásico se opravdu dá zredukovat na takové klišé, měli byste svou víru přehodnotit. Protože tenhle příběh je mnohem zajímavější.