Je to jedna ze sportovních pravd, o níž se nepochybuje. Domácí prostředí je výhodou.
Neznamená to, že domácí tým vždycky vyhraje, pochopitelně, ale z dlouhodobého hlediska jsou mužstva na vlastním hřišti úspěšnější.
Platilo to ve 20. letech minulého století stejně jako ve 20. letech toho současného. Platí to pro mnohonásobné šampiony i outsidery. Platí to v anglickém fotbale, japonském baseballu, indickém kriketu, kanadském hokeji, americkém basketbale i německé házené.
Platí to samozřejmě i pro české soutěže.
Vůbec není náhoda, že v ligách, kde o mistrovi rozhoduje systém play off, se domácí prostředí bere jako nepopiratelná přednost. Je to bonus pro tým výš umístěný po základní části. Sérii začíná doma a případný rozhodující duel (Game 7 v NHL či NBA) hraje před vlastními fanoušky.
Dávno by takové pravidlo bylo zrušené, kdyby nezáleželo na tom, na jakém hřišti a ve kterém městě se hraje.
Ve fotbalových pohárech dokonce ještě před pár roky gól vstřelený na hřišti soupeře měl větší cenu a při celkové rovnosti skóre to byla rozhodující metrika. Na důkaz toho, že skórovat na cizím stadionu je těžší než doma.
V dalším díle Football Club podcastu z naší série k Fortuna lize vám reprezentační útočnice Michaela Khýrová vysvětlí, jak rakouský trenér Michael Steiner přivedl Spartu zpět na trůn.
Boží ruku z Mexika zná celý svět. Diego Maradona ale na mistrovství světa změnil rukou dějiny ještě jednou. O čtyři roky později v Itálii, na vlastní brankové čáře a v zápase, který mohl Argentině ukončit celý turnaj.
Španělsko mělo na úvod mistrovství světa jasně potvrdit roli jednoho z favoritů. Místo toho v Atlantě narazilo na kapverdskou zeď, čtyřicetiletého brankáře Vozinhu a příběh, který zahraniční média okamžitě zařadila mezi největší senzace turnaje.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
