Je to jedna ze sportovních pravd, o níž se nepochybuje. Domácí prostředí je výhodou.
Neznamená to, že domácí tým vždycky vyhraje, pochopitelně, ale z dlouhodobého hlediska jsou mužstva na vlastním hřišti úspěšnější.
Platilo to ve 20. letech minulého století stejně jako ve 20. letech toho současného. Platí to pro mnohonásobné šampiony i outsidery. Platí to v anglickém fotbale, japonském baseballu, indickém kriketu, kanadském hokeji, americkém basketbale i německé házené.
Platí to samozřejmě i pro české soutěže.
Vůbec není náhoda, že v ligách, kde o mistrovi rozhoduje systém play off, se domácí prostředí bere jako nepopiratelná přednost. Je to bonus pro tým výš umístěný po základní části. Sérii začíná doma a případný rozhodující duel (Game 7 v NHL či NBA) hraje před vlastními fanoušky.
Dávno by takové pravidlo bylo zrušené, kdyby nezáleželo na tom, na jakém hřišti a ve kterém městě se hraje.
Ve fotbalových pohárech dokonce ještě před pár roky gól vstřelený na hřišti soupeře měl větší cenu a při celkové rovnosti skóre to byla rozhodující metrika. Na důkaz toho, že skórovat na cizím stadionu je těžší než doma.
Sedí to, nebo si vymýšlíme? Postavíme před vás jedenáct výroků o skvělých českých fotbalistech, na vás bude poznat, jestli jsou pravdivé. Jak dobře znáte naše hvězdy?
Atlético – Arsenal 1:1. V semifinále Ligy mistrů padly oba góly z penalty. A hosté se po zápase zlobili, že měli kopat ještě jednu, kterou jim sebral VAR. Jak to vidíte vy?
Dnes je Liverpool globální fotbalová značka. Před 125 lety hledal pevnou půdu pod nohama a definitivně ji našel 29. dubna 1901 na hřišti West Bromwiche Albion. Vyhrál 1:0 a slavil svůj první anglický titul z dvaceti dosud získaných.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
