Potřebujeme hráče se sparťanskou DNA, říká šéf strahovské akademie Lavička

Jaká je dnes pozice mladých hráčů v české lize?

Šikovné mladé hráče v obou našich profi soutěžích pořád vidím. Hodně záleží, z jakého pohledu se na to díváte. Myslím si, že mladí hráči mají v ligových klubech mnohem komplexnější péči a servis, než tomu bylo dřív.

Jejich pozice je podle mě jiná ve Spartě, Slavii nebo Plzni, kde je pro mladé těžší se prosadit než v menších klubech, které mají jinak postavený rozpočet a je pro ně důležité, aby svoje mladé hráče dokázaly co nejdřív ukázat v lize a následně co nejlépe zobchodovat.

Takže už neplatí, co se říkalo dřív, že tahle liga není pro mladé?

Je to o tom věřit a dát šanci. Jde o jedno z témat, které se sportovním vedením Sparty průběžně řešíme. Dát šanci mladým zároveň znamená, aby si to ti kluci zasloužili. Svým přístupem a výkoností ukázali, že mají na to, aby se dostali do kádru B týmu, případně později i do áčka.

Na druhou stranu nároky na profi fotbal se pořád zvyšují. Když si třeba porovnávám svoji hráčskou dobu s dneškem, jsou teď fyzické i technické požadavky na fotbalisty mnohem vyšší. Princip ale zůstává stejný. Dát šanci těm nejlepším v dospělém fotbale, znamená ověřit si jejich výkonnost na trénincích a v zápasech vyšších kategorií. Nejlepší kluci z naší sedmnáctky už nastupují za devatenáctku. Ti nejlepší z devatenáctky mají možnost sbírat zkušenosti v B týmu a ti nejlepší pak i v áčku. To je velký impulz. Sám to znám z doby, kdy jsem hrál a později trénoval.

Od trenérů ligových týmů často slyšíme, že nehledí na věk, že jim jde především o aktuální formu a výkonnost. To ale není dobrá výchozí pozice pro mladé hráče, kteří teprve sbírají zkušenosti a v dospělém fotbale se rozkoukávají. Bez dostatečné herní praxe se přece zlepšovat nebudou a fotbalově nevyrostou…

Zápasová herní praxe je pro růst mladých hráčů zásadní. Čím je ale tlak na výsledek a okamžitý úspěch větší, tím je těžší zapracovávat mladé a nezkušené hráče. Je třeba hledat optimální balanc. Jako příklad z poslední doby můžu uvést Ondru Penxu, jeden z našich největších talentů za poslední dobu. Hráč, který se přes devatenáctku a béčko dostal do kádru áčka a získával první zápasovou minutáž. Teď ho bohužel znovu přibrzdilo vážné zranění kolene.

Vy sám jste jako trenér mladé hráče rád zapojoval…

Ano, ať už to bylo v Liberci, nebo později ve Spartě v roce 2012. Společně s vedením klubu jsme tehdy měli strategii, zabudovávat do áčka silný ročník 1992. Byli tam například Kadeřábek, Brabec, Krejčí, Frýdek, Polom, Skalák. Kluci začali pozvolna nakukovat do ligy a postupně si budovali svoji pozici. Zároveň je potřeba uznat, že to byl výjimečný ročník. Dnešní mladíci to mají složitější. Ve Spartě, Slavii i v jiných klubech je mnohem víc cizinců než třeba před patnácti lety. Chápu však, že pokud chce být klub konkurenceschopný v Evropě, nemůže se zahraničí uzavírat.

Zároveň sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický nedávno tvrdil, že do akademie nechce výrazněji zapojovat zahraniční mladíky. Nejde to proti tomu, co jste právě říkal?

Ano, Tomáš má pravdu. Pro Spartu je zásadní stavět akademii na českých hráčích tak, abychom dokázali pro áčko vychovávat odchovance, kteří budou mít ke klubu hlubší vztah. Potřebujeme hráče se sparťanskou DNA.

Co vás za dobu, co jste ve Spartě na postu ředitele úseku mládeže, nejvíc překvapilo?

Ve fotbale se pohybuji už fakt hodně let. Znám ho z pohledu hráče i trenéra. V minulosti jsem poznal, jak funguje sparťanská akademie. Když jsem však před více než dvěma roky pracovně vkročil do jejího každodenního chodu a stal se součástí celého systému, tak i mně nějaký čas trvalo, než jsem se zorientoval a navnímal všechny souvislosti. Od nejmenších žáčků až po devatenáctku a následný přechod do dospělých.

Co jsou teď vaše hlavní cíle?

Stojí na dvou pilířích. Tím prvním je výchova našich mladých hráčů tak, aby se ti nejlepší dokázali prosadit v áčku Sparty a následně i v reprezentaci. Ten druhý společenský pilíř, je dbát na to, aby naši kluci, ale i holky uzavřeli minimálně středoškolské vzdělání a byli dobrými lidmi.

Kde je pro vás hranice naplnění tohoto prvního cíle? Kolik mladých hráčů v áčku a za jakou dobu považujete za úspěch?

Nemáme to přesně kvantifikované, ale můžu uvést konkrétní příklad, jak to v praxi funguje. Začátkem prosince jsme se bavili se sportovním a trenérským vedením áčka a béčka, abychom si řekli, kteří hráči z akademie půjdou do zimní přípravy s týmy mužů. Sochůrek, Azaka, Pech dostali šanci na soustředění v našem áčku, bratři Kotíškovi, Franc v béčku. Všechno kluci, kteří věkově ještě patří do našich mládežnických týmů. To vnímám jako skvělý motivační signál.

Zkusím se zeptat ještě trochu jinak… Považujete současný stav a počet hráčů, kteří ze Strahova průběžně míří do áčka, za dostatečný?

Každý z nás, kdo pracuje v systému Sparty a naší akademie má zájem na tom, aby se ti nejlepší z mladých hráčů posunuli až do áčka. Aby jich bylo ještě víc než teď. Je však třeba, abychom byli trpěliví a netlačili tam na sílu hráče, kteří na to kvalitou, nebo mentálně ještě nedorostli. Je to o průběžné komunikaci a spolupráci napříč celým klubem.