Už se vám někdy stalo, že vám něco fakt šlo, jako že jste v tom byli opravdu dobří, když se nikdo nedíval, ale jakmile jste to měli předvést ostatním, tak se vám to nepovedlo? Začali jste se potit, bolelo vás břicho, chtělo se vám čůrat... Tomu se říká nervozita. Nebojte, zažije ji každý z nás. Je to v pohodě. Když jsme nervózní, znamená to, že nám na něčem opravdu záleží. Ale jak se nervozity zbavit? Možná víc prozradí příběh o malém brankáři Tomáši Vaclínovi.
Tomášovi bylo dvanáct let a bydlel v Kouřovém městě. To město se jmenovalo Kouřové, protože mělo spoustu komínů, ze kterých vycházel černý dým. Někdy bylo ve vzduchu tolik kouře, že skoro nešlo vidět nebe. Že i ptáci chodili radši pěšky. Tomáš si ale kouře nevšímal. Nejvíc ze všeho ho bavilo chytat fotbalový míč. Zatímco všichni ostatní se předháněli, kdo dá víc gólů a kdo udělá hezčí kličku, jeho zajímalo, jak nepustit míč za svá záda. „Zamknu branku, zamknu branku,“ říkal si potichu vždycky, když se postavil mezi tři tyče.
A nebyl to jenom fotbalový balon, který rád chytal. Jeho druhým nejoblíbenějším byl ten pingpongový. Ano, ten malý bílý míček, který tolik skáče. Pořád si s ním doma házel o kuchyňskou linku. Hop a skok. Míček nesmí nikdy projít za mě, opakoval si. Někdy ho chytil, jindy vyrazil. Hlavně ho nerozšlápnout, to by bylo mrzení.
Sedí to, nebo si vymýšlíme? Řešíme legendy zahraniční i české. Ty opravdové. Jak dobře je znáte?
Sevřel míč mezi nohy a upadl s ním do brány. Podívejte se, jak byl Vasil Kušej odměněn za svou odhodlanost míč dorvat do sítě.
Plzeň se v sedmém kole Evropské ligy pokusí přiblížit k top osmičce a přímému postupu do osmifinále. Jestli se jí to proti Portu povede, můžete sledovat na stanici Nova Sport.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
