Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava. Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, We Won the League at White Hart Lane. (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.) Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Jakou vypovídací hodnotu má šest porážek v elitní skupině Ligy národů? První měsíce španělské éry u národního týmu v FC anketě zhodnotili Tomáš Hořava, Antonín Rosa, Ondřej Tůma a Zdeněk Zlámal.
Thierry Henry u brankové čáry zahrál rukou a přihrál Williamu Gallasovi na gól. Rozhodčí ho uznal a Francie 18. listopadu 2009 postoupila na mistrovství světa na úkor Irska. O dva dny později se za opakování zápasu přimlouvali oba kapitáni, včetně Henryho. Až po letech vyšlo najevo, že FIFA po sporné baráži poskytla irskému svazu pět milionů eur.
Šest zápasů, šest porážek. Výsledky v Lize národů sice nejsou podle Santiho Denii to nejdůležitější, ale zápas v Chorvatsku svlékl jeho tým do naha. V čem jsme nejvíc pokulhávali a na čem se dá stavět? V dalším díle Football Club podcastu rozebíráme hráče našeho kádru, sestavíme ideální jedenáctku a v závěru si posvítíme i na největší šlágry nadcházejícího ligového kola.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
