Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava. Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, We Won the League at White Hart Lane. (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.) Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Po dalším solidním týdnu českých klubů v Evropě držíme s odstupem desátou příčku v žebříčku národních koeficientů. Turecko s Řeckem ale teď nahrály víc bodů, radost nám naopak udělalo Polsko.
I když má Sparta v čele Fortuna ligy výrazný náskok, poslední kolo podzimní části ligy by mohlo s kartami ještě zamíchat. Pražská S totiž hrají s nepříjemnými soupeřkami.
Může dovést Martin Hyský Plzeň k titulu už v téhle sezoně? Jak budou vypadat duely se Spartou a Slavií? A které hráče z ligy bude chtít Viktorka v zimě přilákat? Další díl Football Club podcastu s analytikem Vojtěchem Mrklasem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
