Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava. Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, We Won the League at White Hart Lane. (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.) Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
Poslední týden v předkolech se českým klubům vůbec nepovedl. Polský přízrak je tak zase o něco blíž. A nahoru chce i Řecko. Naopak těšit nás může turecké trápení. Bitva o top desítku zůstává velmi otevřená. Projděte si, jak jsou rozdané karty před startem ligových fází.
Slavia zná osmičku soupeřů v základní fázi Champions League. Dvakrát Itálie, dvakrát Španělsko, dvakrát Londýn a k tomu dva nováčci. Tohle bude velká výzva. Zvládne ji Slavia a postoupí aspoň do play off? Dejte nám vědět, jak to vidíte v anketě v textu.
Bude mít Česko všech svých pět klubů v Evropě v ligové fázi? Tuto otázku dnes zodpoví zápas Baníku se slovinským Celje. Povíme vám, kdy a kde ho naladíte v televizi. Stejně jako zápas Olomouce s Malmö.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
