Pětadvacátého dubna 2004 byla neděle. A vzpomněl bych si i na další úplně nepodstatné detaily toho dne. Českým premiérem byl Vladimír Špidla, prezidentem Václav Klaus, země, která měla za pár dní vstoupit do EU, žila mistrovstvím světa v hokeji v Praze a Ostravě a v místní fotbalové lize mířil po 23 letech k titulu Baník Ostrava. Mně bylo jednatřicet, mým dvěma dcerám tři a jeden rok, pracoval jsem jako politický reportér MF Dnes a s týmem Sedmi andělů jsme hráli v klidném středu 2. ligy amatérského malého fotbalu zvaného Hanspaulka.
Ze zdlouhavého úvodu je zřejmé, že je to už spousta let. Ovšem na neděli 25. dubna 2004 si bude navždy pamatovat každý fanoušek Arsenalu. Protože, jak zní jeden z nejslavnějších klubových popěvků, We Won the League at White Hart Lane. (Zpívá se to tedy ještě trochu jinak, ale tohle je seriózní text.) Arsenal v nejlepší sestavě všech dob, „by far the best team the world has ever seen“, remizoval na hřišti Tottenhamu 2:2 a všechno bylo jasné: titul se po dvou letech vrací zase zpátky domů. Už bylo na čase.
V tradičním lednovém termínu se rozehraje Supercopa de España, tedy španělský superpohár. Prvním zápasem letošního miniturnaje bude středeční duel Barcelony s Bilbaem. Přečtěte si preview zápasu a sledujte jej živě v online streamu u sázkové kanceláře Chance.
Tohle patří k největším skandálům v historii světových šampionátů. Velmi přátelský zápas západního Německa s Rakouskem sebral v roce 1982 Alžírsku šanci na historický úspěch. Následně vedl ke změně pravidel, a tak se díky němu skupiny hrají férovějším způsobem.
Ze Slavie teď v zimě neodcházejí jen nadějní mladíci. Projděte si jména hráčů, kteří jdou na jaro hledat štěstí jinam.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
