Možná je to zvláštní nadpis, ale myslím, že je na místě i vzhledem k tomu, co jsme viděli na ligových i jiných trávnících o víkendu. Začnu kauzou, do které jsem byl v sobotu sám namočený. Po ukončení kariéry hraji divizi za Kladno a v sobotu dopoledne jsme doma přivítali Štětí. Celý zápas jsme byli lepší a měli vyhrát třeba o tři góly, ale protože je to prostě fotbal, Štětí srdnatě bránilo a my nebyli schopní svoje šance proměnit, už to vypadalo, že zápas skončí 1:1.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Tenhle pád zatím nemá dno. Loni třetí Baník je po prohře na Slovácku poslední a záchranu už nemá ve svých rukách. Projdeme si, co se musí stát, aby nesestoupil do druhé ligy.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
