Po úctyhodné kariéře, která ho přivedla do nizozemských klubů jako RBC a Willem II, měl Frank Brugel po odchodu do důchodu nečekaně velký vliv na tamní fotbal. Když začal vodit svého malého syna Jordyho na sobotní zápasy juniorů v místním amatérském týmu WDS'19, velmi brzy ho zaujal i někdo jiný.
Jordy, brankář stejně jako jeho otec, sice moc gólů nedostával, ale zásluhu na tom měl i jeden jeho spoluhráč. Tenhle malý střední obránce navíc během zápasů útočil a dával góly. Zdálo se, že je na hřišti všude. Jeho jméno: Virgil van Dijk.
Brugel tehdy působil v trenérském týmu ve Willemu II a hned si uvědomil, že by to mohl být cenný přírůstek do jejich akademie. „Už tehdy měl Virgil na rozdíl od ostatních kluků v týmu atletickou postavu. Měl velmi dobrý první dotek, byl šikovný a rychlý. Byl oporou vzadu, ale dokázal také rozhodovat zápasy. Byla radost se na něj dívat.“
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Skauti Willemu II se také nechali přesvědčit a pozvali Van Dijka na zkoušku. Klub má vyhlášenou akademii, odkud se hráči pravidelně dostávají do prvního týmu. Navíc v té době hrál Ligu mistrů, což byl jedinečný úspěch, který klubu zajistil mezinárodní publicitu. Van Dijk byl proto rád, když od Tilburgu dostal pozvánku.
Nedlouho po jeho příchodu byl Jan van Loon dosazen do funkce ředitele akademie klubu. Současný šéf rozvoje mládeže v indickém týmu Bengaluru FC, který působil také jako šéf trenérské akademie Arsenalu, si na první okamžiky mladého obránce dobře pamatuje.
„Vlastně proti němu neměl žádný útočník šanci. Byl fyzicky silný a měl přirozený talent odebírat míče soupeřům přesně v pravou chvíli. Vždycky měl přehled, to ho nikdo nenaučil, to měl prostě v sobě. Pozičně, třeba tím, jak bránil prostory a reagoval na pohyby soupeřů a spoluhráčů, byl velmi působivý. To je specifická vlastnost, jako by intuitivně cítil, jak je třeba bránit.“
Fotbalové hlášky někdy přerostou samotné zápasy. Otestujte, jestli poznáte jejich autory - od trenérských legend po hráče s egem větším než stadion.
Arsenal je po dvaceti letech ve finále Ligy mistrů. V úterý večer porazil Atlético Madrid 1:0, celkově postoupil po výsledku 2:1 a na konci května si v Budapešti zahraje o trofej, kterou ještě nikdy nezískal. A aby toho nebylo málo, v Premier League má po ztrátě Manchesteru City titul znovu ve vlastních rukou.
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

