Až bude 26. března vrcholit baráž o Euro 2024, dost dobře se může stát, že o jedno ze tří posledních účastnických míst se utkají Izrael s Ukrajinou. Dvě země, které kvůli válečným konfliktům jsou právě teď bez fotbalového domova.
Vlastně by to nebylo nic nového. Už nedávné duely Konferenční ligy mezi Maccabi Tel Aviv a Zorjou Luhansk se hrály v srbském městě Bačka Topola, resp. v polském Lublinu.
Izraelský národní tým ještě počátkem října mohl realisticky pomýšlet na přímý postup na Euro. Jenže pak přišel teroristický útok Hamásu a spousta věcí najednou byla jinak, nejen ve fotbale.
Po konci v Nantes byl bez klubu, bez platu a bez jistoty, co bude dál. Pak přišla nabídka z české druhé ligy. Santiago Eneme dnes hraje za Spartu, ale jeho cesta do Česka začala mnohem skromněji: ve Vyškově, kde si po příjezdu říkal, co vlastně provedl.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
