Jak vést vlastní dítě? Balancujete na hraně, kluk nemůže za to, že je táta trenér, říká Antonín Barák

Stal jste se trenérem kvůli Tondovi, nebo se Tonda dostal přes vás k fotbalu?

K trénování jsem se dostal díky Tondovi. Vůbec jsem tuhle cestu neplánoval, už jen to, že jsem nastoupil na sportovní školu, byla shoda náhod. Byla primárně zaměřená na fotbal, ředitel i zástupce byli trenéři a pamatovali si mě, že jsem odmalinka do devatenácti fotbal za Příbram hrál. Věděli, že jsem dokončil FTVS, nabídli mi práci, tu jsem rád přijal. A dostal jsem se do prostředí, kde všichni trénovali. Stal jsem se třídním učitelem osmé třídy, měl jsem tam třeba i pozdější miss Kačku Stočesovou, která hrála házenou. Ta třída byla bezvadná, moc mi na začátku pomohla.

A jakou roli tedy ve vaší trenérské kariéře hrál Tonda?

Ten se narodil během dalších dvou let. A jakmile začal chodit a běhat, kopal do balonů. Od svého pradědy dostal gumový míč v síťovce, který všude tahal s sebou a vydržel mu rok nebo dva. Vlastně ho využíval jako senseball, jednu z dnešních pomůcek pro techniku kopu. V té době jsme si s manželkou dělali srandu, že bude fotbalista. Myslel jsem, že to je chvilkové, že to přejde. Jenže když mu byly tři čtyři roky, už se mnou mluvil o tom, že by chtěl chodit na fotbal. V té době jsem začal trénovat v FK Příbram.

Tak jste ho vzal s sebou?

V té době ještě nebyly rozdělené ročníky, dostal jsem na starost kategorie žáků a přípravek, abych to začal nějak porovnávat, doplňovat trenéry... Tonda se mnou ve čtyřech letech začal chodit na tréninky kluků o rok a dva starších, kterých tam bylo spousta, třeba čtyřicet. Měl jsem jednoho asistenta, trenéry jsme doplňovali postupně. Tondovi jsem říkal, že tam na něj nebudu mít čas, on na to, že mu to je jedno. Tak se mezi ostatními tak nějak plácal, a když jsme dělali něco složitějšího, byl samozřejmě mimo mísu. Každopádně byl nadšený, dodneška na tohle období vzpomíná a mezi těmi kluky, se kterými se pak potkával i ve sportovní škole, má dodnes spoustu kamarádů.

Řešil jste, jestli máte jako otec trénovat přímo Tondu, nebo ho nechat jiným trenérům?

Přemýšlel jsem o tom, samozřejmě. Začínal jsem s ročníkem 1992, u nich jsem byl asi dva roky. Tonda je 1994. V té době jsme to právě začali na ročníky dělit. Radil jsem se s manželkou a ta mi říká: Hele, jestli budeš trénovat jiný ročník, tak ses zbláznil. Tondu a jeho tréninky neuvidíš, on tebe taky ne. Třikrát nebo čtyřikrát týdně budeš s jinými, cizími dětmi. O víkendech budete taky jezdit každý jinam.