Jak často dnes jezdíte na fotbal k našim západním sousedům?
Méně, než bych chtěl. Kvůli rodině na to nemám tolik času. Když už se ale vypravím, je to nejčastěji do Hamburku, kde mám pořád největší pouto. Obecně si fotbal na stadionech v Německu hrozně užívám. Ať už jde o kvalitu týmů na hřišti i lidi v ochozech. Skončí zápas a fanoušci obou týmů sedí u stadionu, popíjejí pivo a normálně se spolu baví o fotbale. Lidi se nemusí bát, že když přijedou se šálou svého klubu na venkovní zápas, tak se jim něco stane. Fanouškovská kultura je tam na top úrovni.
Partnerem německého fotbalu na stránkách Football Clubu je Nova Sport.
Jaký je to pocit, když se „váš“ Hamburk už několik sezon potlouká jen ve 2. Bundeslize?
Samozřejmě divný. Když jsem za něj nastupoval, hrály se evropské poháry a teď se ne a ne vrátit aspoň do Bundesligy. Hamburk je obrovské město, fotbal tam má velkou tradici. V osmdesátých letech byl klub dokonce lepší než Bayern. V devadesátkách se z něj stala šedá myš, ale po roce 2000 se to zase hodně zvedlo. Já tam přišel v roce 2003 a zažil skvělých devět let. Hráli jsme pravidelně špičku Bundesligy, sedmkrát v evropských pohárech, z toho dvakrát jsme došli až do semifinále.
Paradoxní je, že tehdy jsme byli médii mnohem víc kritizovaní, než jsou hráči teď. V roce 2010 jsme v semifinále Evropské ligy vypadli s Fulhamem a dostali od novinářů pořádně za uši. Teď se hraje v Hamburku druhá liga, na každý zápas mají narváno, média dávají týmu pokoj, což je sice dobře, ale pořád je pro mě nepochopitelné, že už si tam na druhou ligu tak nějak zvykli. Škoda, že dvakrát neuspěli v baráži. V ní ale musíte ve dvojzápase vyřadit bundesligový tým, a to jsou úplně jiné zápasy, než na které jsou hráči zvyklí za celou sezonu ve druhé Bundeslize.
Určitě dost poklesla i ekonomická síla klubu. Návrat mezi elitu to pak komplikuje…
Rozhodně. Hrajete druhou ligu, takže dostáváte míň peněz za televizní práva, pro sponzory taky nejste tak atraktivní, jako když hrajete evropské poháry. Ale i tak je Hamburk klub, který by měl hrát v Bundeslize.
Po reprezentační pauze se ženský fotbal vrátil do klubového režimu. V Česku se znovu rozběhl boj o titul, třetí místo i záchranu, v Evropě se hrála Liga mistryň a v Anglii slavilo Burnley postup.
V aragonském derby Huesca – Zaragoza se hrálo o důležité body potřebné k záchraně ve druhé španělské lize. To by si pozornost fotbalového světa samo o sobě nezískalo. Povedlo se to ale Estebanu Andradovi. Argentinský brankář po vyloučení doběhl k soupeři a poslal ho k zemi ranou pěstí do obličeje. Pak se omlouval. Jenže v sezoně už nejspíš dochytal.
Závěr ligové sezony má zápletku, kterou by před jejím startem nikdo nečekal. Baník Ostrava je blízko k sestupu. Máme praktického průvodce cestou, kterou musí zvládnout, aby nebyl druholigový.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
