Léta se ve fotbalovém prostředí traduje, že brankáři a levá křídla jsou prý blázni. Nebo podivíni, jak chcete, povahově se prý totiž od ostatních výrazně liší. Zachovejte klid, do teorií o mozkových hemisférách levonohých hráčů se dnes opravdu pouštět nebudu.
Ale do jednoho gólmanského příběhu teď s vámi prostě nahlédnout musím. Jeho hrdina mě totiž svým způsobem uhranul. Co se stalo? Zčistajasna se v Chance lize objevil superman. Neprostřelíte ho z blízka, z dálky, chytí vám i penaltu. A když chcete jeho magii odčarovat, musíte směrem na jeho branku vyslat střelu, která se pro jistotu hned dvakrát odrazí „o buzara“.
Jmenuje se Adam Zadražil, hájí branku Hradce Králové, je mu 24 let. A dost možná jste o něm zatím ještě nikdy neslyšeli. V tom případě se asi domníváte, že jsem se s takovou adorací jakéhosi „nounejma“ právě zbláznil. Chápu. V tom případě jste ale neviděli nic z toho, co předvedl v posledních třech ligových zápasech Hradce. V opačném případě byste totiž pro změnu rozhodně chápali vy mě.
Fotbalové hlášky někdy přerostou samotné zápasy. Otestujte, jestli poznáte jejich autory - od trenérských legend po hráče s egem větším než stadion.
Arsenal je po dvaceti letech ve finále Ligy mistrů. V úterý večer porazil Atlético Madrid 1:0, celkově postoupil po výsledku 2:1 a na konci května si v Budapešti zahraje o trofej, kterou ještě nikdy nezískal. A aby toho nebylo málo, v Premier League má po ztrátě Manchesteru City titul znovu ve vlastních rukou.
Finále španělského poháru v roce 1984 se vážně nehrálo v rukavičkách. Šlo o jeden z památných zápasů, do kterých zasáhl Diego Maradona. Dnes má 42. výročí. Co a proč se semlelo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
