Všichni víme, že v životě jsi jednou dole, jindy nahoře, je to zcela přirozené a vlastně to ani jinak nejde. Ve fotbale samozřejmě jakbysmet.
Tak kupříkladu pražská Sparta. V jedné jediné sezoně, dokonce pouze v rozpětí několika málo týdnů, zažila dokonce opakovanou euforii, to když po letech postoupila do Ligy mistrů a pak v ní dokonce sestřelila soupeře ze Salcburku. A krátce na to byla tak marná, že nestačila vlastně na nikoho, s výjimkou Zbrojovky v poháru.
A jaro? Oslava vítězství v derby… a pak už jen zase zmar, zmar a zmar. A čím dál zoufalejší. Čtyři prohry v řadě zaknihovala Sparta naposledy v 70. letech.
Nějakou tou krizí si někdy projde každý. U Sparty ale zaráží až brutální propad výkonnosti. Hráči působí leckdy dojmem, že hru jménem fotbal provozují poprvé v životě, jsou vystrašení, jak hejno vrabců. Jako by na stadion zabloudili omylem. A přitom jde o tým, co v této sezoně startoval v Lize mistrů.
Norské Bodö/Glimt vyřadilo Inter Milán a jeho vítězný gól na San Siru potvrdil, že fotbal hrát rozhodně umí.
Bývalý reprezentační kapitán vyslyšel volání reprezentačního trenéra Koubka. Chce se vrátit do reprezentace a pomoci dostat Česko poprvé po 20 letech na světový šampionát. Je to dobrý nápad? Nechte zaznít váš hlas v naší anketě.
Jana Žufánková otevřeně promlouvá o tom, jak ji a její spoluhráčky ze Slovácka jejich trenér tajně natáčel v šatně a sprchách – a jak v nejhorší chvíli nepřišla opora ani omluva. Mluví o předsudcích, mlčení institucí i o tom, proč je důležité o podobných kauzách nahlas mluvit.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!



