Glosář Luďka Mádla: Ivan Hašek je úplně mimo, jako český fotbal

Debakl českých barev 1:5 v Osijeku ukázal, jak bezpředmětné byly debaty o tom, jestli nám Chorvati budou v kvalifikační skupině vyhovovat víc než Francouzi. Los totiž skupinu původně obsadil s touto alternativou, kterou rozštípnul až dvojzápas galského kohouta s chorvatskou šachovnicí v Lize národů.

Teď už víme, že to bylo prašť jako uhoď. A že chorvatský celek, ať už se nachází v té či oné fázi generační výměny, je pořád megasilný. Jeho suverenita a vyzrálost opravdu ostře kontrastovala s esenciálním zoufalstvím, jež se tentokrát servírovalo v českém vydání.

Rozdíl ve výkonu, ale i ve fyzických parametrech, mentalitě, dovednostech, vůli, taktické (ne)připravenosti, sebevědomí… tedy naprosto ve všem byl mezi oběma týmy natolik propastný, že vůbec nemá smysl zkoumat jednotlivosti, jimž bychom jinak připisovali zásadní vliv na výsledek. Nemá opravdu smysl rozebírat blíže domnělý faul či ruku, které si sudí vyložili jako prohřešky s penaltovým rozuzlením, byť by v obou případech diskutabilní byly.

Jenže… I kdyby Češi po tomto svém (ne)výkonu nakrásně prohráli v Osijeku třeba jen o gól, slovo debakl by bylo na místě tak jako tak. Ta výkonnostní propast totiž působila opravdu mimořádně strašlivě. A výsledek 5:1 pro domácí má pro nás coby hosty jedinou, zato svým způsobem opravdu velkou výhodu v tom, že jej při jeho jednoznačnosti prakticky nelze jakkoli falešně interpretovat.

Jinými slovy: Už jen pohled na výsledné skóre utkání je naprosto všeříkající, a to až odzbrojující měrou. Bohužel ovšem zdaleka nejde jen o výsledek.