Do Ligy talentů se vrací Češi. Co čeká Šulce a Karabce v Ligue 1?

Je to už šest let, co se ve francouzské Ligue 1 naposled potkali na hřišti dva Češi. U remízy Bordeaux s Rennes v březnu 2019 nechyběl za domácí veterán Jaroslav Plašil, toho času finišující desátý rok v dresu Girondins. Za hosty se zase představil brankář Tomáš Koubek, který se pár týdnů nato stal hrdinou úspěšného finále Coupe de France proti PSG.

Na startu další sezony už bychom ale v Ligue 1 nenašli ani jednoho. Plašil ukončil bohatou hráčskou kariéru a jako legenda Bordeaux zamířil do trenérského štábu, Koubek zase přestoupil do německého Augsburgu. S jejich odchody z francouzské ligy na dlouho zmizela kdysi silná česká stopa, pod kterou se podepsali třeba Petr Čech v Rennes, Radek Bejbl v Lens, Jan Koller v Monaku, David Rozehnal v PSG nebo Štěpán Vachoušek v Marseille.

A zatímco v Premier League, Bundeslize, LaLize i Serii A bychom v posledních letech našli zástupce domácího fotbalu, Ligue 1 si od Čechů dala pauzu. Přitom očividně stačilo jediné: dostat Olympique Lyon na hranu finanční krize. Po horko těžko odvráceném pádu do druhé ligy a s výrazně přiškrcenými rozpočty se OL při posilování kádru muselo zaměřit na dřív přehlížené trhy. A na tom českém se mu zalíbilo.

Na začátku léta by málokdo tipoval, že se Pavel Šulc a Adam Karabec sejdou ve stejném klubu. Že ten klub bude Lyon? To už speciálně ne. Přesto se teď oba v dresu Les Gones chystají na sobotní úvodní kolo na hřišti Lens. Česká stopa v jednom z největších klubů Francie je sama o sobě dobrým důvodem, proč letos Ligue 1 věnovat větší pozornost než obvykle. Nemusí ale být jediným. Nová sezona francouzské ligy slibuje spoustu zápletek na hřišti i mimo něj.

Do Ligue 2 a zase zpátky

Antonín Tichý v letech 1951 až 52. Milan Baroš mezi lety 2007 až 2008. A teď Pavel Šulc a Adam Karabec. Česká stopa v Lyonu se v uplynulých dnech rovnou zdvojnásobila. Nutno dodat, že docela překvapivě. Kdyby obě domácí naděje zamířily třeba do Bundesligy, byl by to víceméně očekávaný scénář. Ale Ligue 1? S tou se nepočítalo. Tak nějak ze zvyku, sucho posledních let koneckonců nedalo moc důvodů, proč ji brát jako reálnou variantu. Čeští hráči prostě do Francie normálně nechodí.

Olympique Lyon ale není v normální situaci. Je to jen pár týdnů, co DNCG, komise dohlížející na finance francouzských profesionálních klubů, potvrdila listopadový podmíněný rozsudek posílající slavný celek do Ligue 2. Že jsou rozpočty OL zatíženy dluhy a prezident John Textor nevypadá jako ten nejlepší muž na jejich odklizení, to se vědělo. I tak ale bylo rozhodnutí komisařů, kteří před třemi roky poslali do hlubin Girondins Bordeaux, nepříjemným překvapením. Zvlášť pro sebevědomé vedení Lyonu.

Verdikt DNCG spustil lavinu událostí, která nakonec Olympique díky úspěšnému odvolání vynesla zpět mezi domácí elitu. Les Gones mají novou prezidentku, když neoblíbeného Textora vystřídala Michele Kangová, od roku 2023 majitelka ženské sekce OL. Klub našel dohodu s UEFA a může v nadcházející sezoně hrát skupinu Evropské ligy, do které ho dostalo loňské šesté místo v Ligue 1. A nad rozpočty vyhrazenými na přestupy a mzdy se objevil pevný a nepříliš vysoký strop.

Ne že by OL bylo úplně bez peněz. Kangová i další akcionáři poskládali na oživení klubu přes 100 milionů eur, dalších 36 přidal na účty červnový prodej Rayana Cherkiho do Manchesteru City. Upozadění Johna Textora zase znamená, že s trochou štěstí už z Lyonu nebudou odtékat peníze do brazilského Botafoga, jednoho z mnoha týmů v multiklubové struktuře Eagle Football. Vyskakovat si ale Olympique nemůže. Zadlužení je pořád vysoké, potřeba šetřit rovněž a nad rozpočty se vznáší dozor z UEFA i DNCG. A s ním i hrozba dalších trestů.