Adam Vlkanova: Fotbal bolí víc než hokej, ale díky němu se nebojím vletět do soubojů

Jak ses dostal k fotbalu?

Nevybavuju si to ze svých vlastních vzpomínek, ale vyprávěli mi, že jsem šel s bráchou na jeho první trénink v FC Nový Hradec Králové. Jemu bylo šest, mně byly tři. Pobíhal jsem s nimi, pořád jsem chtěl být na hřišti, kopal jsem si s klukama. A potom jsem i dřív začal chodit na tréninky opravdu trénovat. Do deseti jsem byl na Novém Hradci, pak jsem přešel do FC Hradec Králové.

A při tom jsi od dětství hrál hokej, že?

Ano, od první třídy. Všechno jsem dělal zároveň. Hokejové tréninky bývaly před školou, maximálně jsem vynechal první hodinu. Hned po vyučování jsem šel na fotbalový trénink. A nebo byly oba odpoledne.

Bylo to náročné?

Mně to tak vůbec nepřišlo, protože mě to bavilo a chodil jsem tam strašně rád. Celý den jsem sportoval, a když jsem náhodou byl doma, stejně jsem šel ven a hrál fotbal s klukama z okolí. Měli jsme takovou partu, většinou to byli starší kluci. Bylo to fajn, protože jsem toho od nich víc okoukal, navíc jsem soupeřil se staršími a silnějšími kluky. Myslím, že to přesně by prospělo i dnešním dětem – aby šly ven, hrály v partě, kde by byli i starší kluci, a neseděly doma. Dalo mi to všestrannost.

V čem?

Nehráli jsme jen fotbal. Lítali jsme s hokejkami, s tenisáky, dělali jsme všechno možné. Když vidím dnešní kluky, ti mají jen fotbal – a nic jiného.