Pusa, která otřásla Španělskem. V Česku by se šlo po přecitlivělých hysterkách

Aféře polibek“ ve Španělsku neuniknete. Den co den plní titulní stránky novin, otevírá hlavní večerní zprávy, řeší se v barech, v případě naší rodiny i na oslavách místního svatého a běhu s býky. Je to bez nadsázky téma číslo jedna, na které tady má názor – a většinou dost silný – každý. V podstatě všichni místní, se kterými jsem mluvila, se shodují, že jde o případ sexuálního násilí, který je naprosto nepřijatelný.

Co se přesně stalo

Při udílení zlatých medailí hráčkám Španělska postupně gratulovali politici, zástupci královské rodiny i fotbaloví představitelé. Šéf španělské fotbalové asociace většinu z nich objal a políbil na tvář. U útočnice Jennifer Hermoso zašel dál – dal jí ruce zezadu na hlavu, přidržel ji a políbil na ústa.

Rubiales si stojí za tím, že žena s intimním gestem souhlasila, což hráčka v prvním oficiálním prohlášení pro svaz potvrdila, posléze ale popřela. Už na bezprostředních záběrech ze šaten je slyšet, jak říká spoluhráčkám, že se jí to nelíbilo. Odmítla také společné vystoupení s  Rubialesem, ke kterému ji údajně nutil v letadle na cestě ze šampionátu. „Cítila jsem se jako oběť impulzivního, sexistického a nemístného chování, ke kterému jsem nedala žádný souhlas,“ uvedla na sociálních sítích. „Zkrátka jsem nebyla respektována.“

Co následovalo druhý den a celý týden – i kvůli chybějící řádné omluvě –, je smršť reakcí spoluhráček, mužských fotbalistů, celebrit a  politiků a političek. „Je to forma sexuálního násilí, kterou my ženy trpíme každý den, která byla dosud neviditelná a kterou ale nesmíme přijmout za normu,“ uvedla den po finále španělská ministryně pro rovnost Irene Montero.

„Všichni jsme si pomysleli: Když tohle udělá před očima celého světa, co asi potom dělá v soukromí? Sexuální násilí na ženách musí skončit,“ napsala na platformě X (bývalý Twitter) ministryně pro sociální práva Ione Belarra. „Chování pana Rubialese ukazuje, že naše země před sebou má stále ještě dlouhou cestu, co se týče rovnoprávnosti a respektu mezi muži a ženami,“ uvedl španělský premiér Pedro Sanchéz.

Přecitlivělé hysterky

A teď si tu situaci převeďme do českého kontextu. Představte si, že národní ženský tým dosáhne historického úspěchu a fotbalový šéf jednu z nich v návalu euforie políbí. Řešil by to tu někdo? Včetně sportovkyně samotné? Řekla by bez vyzvání některá z předních političek, že je to násilí nebo alespoň nemístné chování, když ty samé političky původně adekvátně nereagovaly ani na obvinění ze znásilnění v případě exposlance Dominika Feriho?

„Je to sexuální obtěžování a násilí ve všech jeho významech. Bylo to naprosto bez souhlasu. Copak může jen tak nadřízený líbat svou podřízenou? Takhle ji ponižovat?“ rozčiluje se 36letý Alex z Reusu nedaleko Barcelony.

„Ve španělštině máme slovo, které znamená, že z někoho uděláme nikoho, respektive někoho neviditelného, kdo nemá žádná práva. To je myslím přesně to, k čemu došlo. Ona dosáhla neuvěřitelného úspěchu ve sportu, který je tradičně ovládaný muži, a on to neustál, musel se nad ni povýšit a ukázat jí, že si s ní může dělat, co chce,“ dodává Alexova přítelkyně Raquel. „Mrzí mě, že to zastínilo vítězství fotbalistek a že to vidí celý svět, za to se jako Španělka stydím,“ dodává.

Do obřích rozměrů se skandál dostal i kvůli následným reakcím Rubialese. Místo toho, aby se fotbalistce omluvil – pochybení uznal jen jednou a pak to vzal zpátky –, pustil se do protiútoku. Vše označil za lehkou pusu, Jennifer Hermoso obvinil ze lži a pohrozil jí žalobou. Staví se do role „oběti falešných feministek“ a volání po svém odvolání vnímá jako snahu o jeho „společenskou popravu“. Tuhle reakci si naopak v Česku umím představit barvitě.

„S kamarády jsme se shodli, že kdyby se hned na začátku omluvil, mohlo to být vyřešené. On ji ale namísto toho naprosto arogantně obvinil ze lži. Ukazuje to, jaký je člověk. Je zvyklý, že si může dělat, co chce, a že každého přiměje udělat cokoliv. Je to macho chování egomaniaka a diktátora,“ říká mi fotbalový fanoušek Christian z Madridu. Připomíná také jeho další přešlap ze stejného dne, kdy se – znovu „v zápalu emocí“ – po vítězství Španělska chytil v bezprostřední blízkosti španělské královny a princezny za rozkrok. Celá kauza je podle Christiana víc než jen sportovní přešlap, je to pro něj boj za sociální hodnoty, který je potřeba vyhrát.

Muž na odstřel a smutná realita sportovkyň

Rubiales dlouhodobě patří mezi kontroverzní postavy španělského fotbalu a výzvám po odvolání čelí opakovaně. Byl několikrát obviněný z korupce, z placení soukromých oslav s prostitutkami z peněz agentury nebo z pohledu lidských práv neetického přesunu Španělského poháru do Saúdské Arábie, ze kterého si spolu s útočníkem Barcelony a exmanželem zpěvačky Shakiry Gerardem Piquem podle odtajněných nahrávek vzali provize, opět údajně z veřejných peněz. V roli fotbalového šéfa ho ale drží předsedové regionálních asociací, kteří se ho až dosud zastávali, a byl tak neodvolatelný. Současný skandál je – zřejmě i po rozhodnutí FIFA Rubialese suspendovat v rámci její organizace a desetidenním tlaku veřejnosti – i pro některé z nich konečně natolik závažný, že se poprvé mluví o jeho možném konci.

Část Rubialesových zastánců tvrdí, že kauza je uměle přiživovaná právě za účelem odstavení Rubialese od moci. Jestli k tomu dojde, není zatím jasné. Nové fotky a videa obhajující jednu nebo druhou stranu se tu objevují co hodinu, a tak se situace rychle mění.

Světlý bod ale celá aféra má: konečně se o smutné realitě ponižování, psychického a fyzického týrání a obtěžování v ženských sportovních týmech mluví v mainstreamových médiích a ve vrcholných patrech politiky, konečně nejde jen o házení hrachu na stěny bez reakce. Španělské hráčky si na chování svých nadřízených stěžovaly dlouhodobě, část z nich loni odmítla pod vedením současného trenéra dál hrát a dočkala se vyřazení z  nominace. Teď šampionky světa odmítají hrát znovu, mají ale alespoň teoretickou šanci na dosažení změny. Snad podobnou šanci budou mít ženy – nejen sportovkyně – i v Česku. Na změnu v tom, jak je tu sexuální násilí tak často bráno na lehkou váhu.

Celý komentář původně vyšel na sesterském webu Heroine.cz, který také vydává nakladatelství NextPage Media.