Nikdy nevíte, kde budete za půl roku. Pokorný o Řecku, investicích i ponaučení

Za Baník odkopal v lize 124 zápasů, s Olomoucí vyhrál před rokem český pohár, pak ale Jakub Pokorný odešel do Řecka. Ne do jednoho z tamních gigantů, ale k nováčkovi první ligy AE Kifisia. Klub z Atén měl jasný cíl: zachránit se. Pokorný měl zase vlastní motivaci. Po letech v českém fotbale si chtěl vyzkoušet zahraničí, nasbírat nové zkušenosti a ano, také si finančně polepšit.

V Řecku se mu to povedlo. Kifisia se zachránila, on pravidelně hrál a první zahraniční angažmá bere jako povedený krok. Jenže pokračování nepřijde. Přestože o něj klub stál.

„Já měl vlastně smlouvu ještě na příští rok, ale byla v ní opce přes odehrané minuty. Tu jsem nesplnil. V klubu ale byl spokojení a chtěli se mnou prodloužit smlouvu. S novým sportovním ředitelem, který byl minulý rok můj spoluhráč, jsme spolu mluvili prakticky denně, ale nedomluvili jsme se na podmínkách. Tak jsme si bohužel museli říct, že se rozcházíme a ať se nám daří v budoucnu. Od 1. července jsem volný hráč,“ říká Pokorný v FC podcastu.

Je to zvláštní fotbalový stav. Máte za sebou povedenou sezonu, klub vás chce, vy byste se pokračování nebránil, ale stejně balíte věci a čekáte, kam půjdete dál.

Ve fotbale je to podle něj podobné. V Kifisii ale zásadní problém s včasností výplaty neměl. „Bylo mi jasně řečeno, že Kifisia je nový klub v první lize, chtějí se tam nějakým způsobem etablovat a nejhorší by pro ně bylo, kdyby první zprávy byly, že klub neplatí. V tomhle jsem problém neměl.“

Finančně byl přestup do Řecka krok dopředu. I proto, že v Řecku měl peníze nastavené jinak než v českém režimu profesionálních sportovců.

„Tím, že se tam berou čisté peníze, a ne jako tady v Česku, kde jsme jako sportovci OSVČ a musí se z toho ještě odvádět, tak to byl rozhodně krok dopředu,“ říká Pokorný a víc konkrétní být nechce.

Větší peníze ale samy o sobě nic neřeší. Důležité je, co s nimi hráč udělá. A právě tady vstupuje do hry Radek Buchta, bývalý ligový hráč Zbrojovky a Znojma, dnes finanční poradce společnosti Partners a kanceláře B&Z Sport Financial Consulting. Znají se ze Znojma z roku 2014, kde tehdy Pokorný začínal a Buchta už měl rozjetou hráčskou kariéru. Poradce tehdy ještě nedělal.

„Byl jsem hlavou stoprocentně ve fotbale a možná jsem ani moc nepřemýšlel, co budu dělat po fotbale. Bylo mi kolem čtyřiadvaceti, pětadvaceti a byl jsem na nějakém fotbalovém vrcholu,“ vzpomíná Buchta.

Z každé štace má teď mezi bývalými spoluhráči pár klientů. Je to logické, když někomu chcete radit s penězi, je k tomu ideální, když se znáte a máte k sobě důvěru. „Spoluhráči mě nějak vnímali. Vždycky jsem se snažil být normální, na hřišti pracovitý a poctivý. V kabině jsem se snažil být lídr nebo minimálně klíčová osobnost. Když se to propojí, tvoří to nějakou důvěryhodnost,“ říká Buchta.

Pokorný se o investice zajímal i sám. Dělal si online kurzy, zkoušel drobné investice, ale skutečně systematicky začal finance řešit až později. S Buchtou spolupracuje poslední čtyři až pět let.

„Radek je ten, kdo mě do toho navedl a pomohl mi. Myslím si, že spolupráce klape,“ říká Pokorný.

Jeho hlavní cíl zní podobně jako u Martina Frýdka: po hráčské kariéře nechce začínat úplně od nuly a nechce být tlačený do práce jen proto, aby uživil sebe a rodinu.

„Myslím si, že takový cíl by měl mít každý fotbalista. Víme, že kariéra je do nějakých pětatřiceti, když se povede, do sedmatřiceti, osmatřiceti, a pak to končí. Začínat pak novou kariéru úplně od nuly není úplně to, co bych chtěl. Mým cílem je po kariéře už mít nějaký směr, vědět, co bych chtěl dělat, a zároveň aby mi to situace dovolila. Abych nemusel řešit ze dne na den, že musím najít nějakou práci, abych uživil rodinu.“

Přesný plán zatím nemá. Je mu devětadvacet, kariéra ještě může být dlouhá. Ale už ví, že spoléhat se jen na fotbal až do posledního dne by nebylo rozumné. Porozhlíží se, ale konkrétní zatím není. S Buchtou pracují na finančním polštáři, který jednou usnadní přechod od hráčské kariéry k té následující.

Buchta říká, že u mladých hráčů často musí teprve vysvětlovat, proč je důležité peníze odkládat. Fotbalista s dobrou smlouvou snadno získá pocit, že všechno běží, jak má, a nic se nemůže pokazit. Jenže pak přijde kauce na byt, stěhování, rozbité auto, čekání na zpožděnou výplatu nebo konec smlouvy.

Pokorný jednu takovou lekci zažil právě s autem. „Vzpomenu si na opravu auta. Každou chvíli jsme s ním měli problém. Nechali jsme ho opravit, to se ještě nějak zvládlo, ale pak po nějaké době už to nebylo ideální a rezervy šly skoro celé na opravu. To je jedna z variant, kdy vás nečekané výdaje zaskočí.“

Podle Buchty je krátkodobá rezerva základ. „Jsou to peníze, které mám vždy po ruce.“

Připomíná takzvané pravidlo bohatých. Deset procent příjmu do krátkodobé rezervy, dvacet procent na střednědobé a dlouhodobé cíle, maximálně třicet procent na bydlení a čtyřicet procent na spotřebu. U fotbalistů ho ale upravuje.

„U sportovců to vidím na střednědobé a dlouhodobé cíle někde mezi třiceti a čtyřiceti procenty příjmu. Mělo by to jít na úkor spotřeby. Kariéra netrvá navždy, takže aby z fotbalu vytěžili co nejvíc, měli by odkládat víc než běžní lidé.“

Pokorný dnes podle Buchty odkládá víc než dřív.

„U Kuby nastal zlom přestupem do zahraničí. Došlo k uvědomění, že kariéra nemá neomezenou životnost, a fakt jsme do toho šlápli. Odkládáme určitě víc, než by ukazovala ta základní procenta, a jsem za to rád. Až bude kariéra u konce, strašně to ocení,“ říká Buchta.

Sám Pokorný to vidí podobně. „Snažím se z toho teď vytřískat co nejvíc, protože vím, že kariéra nebude dlouhá. Máme to s Radkem nějak nastavené, dávám peníze bokem a investuji. Snažím se dát stranou co nejvíc.“

Když už se investuje, Buchta preferuje fondy. Portfolio skládá z více částí: dluhopisové, nemovitostní a akciové. Obecně mluví o zhruba dvaceti procentech v dluhopisech, patnácti až dvaceti procentech v nemovitostní složce a šedesáti až pětašedesáti procentech v akciové složce. Vždy ale podle věku, cílů a situace hráče.

Důležité je podle něj také rozlišovat horizont. Akcie mají smysl hlavně dlouhodobě, protože krátkodobě mohou výrazně kolísat.

„U akcií je vysoká volatilita. Když si představíte EKG, jak lítá křivka, podobně vypadá akciový trh. Na kratším horizontu je rizikovost poměrně velká. Může se stát, že po třech letech budete mít šedesát procent zhodnocení, ale je to spekulace. Jako když budete na ruletě dávat pořád červenou. Může to vyjít, ale je tam riziko, že přijde černá,“ říká Buchta. V dlouhodobém horizontu už pro vás ale hraje čas. Ono to EKG u akcií je totiž do kopce, takže zatím téměř vždy platilo, že kdo vydržel investovat dlouho, tedy třeba deset a víc let, vydělal.

Pokorný si vedle systematického portfolia nechává i menší část peněz na vlastní investiční „hračku“. Podobně jako další hráči v téhle sérii.

„Není to investování jako to, které řešíme s Radkem. Nějaký malý obnos si dávám bokem na brokera, abych si s tím hrál. Vím, že o ty peníze můžu přijít, i když samozřejmě nechcete o ně přijít. Ale zkouším to,“ říká.

Nevybírá podle sebe úplně divoké tituly. Spíš akcie, které by chtěl vlastnit dlouhodobě. „Vybírám si akcie, u kterých mám tušení, že půjdou pořád nahoru. Nechci riskovat s neosvědčenými akciemi a tím zvyšovat riziko, že o peníze přijdu.“

Jedním z jeho favoritů je Nvidia. Nejlepší trefou ale zatím byla jiná americká akcie.

„Stoprocentně AT&T. Bral jsem ji kdysi za strašně málo a vím, že ten zisk už tam mám velký. Ještě jsem to neprodával, ale vím, že jsem to trefil dobře.“

A pak je tu Bitcoin.

Pokorný se z kryptoměn drží jen jeho, žádné Ethereum ani menší kryptoměny nezkouší. „Žádné shitcoiny jsem nezkoušel. Držím se jen Bitcoinu a to mi z krypta bohatě stačí,“ říká.

Byly chvíle, kdy byl na kryptu výrazně v plusu. Pak trh spadl. Neprodává. „Dřív to bylo lepší, teď jde všechno dolů, takže i mně to jde dolů. Dřív jsem tam byl i osmdesát procent v plusu, teď to šlo níž. Ale baví mě to, zkouším to a držím se toho.“

Buchta přiznává, že se jeho pohled na krypto postupně změnil. Dřív byl v zásadě proti, dnes ho bere jako doplněk.

„Myslím si, že kryptoměny jsou koření portfolia. V rozumné míře. Za mě maximálně deset procent investičního portfolia může být složeno z tohoto typu aktiva,“ říká.

Zároveň ale varuje před honbou za senzací. Dobré investování podle něj neznamená nutně trefit nejlepší akcii nebo největší růst. Často stačí neudělat zásadní chybu. Nevybírat v panice. Neriskovat jediné peníze, které člověk má. Nevrhat se do něčeho, čemu nerozumí.

Vedle investic řeší Buchta s fotbalisty i věci, které vypadají obyčejně, ale v jejich profesi obyčejné nejsou. Hlavně pojištění.

„Zásadní je pojištění. Nedávno jsem narazil u mladého hráče na pojistku, kterou mu dělal manažer nebo někdo od manažera. Hráč měl profesionální smlouvu, ale v pojistce byl vedený jako neprofík. To jsou zásadní chyby, které pak pro hráče znamenají neplnění (lidově řečeno hráč platil za smlouvu, která byla úplně k ničemu – poznámka autora),“ říká Buchta.

Pak jsou tu hypotéky, úvěry a také důchod. U českých fotbalistů je podle Buchty téma důchodu ještě citlivější, protože působí jako OSVČ a vyměřovací základ, a tedy i následnou penzi od státu tak mají nižší než zaměstnanci se stejnými příjmy.

„Vnímám jako základ penzijko, zvlášť když se do něj dostaly alternativní fondy. A protože fotbalisti jsou OSVČ, dává smysl i dlouhodobý investiční produkt, protože je daňově odpočitatelný od základu daně. Kombinace penzijka a dlouhodobého investičního produktu je podle mě zajímavá varianta na důchod nebo rentu po šedesátce,“ říká.

Kdyby si Pokorný mohl poslat vzkaz na začátek kariéry, nebylo by to nic složitého. Žádná historka o špatném tipu ze šatny, žádné varování před konkrétní investiční pastí. Spíš jednoduchá rada, kterou si mnoho hráčů uvědomí až ve chvíli, kdy mají něco za sebou.

„Odkládat si co nejvíc. Aby se pak člověk nemusel po kariéře dívat na to, co vlastně musí hned dělat. Sám jsem si to uvědomil trochu později, ale uvědomil. Spíš si odkládat větší část financí hned od začátku, aby měl člověk jistotu a nemusel čekat na výplatu ze dne na den. Že v pondělí nepřišla, tak snad přijde v úterý.“

Buchta by mladšímu já vzkázal podobně: nestačí vydělávat hodně. Je potřeba mít plán.

„Největší problém není, kolik hráč vydělává. Kolikrát se tím může uspokojit: vydělávám hodně peněz, tak je to dobré. Jenže problém je, když nemá plán. Základ je odkládat dvacet až čtyřicet procent příjmů, mít zdravě nastavené portfolio a krátkodobou rezervu. Aby byl hráč v klidu, když nepřijde výplata nebo se objeví nenadálý výdaj. Pak může hrát fotbal s čistou hlavou.“

Pokorný teď čistou hlavu bude potřebovat. Po povedené sezoně v Kifisii je volný hráč a čeká na další krok. V Řecku by se pokračování nebránil, ale ví, že bude záležet na finančních možnostech klubů, vizi i konkrétní nabídce.

Zatím je na jižní Moravě, s rodinou, krabicemi po návratu z Atén a s vědomím, že telefon může kdykoli změnit plán na příští týdny.

Je to fotbalový život v praxi. Jednou pohár se Sigmou, pak nováček v Aténách, potom volný trh. A někde mezi tím spořicí účet, fondy, AT&T, Nvidia, Bitcoin a snaha vytěžit z kariéry co nejvíc dřív, než jednou skončí.

Ne proto, aby už nikdy nemusel nic dělat. Ale aby si mohl vybrat, co dělat chce.

Celý podcast s Jakubem Pokorným a Radkem Buchtou si můžete dát i ve video verzi.