V Baníku jste působil od začátku letošní sezony do března. Jak zpětně tohle angažmá hodnotíte? (rozhovor vznikl ještě předtím, než Oulehla podepsal novou smlouvu v Jihlavě, kde se vrátil na post hlavního trenéra, který už dřív ve druhé lize zastával u týmů Varnsdorfu a Žižkova – poznámka redakce)
Pozitivně. Měl jsem možnost pracovat s dvěma velmi kvalitními trenéry. Pavla Vrbu považuju společně s Jindrou Trpišovským za nejúspěšnějšího českého trenéra poslední dekády. Pavel Hapal je rovněž velmi zkušený trenér, který prošel ligovou i reprezentační scénou. Takže jsem od obou načerpal spoustu nových poznatků. Teď už však cítím, že mě skutečně naplňuje spíš pozice hlavního trenéra. Zároveň neříkám, že bych asistenta nikdy znovu nedělal. Muselo by mi to ale dávat větší smysl. Například nabídku ze zahraničí bych mohl považovat za nějaký posun. Přece jen český fotbalový rybníček je dost malý a v každém klubu to funguje dost podobně.
Co vám v českém profesionálním fotbale chybí?
Já bych chtěl, abychom se víc snažili přibližovat zahraniční špičce. Jedna věc jsou samozřejmě finance. Chápu, že si tady nemůžeme dovolit to, co naši sousedé z Německa. Chybí mi ale v českých profesionálních klubech například dlouhodobá koncepce. A pak také snaha pracovat důkladně.
Největší skandál v historii světových šampionátů. Velmi přátelský zápas západního Německa s Rakouskem sebral v roce 1982 Alžírsku šanci na historický úspěch. Ale aspoň vedl ke změně pravidel, a tak se díky němu základní skupiny hrají férovějším způsobem.
Matej Kovář (25 let) se po dvou letech v Leverkusenu přesunul do týmu nizozemského mistra. Jaké jsou jeho dojmy z Eindhovenu a proč potřeboval změnu? O tom mluví v prvním rychlém rozhovoru přímo z nového působiště.
Jaroslav Tvrdík v novém dokumentu mluví i o finančních nepříjemnostech, do kterých se Slavia dostala těsně předtím, než klub koupil a zastabilizoval Pavel Tykač.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
