V Baníku jste působil od začátku letošní sezony do března. Jak zpětně tohle angažmá hodnotíte? (rozhovor vznikl ještě předtím, než Oulehla podepsal novou smlouvu v Jihlavě, kde se vrátil na post hlavního trenéra, který už dřív ve druhé lize zastával u týmů Varnsdorfu a Žižkova – poznámka redakce)
Pozitivně. Měl jsem možnost pracovat s dvěma velmi kvalitními trenéry. Pavla Vrbu považuju společně s Jindrou Trpišovským za nejúspěšnějšího českého trenéra poslední dekády. Pavel Hapal je rovněž velmi zkušený trenér, který prošel ligovou i reprezentační scénou. Takže jsem od obou načerpal spoustu nových poznatků. Teď už však cítím, že mě skutečně naplňuje spíš pozice hlavního trenéra. Zároveň neříkám, že bych asistenta nikdy znovu nedělal. Muselo by mi to ale dávat větší smysl. Například nabídku ze zahraničí bych mohl považovat za nějaký posun. Přece jen český fotbalový rybníček je dost malý a v každém klubu to funguje dost podobně.
Co vám v českém profesionálním fotbale chybí?
Já bych chtěl, abychom se víc snažili přibližovat zahraniční špičce. Jedna věc jsou samozřejmě finance. Chápu, že si tady nemůžeme dovolit to, co naši sousedé z Německa. Chybí mi ale v českých profesionálních klubech například dlouhodobá koncepce. A pak také snaha pracovat důkladně.
Co máte důkladnou prací na mysli?
Tak třeba individuální tréninky. Když se vám přestane dařit, tak na vás sportovní ředitel nebo majitel klubu sice začne tlačit, ať individuální tréninky uděláte. Zároveň mi ale přijde, že ten přístup je ve stylu: uděláme to, ať máme klid. Bez toho, abych chtěl komukoliv sahat do svědomí. Chybí mi u nás zkrátka cit pro detail. Že chci, aby se křídelní hráč dostal stokrát do stejné situace, která mu následně pomůže v utkání.
Se zkoumáním detailu ve fotbale souvisí právě téma datové analýzy. Vzpomenete si, kdy jste poprvé na ten pojem v kontextu fotbalu narazil?
Pamatuju si to přesně. Bylo to, když jsem mezi lety 2014-2016 dělal šéftrenéra mládeže v Jablonci. V té době se objevila ruská platforma InStat, která nabízí výkonnostní data napříč různými soutěžemi. Nám se to s Kubou Andrýsekem podařilo prosadit přes Miroslava Peltu do české dorostenecké ligy. Takže jsme s tím následně mohli už v mládeži pracovat. Od té doby se v této oblasti snažím vzdělávat.
Kdy jste si uvědomil, že vám to může ve vaší práci pomoct?
Tak po měsíci práce se systémem jsem zaznamenal, jak užitečné to může být v rámci pozápasového hodnocení. Spousta statistik představuje zajímavou zpětnou vazbu. Zároveň je to velmi prospěšné taky v oblasti skautingu při hledání vhodných hráčů pro váš tým.
Můžou data zasáhnout taky do tréninkového procesu?
Samozřejmě. Vy jako trenér skládáte časové cykly. Tým vám naběhá určitou vzdálenost a vy podle toho musíte zvolit intenzitu tréninkového programu. Když hráč v zápase uběhne 11 kilometrů, tak by v následujícím týdnu měl mít celkový objem naběhané vzdálenosti 25 až 30 kilometrů a tak dále. Zároveň berete v potaz intenzitu běhu, hrací dny a podobně. V tomhle ohledu si s tím trochu hrajete.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme více jak 160 stran unikátního fotbalového čtení.
To je teda spíš role běžeckých dat. Dají se ale v rámci tréninku využít i pokročilá herní data, která vyjadřují rozhodování hráčů na hřišti?
To určitě taky. V tréninku děláte malé hry, velké hry, a v rámci nich sledujete doteky hráčů s míčem. U stoperů třeba vidíte, že rozdávají balon příliš do šířky a nechtějí hrát kolmo. Pak na ně můžete zatlačit, ať rozdávají víc progresivních přihrávek. Když simulujete určité situace v tréninku, tak vám podobné statistiky pomáhají hru zase zpětně vyhodnotit, což je fajn.
Jaká další konkrétní data jsou pro vás hodnotná?
Pro mě osobně je důležité sledovat úspěšnost soubojů. Můžete zhodnotit celkové procento vyhraných soubojů vašeho mužstva a porovnat to se soupeřem. Případně se individuálně zaměřit na hráče, nejčastěji v tomto případě na stopery, u kterých jsou třeba stěžejní hlavičkové souboje. U středního záložníka zase zkoumáte přihrávky, zda většina šla dozadu, nebo se naopak hráč dokázal s balonem pravidelně otáčet a posouval jej víc nahoru po hřišti. To jsou informace, které hrají velkou roli, když se snažíte budovat vlastní herní plán a strategii. Datové platformy nicméně nabízejí obrovské množství údajů a člověk si z toho musí vytáhnout informace, které potřebuje. Je nutné to filtrovat i pro hráče, jelikož je nechcete čísly zahltit.
Když se zaměřím na vaše konkrétní angažmá, dokázal jste tyto metody prosadit v trénincích Baníku jako asistent?
Prakticky vůbec, to říkám narovinu. Všechno řídili hlavní trenéři a měli o tom svou vlastní představu. Neříkám, že jsme se o tom nebavili. Ale prosazení těchto věcí jsem nebyl schopen ovlivnit. To byl i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl posunout dál.
Jak je podle vás české fotbalové prostředí obecně využívání dat otevřené?
To je těžká otázka. Například ve druhé lize je samozřejmě málo klubů, které mají na něco podobného vůbec finance. Velká část žije z měsíce na měsíc a jsou rády, že zaplatí provoz a mzdy. Do první ligy se podle mě datový přístup a moderní technologie obecně dostávají víc. Některé majitele ale taky těžko přesvědčujete. Oni jsou nastaveni tak, že se na fotbal dívají svým okem a tohle podle nich není potřeba. Já jsem se v jednom z bývalých klubů marně snažil prosadit, ať vypustíme třeba jedno soustředění a místo toho investujeme do moderních zařízení. Musím říct, že Baník byl naopak technologickému rozvoji hodně nakloněný, byla tam spousta dobrých přístrojů a já jsem vděčný, že jsem si podobnou práci mohl vyzkoušet. Nicméně je to pořád hlavně o konkrétním trenérovi, jestli s tím pracovat chce, zda ho to zajímá a zda tomu věří. A pak zda si to prosadí.
Je podobný progresivní přístup k trénování v podmínkách českého profesionálního fotbalu spíš rarita?
Určitě jsou tady trenéři, kteří se tomu věnují. Já zase nechci být považován za nějakého průkopníka a nenazval bych se ani progresivním trenérem. Ale je potřeba prostě jít s dobou. U nás si spousta trenérů řekne, že mají 300 zápasů v první lize a nikdo jim do toho nebude kecat. A to teda absolutně nefunguje. V nejlepších světových ligách se i zkušení trenéři nechají obklopit mladými lidmi, kteří se v těchto věcech orientují a dají jim prostor. Můžeme se podívat i na jiné sporty, v NHL dnes trénují studovaní lidé, protože sport už je vědní obor.
Petr Čech byl v tomto týdnu uveden do síně slávy Premier League. Při té příležitosti otevíráme rozhovor z ledna 2020, který s ním vyšel ve 12. čísle tištěného Football Clubu. Měl za sebou tehdy rok, ve kterém změnil profesi. Přístup ale ne. Jaký pro něj byl přechod od fotbalisty k funkcionáři?
V čem se podle vás práce s daty může v následujících letech rozvíjet?
Já si myslím, že v kontextu Česka to bude hlavně prosazení datových analytiků nebo celých analytických týmů do struktur jednotlivých klubů. Když dnes spolupracujete s konzultační datovou firmou, tak se stává, že hrajete proti jejich dalšímu klientovi. A to nám pak daná společnost samozřejmě nemůže poskytnout žádné informace, protože je ve střetu zájmu.
Když jsme u toho, v čem jsou konzultace s datovými společnostmi pro trenéry cenné?
Řekl bych, že v mnoha ohledech. Například právě rozbor soupeře před zápasem. Dopodrobna vám například ukážou dlouhodobě silné a slabé stránky protivníka. Jsou to opravdu zajímavé věci. Vašim úkolem je potom samozřejmě ty informace správně aplikovat na vlastní tým, protože ten znáte nejlépe. Na druhou stranu, když vám taková firma zanalyzuje výkony vašeho mužstva, tak je to taky velmi cenné. Jde totiž o pohled zvenčí, kde nehrají roli emoce ani vzájemné vztahy. Je to perspektiva, kterou si uvnitř klubové bubliny sám nedokážete vytvořit.
Vzpomenete si na konkrétní příklad, kdy vám externí datoví analytici pomohli si něco uvědomit?
My jsme se dívali třeba na to, jak dostáváme branky. A když nám udělali analýzu inkasovaných gólů za podzim, tak z toho konkrétně vytáhli informaci o špatném postavení zbytkové obrany. To znamená, jaké měli postavení naši defenzivní hráči, když jsme drželi míč. Takových věcí si od postranní čáry ani z videa nemusíte všimnout. Zároveň je znovu potřeba informace zasadit do kontextu herního stylu, kterým se chcete prezentovat. Jindra Trpišovský měl třeba ve Slavii často silné soubojové stopery, a mohl si tak dovolit presovat soupeře a zbytkovou obranu mít jeden na jednoho. Protože prostě věděl, že Michael Ngadeu nebo Simon Deli nikoho utéct nenechají a svůj souboj taky neprohrají. Jiná je situace, když takové hráče nemáte nebo se jako tým zrovna nenacházíte v nejlepším psychickém rozpoložení. To pak chcete mít ofenzivní hráče soupeře zdvojené a hrát víc zajištěně.
Jak na pokročilá data z vaší zkušenosti reagují hráči?
Já bych řekl, že vesměs pozitivně. Samozřejmě je to o charakteru, někteří kluci už na to nereagují, necítí to. Ale většina to vnímá jako určitý prostředek, jak zkonfrontovat svůj subjektivní pocit z utkání s realitou. A ti hráči, kteří to neberou, mají podle mě z té konfrontace naopak strach. Ta data jsou prostě fakt. Samozřejmě něco je nutné brát s určitou rezervou, neříkám, že každá metrika je úplně přesná. Ale zhruba z 90 procent to sedí.
Co když hráč takovou konfrontaci s realitou nepřijme?
To je pak těžké. Stává se, že někomu řeknete, aby hrál víc nahoru a on vám odvětí, že přece nahoru hrál. Vy pak můžete vzít ještě video a ukázat: hele, tady si měl příležitost vytočit se, rozdat kolmici. Takže když data správně spojíte s video analýzou, tak hráč nakonec musí uznat, že máte jako trenér pravdu. Zároveň je ale důležité, aby to hráči nevnímali jako nějaký bič. Musíte to přednést tak, aby chápali, že jde jen o prostředek, který nám všem může pomoct posunout se dál.
Některé metriky můžou být i složité k pochopení. Je rolí trenéra si data primárně vyhodnotit sám a pak je teprve předat hráčům ve jednodušší formě?
Jednoznačně. To je obecně součást trenérské práce, platí to i s tím videem. Zažil jsem třeba trenéry, kteří dělali hodinovou předzápasovou analýzu. Já vám garantuji, že je to nesmysl. Mám vyzkoušené, že ideální délka video rozboru je šest až osm minut. Úplný strop je 25 minut. Ti hráči vás stejně po čtvrthodině přestávají vnímat. Myslím si, že je důležité stejně dávkovat i data a určitě je taky filtrovat. Spousta čísel je pro hráče naprosto nepotřebná. To trenér se tou databází musí prokousat a vycucat z ní srozumitelné závěry.
Rád bych ale ještě dodal, že bych byl nerad pasován do role jakéhosi datového trenéra. Já mám ty věci rád, ale je to pořád jen doplněk vaší práce. Ve finále je nejzásadnější složit mužstvo jako celek. Nastavit v týmu dobrou chemii, a to se týká i členů realizačního týmu. O tom to celé je. Můžete mít super tým datových analytiků, ale když se vám tohle nepodaří, tak je to složité.
Takže základ je pro vás stejně lidská psychika?
Přesně tak. Myslím si, že právě to bude téma budoucnosti celého sportu. Protože můžeme dopodrobna řešit data, ale pokud vám selže hlava, tak je to všechno k ničemu. To je podle mě neprobádané odvětví a určitě tomu bude postupně věnována větší pozornost. Nástup psychologů do sportovních klubů je tomu příkladem.
Série rozhovorů o datové analýze je čtyřdílná a bude na webu Footballclub.cz vycházet v průběhu května a června. Po rozhovoru s Davidem Oulehlou se dál můžete těšit na pohled datového analytika Jakuba Dobiáše, brankáře RB Salzburg Adama Stejskala a skauta Jana Horníka.
Vyzpovídali jsme Tomáše Součka nebo oscarového producenta a bývalého prezidenta LOSC Lille Michela Seydouxe. Řešíme tajemnou smrt východoněmeckého Beckenbauera. Celkem pro vás máme přes 160 stran unikátního čtení.
V roce 1962 se touto dobou hrál československý šampionát snů. Odepisovaní reprezentanti porazili slavné Španěly a nastartovali jízdu až do finále mistrovství světa v Chile. Vítejte ve fotbalovém světě bez teplé vody, s tajnými policisty ve výpravě či směšnými odměnami za finále.
Liga má za sebou nadstavbu, ve které Sparta uhájila první místo po základní části a o poslední místenku do Evropy a přímý sestup se hrálo do poslední chvíle. Zvyšují zápasy navíc atraktivitu české ligy, nebo jde jen o uměle nastavovanou kaši? Zeptali jsme se osobností z fotbalového prostředí.
Stadionem to nekončí, chceme mezi velké kluby, vzkazuje hradecký klub a ukázal nové logo.
