Prodali je do čokolády, ale nikdo si nelízl. První fotbalové kartičky skončily u soudu

Být profesionálním fotbalistou za první republiky neznamenalo jen účastnit se tréninků, o víkendech odehrát zápas, dostávat pravidelnou gáži a žít na výsluní. Většina fotbalistů měla také svá civilní zaměstnání a řešila starosti běžných smrtelníků. Jedním z nich byl obránce Slavie a reprezentant Československa Ladislav Ženíšek.

Než se dostaneme k samotné podstatě čokoládové aféry, přeneseme se na začátek 20. let, kdy byla ustanovena Československá asociace fotbalová (ČSAF). Ta u nás zastřešovala jednotlivé fotbalové svazy - československý, německý, maďarský, židovský a polský. S tím, jak se časem rozrostl administrativní aparát, začaly se v asociaci vymýšlet ambiciózní projekty. Jedním z nich byl nápad vydávat vlastní sportovní deník.

„Organizace tak veliká, jakou je ČSAF, musí míti svůj vlastní tisk,“ zaznívalo jednohlasně na asociačních debatách. A od slov se přešlo k činům. Počínaje rokem 1930 začal vycházet týdeník Rekord – československý všesportovní list. Netrvalo to ani rok a Rekord se dostal do finančních problémů, kvůli kterým hrozila jeho úplná likvidace. Tehdy do hry vstoupila ČSAF.