Děti jsou priorita. Přijďte si je zkusit trénovat a třeba vás pošleme do Anglie, říká zástupce klubu

Když jsme před dvěma a půl lety na našem webu publikovali reportáž a rozhovor z pražského fotbalového klubu SK Ďáblice, který tehdy už třináctým rokem vedl Michal Mošnička, mělo to velký ohlas. Srdcaři z amatérského fotbalu napříč republikou se totiž poznávali v radostech a strastech, které tahle aktivita přináší.

Ďáblice od té doby ještě povyrostly, posunuly se v infrastruktuře a nabízejí sportovní vyžití stovkám sportovců. Řada bolestí spojená s fungováním regionálního fotbalového klubu dál ale zůstává. Třeba problémy s personálními kapacitami, což se často projevuje hned v základech celé fotbalové pyramidy u trénování mládeže. Zástupci klubu se to proto rozhodli řešit po svém a spustili projekt Trenér na zkoušku.

Co vás motivovalo ke spuštění tohoto projektu?

Primární motivace byla velmi praktická – v šedesáti letech už nechci dlouhodobě fungovat v režimu, kdy trénuji tři týmy malých dětí, což znamená šest tréninků během pěti pracovních dnů. K tomu se přidávají víkendové zápasy, snaha jako předseda navštěvovat utkání mužů i dalších týmů a celkové řízení klubu, který má 15 družstev a zároveň řeší rozvoj sportovní infrastruktury. To vše po pracovním dni vytváří opravdu extrémní tempo. Projekt proto vnímám jako cestu, jak do klubu přivést nové trenéry a systémově si pomoci.

Jaké od něj máte očekávání?

Projekt bereme jako pilotní pokus, jak oslovit nové trenéry jinou formou. Klasický leták nebo inzerce dnes podle mě příliš nefungují – trenéry hledají prakticky všechny kluby i jiné sporty. Chceme nabídnout něco konkrétnějšího a atraktivnějšího, co lidi skutečně zaujme.

Na koho hlavně cílíte? Kdo je ideální adept…

Cílíme především na lidi, kteří by si chtěli trénování vyzkoušet, ale odrazuje je časová náročnost. Často slýchám: „Rád bych, ale nemám čas.“ Právě proto nabízíme možnost zapojit se třeba jen jeden den v týdnu. Zároveň věříme, že některé z nich trénování chytne natolik, že u něj zůstanou dlouhodobě – protože je to krásná, i když náročná práce.

V projektu se píše o možnosti absolvování programu Coerver Coaching a zájezdu na Premier League – koho se to bude týkat?

Trenérské školení přímo v Ďáblicích nabídneme všem účastníkům, kteří o něj projeví zájem. Co se týká zájezdu, po skončení projektu vše vyhodnotíme a účastník s nejvyšším bodovým ziskem – za účast na trénincích, zápasech, zapojení do tréninkového procesu nebo vedení samostatných jednotek – získá zájezd na zápas Premier League s cestovní kanceláří Czech Sport Travel.

Kolik máte mládežnických týmů? Kolik dětí se v Ďáblicích prohání po fotbalových hřištích?

Máme 12 mládežnických týmů a jsem hrdý na to, že až do mladšího dorostu máme týmy po jednotlivých ročnících. Na úrovni našeho klubu je to spíš výjimečné. Navíc máme v mladším dorostu tým A hrající pražský přebor a tým B v 1.A třídě, obdobné to máme ve starších žácích, v mladších žácích máme dokonce tři týmy. Celkem máme v systému 250 hráčů do 18 let.

Jde dnes vůbec v podobných klubech jako Ďáblice fungovat u mládeže jinak než na základě „aktivních tatínků a maminek“?

Je to velmi složité. U nejmenších kategorií systém „aktivních rodičů“ funguje dobře, ale u starších hráčů už potřebujete trenéry s určitou kvalifikací a zkušenostmi. Takových lidí je ale málo a kvalitní trenéři jsou velmi žádaní – často dostávají nabídky z vyšších soutěží.

Jak z toho ven? Jak systémově pomoci shora?

Klíčové jsou finance. Čím víc prostředků klub má, tím kvalitnější trenéry může získat a udržet. Samozřejmě existují výjimky, kdy někdo trénuje hlavně z nadšení, ale na tom systém stavět nejde. Financování ze strany Národní sportovní agentury a hlavního města Prahy se za posledních dvacet let, co jsem předsedou, se výrazně zlepšilo, ale stále narážíme na rozdíly mezi sporty. Například v tenisu jsou příspěvky rodičů na úplně jiné úrovni. Fotbal je stále vnímán jako „lidový“ sport, což se do financování promítá.

Jakou důležitost má mládežnický fotbal pro SK Ďáblice?

Mládež je pro náš klub naprostou prioritou – a snažím se to dokazovat i osobně. Jako předseda se aktivně podílím na trénování nejmenších kategorií. Nedávno se například mladší dorost vrátil ze soustředění v Chorvatsku, což je pro klub na naší úrovni nadstandard. Měli tam i zápas proti Splitu, což byl pro kluky velký zážitek. Zároveň jsme zavedli pozici šéftrenéra mládeže, takže odpovědnost už neleží jen na mně.

Z čeho máte při trénování dětí největší radost?

Určitě z toho, když kluky z fotbalové školičky po několika letech vidím v dorostu a někteří se třeba dostanou i do mužů. To je náš dlouhodobý cíl, i když je nesmírně náročný.

Zároveň to má i druhý rozměr – často si říkám, jak by si s některými situacemi poradil špičkový manažer. Jeden kluk pláče, druhý říká, že ho něco bolí, další chce za maminkou a do toho přijde brankář, že už nechce chytat. A vy musíte okamžitě reagovat, jinak se vám celý trénink nebo zápas rozpadne.

I proto říkám, že trénování dětí je skvělá „manažerská škola v praxi“. Můžete si vyzkoušet, jestli to zvládnete, jak reagujete pod tlakem – a to všechno v reálných situacích, které přicházejí na každém tréninku i zápase.

Zájemci o účast v projektu Trenér na zkoušku najdou více informací na webu klubu SK Ďáblice.