Baník jsem uspěchal a ve Spartě to nebyl neúspěch, říká Vrba

Popularita Pavla Vrby neopadá, během naší schůzky v restauraci Kulaťák byl požádán o společné foto s personálem, na které rád přikývl. Manželka odjela společně s ženou bývalého trenérského kolegy Martina Ticháčka k moři a on tak zůstal v Dejvicích slaměným vdovcem. Na fotbal nezanevřel, zápasy naopak sleduje s ještě větším apetitem.

Výpověď v Baníku jste dostal v pondělí 10. října. Už jste měl nějaký ten týden na to se uvolnit, jak vám to jde?

Stále cítím zklamaní, že jsem neuspěl. S majitelem jsem vycházel velice dobře, mrzí mě, že se nepodařilo splnit jeho cíle. Přesto pan Brabec zůstane člověkem, kterého si velmi vážím.

Váš vztah k Baníku má vlastní historii. Zkusíte ji zrekapitulovat?

Coby odchovanec Přerova jsem do Baníku přišel na podzim 1979, jako sedmnáctiletý jsem za Hadamczika nahlédl do áčka, takže jsem měl možnost potkat silnou generaci kolem Rygela, Vojáčka, Ličky, a dalších. Když později přišlo angažmá v Havířově, tak ani tehdy nešlo fotbal v Ostravě ignorovat. Pro mě je Baník určitě tým číslo jedna. Trenérsky jsem tam začínal, přes přípravky, žáky, dorost se dostal až k áčku. Dnes je Baník úplně jiný než kdysi. Z těch lidí, které jsem tam tenkrát zažil, nezůstal nikdo. Je však pochopitelné, že vazby zůstaly silné.