Slovácko letos potvrdilo, že mu ve Fortuna lize právem patří anglický přívlastek best of the rest - nejlepší ze zbytku. Nejde jen o zopakování čtvrtého místa a výhru v poháru. Jde i o to, jak Slovácko hraje.
Martin Svědík za 3,5 roku svého působení v Uherském Hradišti vtiskl týmu jasný herní projev a taktický systém. Práce sedmačtyřicetiletého trenéra je dobrým příkladem, jak posunout průměrný klub o velký krok dopředu. Jak toho dosáhl? Jak Slovácko hraje?
Slovácko je typické zarputilou hrou, která v podstatě vychází z klasické typologie tuzemských hráčů založené na bojovnosti. Systém týmu je postaven na dvou vysokých krajních becích, kteří jsou cílem pro nakopávané míče často využívané při rozehrávce od branky. Při ní je obvyklé, že oba beci drží šířku hřiště a jen zřídkakdy se přímo zapojují do rozehrávky ve vlastní třetině hřiště.
Remíza s Jihoafrickou republikou nechala český tým na MS 2026 ve hře, ale výrazně mu zúžila cestu dál. Před posledním zápasem skupiny s Mexikem je praktická rovnice jasná: výhra by měla na postup stačit, remíza už by znamenala čekání na pomoc od ostatních.
Češi šli v šesté minutě do vedení, druhý gól ale nepřidali, postupně propadli do pasivity a hlubokého bloku. Jihoafričani to potrestali proměněnou penaltou. Česko tak kouše zklamání po výsledku 1:1 a opět špatné hře ve většině zápasu.
Ve 150. díle FC podcastu si povídáme s Jakubem Pokorným a Radkem Buchtou o investicích, plánech na dobu po hráčské kariéře i o fotbale.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
