Měl to být miliardový byznys, jistý příjem. Fotbalová superliga, o které se začalo mluvit v půlce dubna, měla od základu změnit pravidla hry. Přetvořit evropský klubový fotbal. Nakonec z projektu rychle sešlo, hlavně díky brexitu. Přesto byste mu měli věnovat pozornost. Je dost pravděpodobné, že se za pár let v trochu jiné podobě vrátí.
V neděli 18. dubna, krátce po poledni evropského času, odpálil deník New York Times bombu. Oznámil, že se dvanáct elitních evropských fotbalových týmů hodlá trhnout. Odejít ze stávajících soutěží a na troskách nejprestižnější evropské klubové soutěže – Ligy mistrů – založit vlastní superligu.
Měla to být uzavřená „soutěž“, ve které by hrál tucet vyvolených klubů mezi sebou. A to o obrovské sumy, vždyť jen J. P. Morgan do projektu slíbila nalít na 3,5 miliardy eur, tedy skoro 90 miliard korun. Krátce před půlnocí byl seznam týmů, které se chystaly dopustit „zrady evropského fotbalu“, oficiální:
Klička, parádní střela a první ligový gól za Slavii. Dvacetiletý Pavel Kačor přišel v Olomouci z lavičky a v 77. minutě pojistil výhru sešívaných 2:0. Teď se těší na Villarreal.
Na hřišti škvára, na zápasy za vlastní peníze. A přesto se v šedesátých letech na turnaj časopisu Mladý svět hlásila zhruba stovka týmů. Publicista Petr Vondřich v FC podcastu vypráví, jak tahle vlna nadšení pomohla rozjet ženskou ligu a jak se mezi Slavii se Spartou dostaly Uhelné sklady.
Francisco Moura měl v šestnáctce kolem sebe volno. Přesto poslal míč do vlastní sítě a třetiligové Paredes v portugalském poháru proti Portu vyrovnalo. Obránce se po gólu rozplakal a hned směrem k lavičce naznačil, že chce vystřídat. Utěšovat ho přišli i soupeři.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
