Katarští šejkové zaplatili 222 milionů eur, tedy téměř 5,8 miliardy korun za to, aby vykoupili brazilského fotbalistu Neymara z Barcelony pro svůj pařížský klub. Proč ne, když na to mají?
Astronomická částka za jediného (byť jedinečného) plejera nicméně navozuje starou, ale pořád aktuální otázku: Kolik katarská vládnoucí rodina utratila za to, aby dostala světový fotbalový šampionát v roce 2022 do svého titěrného nefotbalového státu? Jinými slovy, kolik vydala za úplatky?
Suma, kterou Katařané zaplatili FC Barceloně za brazilského útočníka Neymara udivuje i proto, že je víc než dvojnásobkem dosud nejdražší částky zaplacené za fotbalový přestup. Loni Manchester United vysázel Juventusu Turín za francouzského záložníka Paula Pogbu 105 milionů eur.
Dá se tedy říct, že Neymarův přestup posunul evropský fotbal o „finanční ligu“ výš. Má ještě tahle hra kam postoupit? Nepochybně ano. Real Madrid si pojistil Cristiana Ronalda nebo Karima Benzemu výstupní klauzulí za rovnou miliardu eur.
Místo velké byznysové trefy zažilo dvanáct fotbalových velkoklubů pořádnou ostudu. Proti záměru založit vlastní superligu se vzbouřili jejich vlastní fanoušci i UEFA. Ta navíc hříšníkům hrozí vysokými tresty.
Funguje to jednoduše: Pokud obnos stanovený klauzulí, která je dodatkem ke smlouvě mezi klubem a hráčem, fotbalista zaplatí, může hned odejít. Samosebou, že se nevykupuje sám, platí za něj příští chlebodárce.
Potíž je jen v tom, že klub, který nakupuje, musí splnit podmínky finanční fair play, že do něj šejci nemůžou cpát peníze, jak si zamanou. Finanční fair play má stejný cíl jako fiskální pakt Evropské unie – udržet dluhy na uzdě, jinými slovy nastolit rozpočtovou disciplínu, a tím finanční stabilitu.
Pakt je založen na jednoduchém pravidlu: Utrácejte jen to, co si vyděláte. Pravda, úplně striktní není, povoluje klubům deficit 30 milionů eur. Komplikace pro majitele je ale spíš v tom, že sponzorské dary od společností, které jsou napojeny na vlastníky nebo s nimi personálně spřízněny, se do příjmů nepočítají. A v Kataru všechno patří jedné dynastii.
Trestem za vyšší schodek může být pokuta, ale i vyloučení z prestižní a královsky honorované Ligy mistrů. První trest by šejkům mohl být šumafu, jednu pokutu ve výši 60 milionů eur už před třemi lety dostali a nezhroutili se z ní. Druhý by pro ně byl horší.
Lze nicméně předpokládat, že Katařani mají spočítáno, kolik si můžou dovolit utratit, aby se vešli do deficitního limitu. Anebo vědí, jak se nejhoršímu trestu vyhnout, jinak řečeno, za kolik se mu vyhnout. Peníze nejsou problém, jsou přece největšími vývozci zemního plynu ve světě. Když je měli na to, aby si před sedmi lety koupili světový šampionát ve fotbale…
The Telegraph píše, že bývalého francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho bude opět vyšetřovat policie. Je v podezření, že bral úplatky za protežování Kataru jako pořadatelské země.
Jistě, žádný soud dosud neprohlásil volbu pořadatele turnaje v roce 2022 za podplacenou. Jenže tomu, že byla cinknutá, nevěří snad jen nevěřící Tomáš. Zejména poté, co byl zveřejněn e-mail, v němž generální sekretář asociace světového fotbalu FIFA Jerome Valcke píše viceprezidentovi téže organizace Jacku Warnerovi, že „Katar si mistrovství koupil“.
(Za zmínku stojí výklad, kterým Valcke tuto formulaci vysvětluje: „Chtěl jsem jen říct, že Katar využil svou silnou finanční pozici k lobbování pro podporu kandidatury mistrovství světa.“)
V souvislosti s katarským angažmá v evropském i světovém fotbale se jeví dotační skandál, do kterého je namočen bývalý šéf českého fotbalu Miroslav Pelta, jako plochá historka okresního formátu. Ačkoli daňového poplatníka může nadzvednout ze židle možná víc než Peltův výrok, který vešel do dějin českého fotbalu: „Celý jaro bylo cinknutý.“
Zpátky ke Kataru. Katařané spojují fotbal nejen s byznysem, ale zjevně i s politikou. Nejde pouze o klub Paris Saint-Germain. S nákupem tohoto fotbalisty si katarská vrchnost kupuje „soft power“, tedy schopnost ovlivňovat jednání jiných států ve svůj prospěch. Stejný motiv je podle některých analytiků možné vidět za katarským nákupem podílů v londýnském mrakodrapu Shard, v Barclays Bank nebo v automobilce Porsche.
Vlastníkem pařížského klubu je státní společnost Qatar Sports Investments. Jeho prezident Násir Chelajfí má otevřené dveře k prezidentovi Francie, což není k zahození.
Emmanuel Macron dává najevo, jak mu úspěch „Pařížanů“ leží na srdci. K Neymarově přestupu se v uplynulých dnech vyjadřoval častěji než k tématům zahraniční politiky. Označil ho za dobrou zprávu, která dokazuje, že Francie je „atraktivní destinací pro fotbalové talenty a zahraniční investory“.
Pro malý Katar je soft power důležitá, dvojnásob v době, kdy čtyři arabské státy – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt a Bahrajn – s ním přerušily styky a zahájily jeho blokádu. (Za hlavní důvod prohlašují katarskou podporu teroristů. Jako kdyby Saúdská Arábie nedělala to samé.)
Teď je Katar zásobován leteckým mostem jako Berlín koncem čtyřicátých let minulého století. Většina zásobovacích letadel přilétá z Íránu a Turecka. Na ranvej letiště v Dauhá však dosedají i letouny z Evropy a Austrálie s živými kravami na palubě, aby si Katařané mohli dopřát čerstvého mléka.
Katar má největší rezervy per capita, může blokádě vzdorovat třeba roky. Kupuje „hard power“ – z Ameriky stíhačky F-15 a z Itálie bitevní lodě. A teď si pořizuje do sbírky další „soft power“ – Neymara.
Ředitel pařížského Institutu pro mezinárodní a strategické záležitosti Pascal Boniface v rozhovoru pro AFP poznamenal: „Katar [nákupem Neymara] vyslal silný signál sousedům z Perského zálivu, že přes bojkot zůstává nezávislou a vlivnou zemí.“
Kdo by dnes ve Francii mluvil o podpoře, kterou Katar věnoval Al-Káidě v Sýrii, nebo o jiných lumpárnách tamního režimu, případně o agresivní katarské verzi salafistického islámu? Francouzi dostali fotbalistu, kterého chtěli. Za pár stovek milionů eur jim ho koupili dobráci Katařané.
Francouzský web L’Equipe se rozplývá – a není v zemi galského kohouta sám. „Naše liga bude vlastnit jednoho ze tří nejlepších fotbalistů světa.“ Takže merci, drazí šejci, jsme vám zavázáni.
Článek původně vyšel na portálu Finmag.cz.
Od příští sezony se nemění jen systém evropských pohárů, ale i systém koeficientů, které roztřiďují týmy do jednotlivých lig. Čím výš budou kluby úspěšné, tím víc bodů získají. Body z Konferenční ligy tak budou mít o něco menší význam než doposud.
Václav Hladký pokračuje ve skvělé sezoně. Naposledy o víkendu svému Ipswichi zachránil cenný bod v zápase s Middlesborough.
Martin Svědík po této sezoně na vlastní žádost skončí po šesti sezonách ve Slovácku, i když má podepsanou smlouvu až do konce té příští. Prvoligový klub oznámil, že vyhověl jeho žádosti.
