„Co je to za kokota?“ Takové přijetí nejspíš Henry Kissinger nečekal, když v prosinci 1976 přišel na Stamford Bridge, aby se před zápasem setkal s hráči Chelsea. Útočník Steve Finnieston později vzpomínal, že to byl nejvtipnější okamžik jeho kariéry: „Před výkopem za námi přišel do šatny Henry Kissinger – jeden z nejmocnějších mužů planety. Vykládal, jak miluje fotbal. A hráči na to reagovali různě, od klasického ‚Jasně, chlape‘ až po ‚Co je to za kokota‘… Moc úcty se mu prostě nedostalo.“
Kissinger – politický stratég, pragmatický státník a ministr zahraničí ve vládě hned dvou amerických prezidentů, Richarda Nixona a Geralda Forda, měl pověst člověka, který dokáže s pravdou šetřit, když se mu to hodí. Respektovaný a obávaný novinář Seymour Hersh o něm jednou řekl: „Lže tak přirozeně, jako jiní lidé dýchají.“ Přesto ale Kissinger v šatně Chelsea mluvil zcela upřímně. Skutečně miloval fotbal.
V dubnu 1976 dorazil do Velké Británie probrat kritickou situaci v Rhodesii (bývalé britské kolonii později přejmenované na Zimbabwe) se svým britským protějškem Anthonym Croslandem. Bylo mu řečeno, že se setkání odehraje na stadionu Blundell Park, aby labouristický ministr stihl zápas svého milovaného klubu Grimsby Town proti Gillinghamu. Kissinger mohl jako ministr zahraničí USA a vážený partner ve „speciálním vztahu“ mezi USA a Británií takový nápad rezolutně odmítnout. Neudělal to však, naopak si zápas užil (Grimsby vyhrálo 2:1), a to dokonce tolik, že ho Crosland o osm měsíců později zatáhl i na Stamford Bridge. Tam se mu sice, jak už bylo řečeno, nedostalo zrovna vřelého přivítání, ale mohl sledovat duel, v němž Chelsea remizovala v utkání tehdejší druhé fotbalové divize s Wolverhamptonem 3:3.
V dnešní cynické době jsme zvyklí, že politici využívají sport ke zvýšení vlastní popularity, vylepšení image a k tomu, aby nás voliče přesvědčili, že nejsou naprostí egomaniaci. Kissinger sice v minulosti zbožňoval světla ramp natolik, že neváhal sám fotografy upozorňovat na společenské akce, kterých se bude účastnit, ale jeho láska k fotbalu byla méně nápadného charakteru – nehlavičkoval si například fotbalovým míčem s Kevinem Keeganem před televizními kamerami jako svého času Tony Blair – a má historické kořeny v jeho výjimečném mládí, které prožil jako židovský kluk v nacistickém Německu.
Kissinger se narodil 27. května 1923 v bavorském Fürthu do praktikující židovské rodiny. Jeho otec Louis měl rád operu, díla německého vzdělance Friedricha Schillera a dějiny. Mladý Heinz – jméno si změnil na Henryho až později – se proti vší téhle vznešené kultuře bouřil tím, že se stal vášnivým fanouškem místního klubu SpVgg Fürth, který v letech 1914, 1926 a 1929 vyhrál německou ligu a čtyřikrát ovládl jihoněmecké fotbalové mistrovství.
České reprezentantky Franny Černá a Antonie Stárová mluví v pokračování Football Club podcastu o boji o titul, konfrontacích se zahraničními týmy a o tom, jak se ženský fotbal v Česku za poslední dva roky posunul.
I o víkendu se bude podle nás v ligových soutěžích dařit týmům, které předvedly dobré výkony v evropských pohárech. Přečtěte si analýzy zápasů z české, německé a anglické ligy.
Do Hradce Králové se vrátil dřív, než čekal – po dvou letech v Plzni a Ruchu Chorzów. Přesto se za tím Adam Vlkanova ohlíží s úsměvem. „Zahrál jsem si za reprezentaci, v Lize mistrů, splnil jsem si sny,“ bilancuje ofenzivní šikula. Jedním dechem dodává, že evropské poháry si chce zahrát i v černobílém dresu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
