„Fotbal ve vysokohorském prostředí je úplně jiný sport,“ parafrázujme Jaromíra Jágra. Dokládají to statistiky, fyziologie, fyzika. „Kde se dá milovat,“ nesouhlasil bolívijský exprezident Evo Morales, „tam se dá i sportovat.“ Pomůže viagra? Třeba Argentinci už to zkusili.
PSG dlouhé roky sázelo na hvězdný lesk, ale Ligu mistrů ne a ne vyhrát. Až Luis Enrique po odchodu Mbappého přestavěl Paříž na skutečný tým. Teď má PSG za sebou druhý triumf v řadě a patří mezi evropskou elitu, která dokázala vládnout opakovaně.
Finančně zotavená Barcelona rozjíždí velké přestupové plány a krouží kolem Juliána Álvareze, jenže v Madridu definitivně přetekl pohár trpělivosti. Atlético reagovalo na spekulace nevídanou trollingovou kampaní, která rychle přerostla v otevřený útok a tvrdé rýpnutí do největší korupční kauzy Katalánců.
Anglický fotbal bude mít v příští sezoně evropských pohárů rekordní zastoupení. Do soutěží UEFA půjde hned devět klubů z Premier League. Jenže složení je tentokrát dost nečekané: chybí Chelsea, Tottenham i Newcastle. Místo nich si Evropu zahrají Bournemouth, Sunderland, Brighton nebo znovu Crystal Palace.
Crystal Palace vyhrál Konferenční ligu a získal první evropskou trofej v historii klubu. Příběh Eagles vede přes záchranu před likvidací, dlouhé roky nenápadného přežívání v Premier League, první velký pohár ve Wembley i evropskou křivdu, kterou tým Olivera Glasnera proměnil ve svoji největší noc.
Konec jedné éry je tady. Po deseti letech už Pep Guardiola není trenérem Manchesteru City. Za dekádu v Premier League nasbíral dvacet trofejí a posunul celý anglický fotbal. Především ale změnil i sám sebe.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Přesně před 22 lety se v Lize mistrů stalo něco, co dnes působí skoro nemožně. Porto porazilo ve finále Monako 3:0, ovládlo Evropu a z Josého Mourinha se stala trenérská hvězda. Nebyla to ale jen pohádka outsidera. Byl to triumf dokonale připraveného týmu.