Jen málo evropských klubů prošlo v poslední dekádě takovým rapidním vývojem jako rakouský Red Bull Salzburg. Od sezony 2013/14 vyhrává nepřetržitě tamní Bundesligu, ve stejném období činí čistý zisk z přestupů, tedy získané peníze minus utracené, závratných 364 milionů eur (zhruba 9,1 miliardy korun)! O něco lépe je na tom jen portugalská Benfica.
Aktuálně je Salzburg synonymem pro dobrý skauting a rozvoj hráčů, ve fotbalovém světě je považován za jeden z nejlepších klubů pro mladé hráče. Nebylo tomu tak ale vždy.
Předchůdce současného klubu, SV Austria Salzburg, byla založena v roce 1933, ale dlouho nemohla dosáhnout žádného většího úspěchu. První bundesligový titul získala až v roce 1994, již pod názvem SV Casino Salzburg, kdy hrála ve fialových dresech. Ve stejné sezoně došla dokonce až do finále Poháru UEFA, kde nestačila na Inter Milán.
Dietrich Mateschitz, zakladatel a spolumajitel Red Bullu, koupil celek ze Salzburgu v roce 2005 a ihned nařídil změnu názvu, barev, loga a dokonce se distancoval od klubové historie. To nesli fanoušci hodně těžko a část těch nejskalnějších se rozhodla založit nový klub s názvem SV Austria Salzburg s původním fialovým logem i dresy, který působí v regionální lize. Další příznivci zůstali a podporují bíločervený celek s logem Red Bullu ve znaku.
Cesta k úspěchu vedla postupně, zpočátku nebyla například jasně daná filozofie fungování. Prvním trenérem nového vedení se stala italská legenda Giovanni Trapattoni, následoval Co Adriaansen a chvíli se na lavičce mihl i Huub Stevens - všichni spíše absolventi starší školy. Změna nastala až v létě 2012 s angažováním Ralfa Rangnicka, německého experta, který stál za vzestupem Hoffenheimu.
Rangnick vytvořil koncepci založenou na Gegenpressingu - snaha získat míč co nejrychleji po jeho ztrátě a vyrazit do protiútoku - a sázce na mladé hráče a jejich následný prodej. Herní styl se dá zjednodušeně charakterizovat jako rychlý, agresivní, vertikální a váže se k němu rozestavení 4-4-2 a jeho další verze 4-2-2-2 a 4-1-2-1-2, kterého se tým od tohoto okamžiku téměř striktně drží.
Pro rozvoj mladých hráčů je zase důležité vytvoření Lieferingu. Jde fakticky o béčko Salzburgu, které vzniklo v roce 2012 a hraje druhou ligu. V tomto období se prvního týmu ujal manažer Roger Schmidt, který měl poté úspěšné štace v Leverkusenu, PSV Eindhoven a od léta se ujme lisabonské Benfiky. Asistenta mu dělal Oliver Glasner, čerstvý vítěz Evropské ligy s Frankfurtem a jako hlavní posila přišel jistý Sadio Mané z francouzských Mét. Tak začal fungovat Red Bull Salzburg, jak jej známe nyní.
V první Schmidtově sezoně sice obsadil klub z Mozartova rodiště druhé místo za Austrií Vídeň, ale v té další usedl na trůn a už ho neopustil! Většina dalších trenérů vzešla z Lieferingu, či jiného celku z RB koncernu a měla už tak s jeho koncepcí své zkušenosti.
Aby sázka na mladé hráče vycházela, potřebujete fungující skauting. Salzburg ho má rozdělený do tří kategorií:
V databázi skautů Salzburgu je přes 400 tisíc hráčů, z nichž tisíce můžou splňovat nutná kritéria, jako je potřebná mentalita, fyzická připravenost, zapadnutí do herního stylu a z nich se pak vybírají jednotlivci, kteří se opravdu podepíší. Skauti se také podílí na sledování vlastních hráčů na hostování.
Za roky fungování Red Bullu už se dají ukázat výsledky skautingu v praxi. Z první kategorie šlo například o tyto hráče:
„Naše jediná šance jak získat top hráče, je najít je mladé a dát jim brzy šanci hrát v prvním týmu. Velké kluby z nejlepších lig tohle udělat nemohou,” říká Christopher Freund, sportovní ředitel Salzburgu. Popisuje tak jeden z hlavních důvodů, proč šel Erling Haaland postupnými krůčky přes Salzburg, než aby dal přednost nabídce Juventusu.
„Následně hráče prodáváme, abychom jim dali příležitost udělat další krok do většího klubu. Je důležité, že když mluvíme s hráči, rodiči, agenty, tak můžeme zmínit spoustu jmen, která sem přišla jako neznámá a nyní hrají ve velkých ligách,” říká Freund.
Na jeho stadionu se stojí a stejně tak fanoušci vždy stáli za ním. V době komunismu, kdy měli na stadionu rušičky proti nežádoucím chorálům, i v době svobody, kdy byl blízko krach.
Norskou kometu Erlinga Haalanda Salzburg koupil v lednu 2019 z Molde, první půlrok po přestupu moc nenastupoval a aklimatizoval se. V květnu 2019 zazářil na mistrovství světa dvacítek, kde dal neskutečných devět branek v jednom zápase (12:0 proti Hondurasu) a od té doby se už nezastavil. Začal pravidelně nastupovat v rakouské Bundeslize i Lize mistrů.
Vyústilo to v brzký odchod do Dortmundu, kam se stěhoval po pouhém roce v Rakousku. Salzburg na něm vydělal 12 milionů eur. V jeho případě byl odchod o to snazší, že měl ve smlouvě výstupní klauzuli nastavenou na 20 milionů eur, takže když se Dortmund rozhodl ji využít, nedalo se přestupu bránit.
Salzburg výstupní klauzule do smluv dává právě i kvůli tomu, aby velké talenty přilákal, sám si dobře uvědomuje svou pozici přestupní stanice a těží z ní. Hráči vědí, že když se jim bude dařit, budou z klubu moci odejít za lepším za jasně stanovenou, ale ne přehnanou cenu. Red Bull také ví, že v akademii či Lieferingu už čekají další hladoví hráči. Salzburg myslí dopředu a nekupuje náhrady za odcházející hráče. V drtivé většině případů jsou o krok napřed.
V létě 2019, tedy ještě před Haalandovým odchodem, přišel slovinský útočník Benjamin Šeško, tehdy čerstvě šestnáctiletý, který typologicky norského kanonýra připomíná. Vysoký, silný, ale zároveň rychlý. Prošel si mládežnickými výběry, v minulé sezóně se oťukal v Lieferingu, kde nasázel 21 branek ve 29 zápasech. Teď je pevnou součástí áčka a dá se očekávat, že i jemu bude Rakousko brzy malé.
Ještě před Haalandem přišel do Salzburgu v 16 letech Karim Adeyemi. Menší, ale o to rychlejší a hbitější útočník, který naplno zazářil v letošní sezoně a díky tomu přestupuje za 30 milionů eur do Dortmundu, kde má nahradit právě Haalanda.
Útočníci jsou skvělou ukázkou fungujícího skautingu. V podstatě každý, kdo nakoukne do áčka, se prosadí a dává góly. Za Šeškem už v Lieferingu číhá 18letý Roko Šimič, který je synem bývalého obránce Interu či AC Milán Daria a v premiérové sezoně zaznamenal ve druhé lize 19 branek!
Mezi další absolventy cesty po trase zahraniční klub - Liefering - RB Salzburg - přestup do velkého klubu patří například Dominik Szoboszlai a Dayot Upamecano.
„Hledáme rychlostní a inteligentní typy s dobrou mentalitou. Mentalita je pro nás důležitější než talent. Zkoumáme, jak se hráč chová mimo hřiště, v tréninku, jak reaguje na prohraný zápas, jak se chová ke spoluhráčům,” zdůrazňuje Freund, který je sportovním ředitelem od roku 2015.
Třetí typ přestupů se týká hlavně afrických hráčů. Ti můžou hrát v Evropě až po dovršení 18 let. Salzburg se snaží využívat své dobré skautingové sítě na africkém kontinentě a přivádět mladé Afričany co nejdříve.
Mezi objevy Red Bullu patří například Enock Mwepu a Patson Daka, kteří přišli ze Zambie a nyní působí v Premier League. Diadié Samassékou a Amadou Haidara zase hrají německou Bundesligu.
Liverpool patří k nejúspěšnějším evropským klubům a není to náhoda. Jde o výsledek důsledné práce. Reds přesně vědí, co dělají a čeho tím chtějí dosáhnout. Na analýze jejich přestupové politiky to ukazuje Jakub Dobiáš, zakladatel datové společnosti 11 Hacks.
Ojedinělejším případem je úspěch skautingu ze severní Ameriky. Reprezentanta Spojených států Brendena Aaronsona Salzburg vykoupil z Philadelphie a před pár dny po roce a půl v klubu prodal za trojnásobek do Leedsu.
Další cestou spadající do této kategorie jsou přestupy hráčů kolem 20 let, kteří přícházejí ze západoevropských týmů rovnou do áčka. Takto se prosadil Sadio Mané z Mét, Naby Keita z Istres, Rasmus Kristensen z Ajaxu či nedávno Oumar Solet z Lyonu.
Proč Haaland nebo teď Adeyemi odchází do Dortmundu a ne do RB Lipska, které také ovládá Red Bull?
Celek z Lipska byl vytvořen v roce 2009 a začínal v páté nejvyšší německé soutěži (více se o kličkované Lipska mezi pravidly můžete dočíst v příštím čísle tištěného Football Clubu, které vyjde příští týden a kde je jedna část věnovaná majitelům klubů). Z počátku byla spolupráce obou klubů velmi intenzivní, hráči chodili oběma směry na hostování i na trvalé přestupy za nižší částky. Od ročníku 2017/18, kdy postoupily oba celky do evropských pohárů, je ale jejich vztah navenek neutrální, aby splňovaly pravidla a mohly soupeřit ve stejné soutěži.
Kvůli tomu byly zrušeny různé dohody o spolupráci a odstraněny pozice, které se podílely na řízení obou klubů. V evropských soutěžích FC Red Bull Salzburg vystupuje jen jako FC Salzburg a s neutrálním logem. Oficiálně se stal Red Bull jen sponzorem rakouského celku, aby neporušoval předpisy UEFA, které se týkají vlastnictví více klubů jedním majitelem.
V Evropské lize 2018/19 byl dokonce Salzburg nalosován do stejné skupiny s Lipskem a vyhrál ji s plným počtem bodů - ovládl tedy i oba vzájemné zápasy, u kterých byly mezi veřejností pochybnosti o regulérnosti.
V posledních letech ubylo také přestupů po trase Salzburg – Lipsko. Když už k nějakému dojde, je za férovou částku a hráči nemají povinnost přestup akceptovat. Mezi oběma kluby tedy nefunguje pouto mateřského a dceřiného týmu, jsou si rovny. Když odcházel Erling Haaland, měl na stole nabídku i z Lipska, ale zvolil Dortmund.
Salzburg dokázal za posledních deset let skloubit sportovní i ekonomické úspěchy. V rakouské lize nemá konkurenci, hrává základní skupinu Ligy mistrů a navrch vydělává desítky milionů eur na přestupech hráčů, což je na středoevropský klub téměř nadlidský počin.
S každým dalším přestupem roste jeho reputace a ač není rakouská Bundesliga nejkvalitnější soutěží, dokáží do Salzburgu nalákat talentované hráče z celého světa, o čemž se českým klubům může jen zdát. Klub si sice může dovolit díky bohatému majiteli investovat nemalé peníze, což by v českých podmínkách mohla pravděpodobně jen Sparta s Danielem Křetínským, ale ukazuje, že i z průměrné evropské ligy jde dělat drahé přestupy.
Jsou jako trojští koně, kluby si nekupují z lásky k fotbalu. Chtějí si přes ně zlepšit obraz, vyprat peníze nebo je mají jen jako hračku. Dost jich je v Anglii, jednoho máme i v Praze. Nemusíme to akceptovat.
Důležité je angažovat do vysokých pozic profesionály, nastavit jasnou koncepci, umět správně investovat a pravidelně se zviditelňovat v evropských pohárech. Salzburg si v posledních letech získal ve světě výborné jméno a kupující jsou ochotni platit vysoké částky, neboť mají jistotu, že jejich cíl prošel ověřenou školou Red Bullu.
Většina příchodů se týká teenagerů, hráči starší 23 let v podstatě do Salzburgu nepřichází. V aktuálním kádru najdete takto starých hráčů jen pár a to ještě všechny na defenzivních postech. Koncepce je, jak už bylo zmíněno, založena na mladých, agresivních a hladových hráčích.
V roce 2017 se devatenáctce koučované Marco Rosem (v minulé sezoně trenér Dortmundu) podařilo vyhrát mládežnickou Ligu mistrů, letos byla ve finále - shodou okolností při obou příležitostech proti lisabonské Benfice. Zázemí akademie, která je považována za jednu z nejmodernějších v Evropě, využívá i hokejový tým Salzburgu.
Ač nemusí být kluby vlastněné Red Bullem některým fanouškům sympatické, neexistuje ve fotbalovém světě moc těch, které by byly lépe řízené. Díky Salzburgu navíc stoupá kvalita rakouského fotbalu a těží z toho i národní tým, který nově vede Ralf Rangnick. Kruh se možná uzavře a Rakousko se stavitelem současného Salzburgu se třeba také dočká nějakého výrazného úspěchu.
Marcel Gecov byl vždy známý svou hyperaktivitou. Aplaus na stadionech ale vyměnil za byznys. A je to jízda, díky které nelituje, že už v 28 letech skončil s profesionálním fotbalem. Proč se vzdal pěkné a pravidelné výplaty v Polsku?
Zatímco Bělorusko v poklidu rozehrálo kvalifikaci na Euro 2024, Rusko se snaží vrátit do mezinárodního fotbalu asijskou cestou. To vše navzdory pokračující válce na Ukrajině.
Přišlo jako blesk z čistého nebe. Odvolání Juliana Nagelsmanna překvapilo celou fotbalovou Evropu. A ani s odstupem několika dnů pořád nedává smysl.
