Byla to největší přestupová bomba minulého léta. Cristiano Ronaldo, jeden ze dvou nejlepších hráčů poslední dekády, se vracel do klubu, který z něj udělal superhvězdu. Portugalská legenda opět oblékla dres Manchesteru United. Šlo o událost, která důležitostí významně přesáhla běžnou agendu sportovních rubrik. Ronaldův návrat do Premier League zajímal všechny, ne náhodou se příspěvek s oznámením jeho příchodu stal jednou z nejlajkovanějších sportovních fotek sociální sítě Instagram.
Neuplynul ani rok a všechno je jinak. Rodák z Madeiry už v klubu být nechce, fanoušky i klub provokuje neomalenými výroky i dětinským trucováním. Kouče Ten Haga nakrkl předčasným odjezdem z přípravného zápasu, podle britského webu The Athletic zase legendární fotbalista obědvá u stolu sám a s nikým ze spoluhráčů se nebaví.
Portugalský veterán zkrátka dělá problémy a nevytváří kolem sebe dobrou atmosféru. A dle mnohých nejen v kabině, ale i na hřišti. Anglický novinář Jonathan Wilson to ostatně ve sloupku pro The Guardian nazval jasně. „Ten Hagovým prvním úkolem bude vyřešit největší chybu, kterou United napáchali – že přivedli Ronalda zpátky,“ nebere si servítky.
Není s tímto názorem osamocený, podobný dojem má i publicista Tim de Lisle. „Manchester United už má zase identitu a Ronaldo do ní jednoduše nezapadá,“ píše v článku nazvaném lakonicky Let Ronaldo Go, neboli Nechte Ronalda jít.
Tím se dostáváme k hlavní otázce celého fotbalistova příběhu, jež má až filozofický přesah – je Ronaldo příčinou toho, proč se United nedaří? Nebo naopak slavný klub kvůli němu není ještě horší? Po celou minulou sezonu byl CR7 kritizovaný, že svou laxní hrou směrem do defenzivy a neúčastí v presinku týmu škodí a negativně ovlivňuje výkon mužstva. Zároveň byl ale jeho suverénně nejlepším střelcem. Takže padouch, nebo hrdina?
„Ronaldo byl důvodem, proč se hra United rozpadla,“ říká pro Football Club Jakub Dobiáš, fotbalový analytik a spolumajitel společnosti 11Hacks. „Celý tým ho zásobuje, on ale ztrácí obrovské množství držení míče ve finální třetině, ať už střelbou z dálky nebo prostě ztrátou balonu. Plus v United rozbil systém napadání,“ nebere si servítky.
Argument se vstřelenými brankami, kterými útočník v minulé sezoně nejeden zápas rozhodl, také úplně neuznává. „Ve druhé polovině ročníku začal aspoň dávat góly, ale s Ronaldem v týmu zase přestanou dávat góly všichni ostatní hráči, protože vyhledávají jen jeho. Bohužel, tohle je čitelná strategie,“ myslí si analytik.
Publicista a spoluautor podcastu Kontrapresinku Daniel Pišťák tak příkrý není a problémy United vidí i jinde. „Výstavba hry od brankáře a stoperů, odolnost vůči presinku, ofenzivní vzorce a schémata, s tím vším byl v minulé sezoně problém. V takových podmínkách je přidaná hodnota defenzivně zodpovědného útočníka značně zeslabena a naopak schopnost individuálně rozhodovat zápasy více vyniká. Proto vidím Ronaldův přínos na výsledky United spíše pozitivně,“ říká.
Z aktuálních debat o hráčově přínosu se zdá až neuvěřitelné, že ještě před dvěma lety byl ikonický Portugalec považován za jednoho ze dvou nejlepších fotbalistů na světě. Kdy nastal výkonnostní sešup?
„Zpětně lze za počátek Ronaldova ústupu ze slávy považovat jeho přestup z Realu do Juventusu. Odešel ze soutěže, kde pro madridské ligový titul nebyl samozřejmostí, do Serie A, kde Juve nemělo konkurenci a Ronaldovým jediným úkolem bylo vyhrát Ligu mistrů. Zároveň byl v týmu najednou jediná hvězda. Tady sledujeme definitivní konec jeho práce pro tým a nově se posouvá do role Vy to vzadu neprohrajte, já něco vyčaruji ve vápně soupeře,“ myslí si Pišťák.
Dobiáš vypozoroval změnu Cristianova herního stylu už dříve. „Už když odcházel z Realu, jeho jedinou schopností bylo zakončování akcí. Real se této strategii přizpůsobil do extrému a následně i Juventus. Proto měly oba kluby velké problémy, když z nich odešel. Je náročné mít systém postaven pro jediného zakončovatele akcí,“ myslí si analytik.
V koncovce je pětinásobný vítěz Ligy mistrů stále nepřekonatelný. Když váš tým minutu do konce potřebuje vstřelit branku, je na světě jen málo hráčů, u kterých byste si více přáli, aby se k nim balon ve vápně přikutálel. Hru v šestnáctce sedmatřicetiletý forvard dotáhl k dokonalosti a v orientaci před brankou a chladnokrevnosti zakončení skoro nemá konkurenci. Pak jsou tady ale zbylé desítky minut v zápase, kdy je třeba, aby útočník fungoval i bez míče a mimo vápno soupeře.
„Ronaldo nezpomalil jen v presinku, ale i v nabídce nebo obyčejném hledání optimální pozice, kdyby najednou přišel zisk. United často získali míč a on byl v chůzi padesát metrů daleko,“ přidává další poznatek Dobiáš.
Do konce letního přestupového období nezbývá už ani čtrnáct dní a otázka zní jasně. Mají se v Manchesteru své drahé superhvězdy zbavit? A třeba i za cenu, že už nestihnou sehnat alternativu? „Určitě ano, bez ohledu na to, jestli budou mít náhradu,“ má jasno Pišťák.
„Před Ten Hagem a celým sportovním úsekem je mamutí úkol přebudovat celé mužstvo od základů. Mít Ronalda v kádru může přinést drobný výsledkový bonus. Ten ale nebude tak velký, aby kvůli němu stálo za to zpomalit přestavbu týmu, ve kterém je navíc dost dalších hráčů - například De Gea, Dalot, McTominay - zralých na výměnu,“ myslí si podcaster.
Chcete mistrovství světa v Rusku nebo Kataru? Proč si dát pozor na putinizaci sportu a co to je? Jak to v Anglii dělali, než přišel Abramovič? Proč si v Německu za špinavé peníze nejde koupit klub? Jak vypadá fotbalová romantika ve Florencii? Odpovědi najdete v novém Football Clubu s tematickým blokem Fotbal a prachy.
Dobiáš tak ortodoxní není a přemýšlí, zda je na trhu v současnosti použitelná náhrada. Obecně je ale také spíše pro prodej. „Ten hráč tam nechce být a chová se neprofesionálně,“ říká. Svou nechuť pokračovat v United dal během léta najevo dostatečně, kam by ale vlastně mohl jít? „Bereme-li v potaz, že Cristiano chce hrát Ligu mistrů a bojovat o titul, je na světě jen jeden tým, pro který by mohl být přínosný, a to je Atlético Madrid,“ myslí si Pišťák.
„V systému na dva útočníky by v kombinaci s Felixem nebo Correou nemusela být Ronaldova nižší mobilita tolik na obtíž a zároveň by byl kvalitní zbraní na dobytí soupeřových obran. Pro tým bez ofenzivních záložníků by to byla vítaná zpruha,“ nabízí řešení.
Paletu různých mužstev z rukávu nevysype ani Dobiáš. „Asi by se v týmu typu AS Řím uplatnil, pro klub by to ale byla špatná strategie zaměřená na okamžité vítězství. Na týmové strategii Nakrm Ronalda nic nevybudujete,“ říká.
Celé to působí až absurdním dojmem. Hráč, který byl více než dekádu považován (spolu s Lionelem Messim) za toho nejlepšího z nejlepších, kterému nikdo nesahá ani po kotníky, a kterého mnozí řadili nad Pelého i Maradonu, je najednou pasé. Nechtěný, kritizovaný, nepotřebný. Dokonce škodící. Jsou ale Ronaldovy dny na nejvyšší úrovni vážně sečteny? Je jeho způsob hry i chování opravdu natolik toxický, že už by se měl vydat jen na showbyznysové angažmá někam do Major League Soccer?
Nemuselo by to tak být. Legendární útočník by ale musel učinit pár ústupků, které mu momentálně evidentně vůbec nevoní. Stále má na hřišti co nabídnout, a to i na elitní evropské úrovni. Díky své herní inteligenci se z kdysi energického pravého a pak levého křídla přetransformoval až do ukázkového „poachera“, zakončovatele, který díky skvělé orientaci ve vápně a smrtícímu střeleckému instinktu dokáže nasypat desítky branek za sezonu. Pokud jde o zakončení jako takové, moc lepších hráčů než Ronaldo po světě neběhá. Ani nechodí.
Taktický chameleon a skvělý řečník, kterého můžete poslouchat hodiny. Ale také cholerik, který se umí vytočit do nepříčetna a téměř z každého působiště odchází ve zlém. Servítky si nebere ani teď, kdy tlačí na vedení Chelsea. Může i tak být pro Blues stejnou legendou, jako je Jürgen Klopp pro Liverpool?
S trochou české nadsázky to lze přirovnat k využití Jaromíra Jágra pro extraligové Kladno. Legendární hokejista byl i před padesátkou pro své mužstvo platným hráčem, ačkoliv bruslařsky ani do defenzivy už to na elitní úroveň dávno nebylo. V určitých herních situacích ale dokázal naplno využít své přednosti (jedinečné vidění hry, legendární odstavení protihráče zadní částí těla) a díky tomu mohl být například na přesilovce užitečným plejerem svého týmu.
I Ronaldo má stále co nabídnout. Coby střídající hráč, superžolík, kterého na hřiště pošlete dvacet minut před koncem s jasným cílem – dát gól, zaměstnat obránce, udělat neplechu už tím, jak skvělému střelci nyní musí soupeřovi beci čelit. Do určitých typů zápasů proti zamknutým obranám a hlubokému bloku by CR7 mohl naskočit i v základu.
Jako ofenzivní volba na lavičce, zejména v současné době pěti střídání, by každopádně byl výtečnou alternativou pro téměř jakýkoliv tým. Kromě svých aktuálních United by ho v kádru mohl ocenit i Arsenal, Chelsea, nebo třeba Bayern, který po odchodu Lewandowského na klasickou devítku nehraje a na hrotu působí Sadio Mané.
Jsou tady avšak dvě ale. Prvním je mzda. Ronaldových půl milionu liber týdně je už teď úplný ústřel, obzvlášť když nejlepší hráči Premier League jako Mohamed Salah či Kevin De Bruyne pobírají maximálně 400 tisíc. Ronaldo by musel s platem dolů.
Druhým problémem je Ronaldovo obrovské ego. Sám sebe vnímá jako šampiona, toho nejlepšího ze všech a nutno říct, že vysoké sebevědomí je namístě. Nad jeho parádní kariérou, ohromujícími statistikami i příkladnou péčí o vlastní tělo lze jen smeknout. Teď, ve svých sedmatřiceti letech, už ale nejlepší na světě není a ani nikdy nebude. Fotbal se změnil a utíká směrem, od kterého se naopak portugalský fotbalista čím dál víc vzdaluje.
Ronaldo je jako hit ze sedmdesátých let na diskotéce plné moderních songů. Legenda United či Realu je milé retro, které už nikdy nebude hrát prim. Stále ale může být užitečnou součástí fungujícího celku. Otázkou je, jestli o to sám stojí.
Obálka od Ilony Polanski prozrazuje, že v posledním čísle řešíme ženský fotbal. Druhý tematický blok je o vlastnictví klubů. Další číslo už se blíží, vyjde v půlce září a bude to velké, těšte se! Kromě jiného v něm bude série textů ke 100 letům Baníku.
Byl to moment, po kterém Ghana a možná i celá Afrika padla na kolena. V roce 2010 stačilo proměnit penaltu a Afrika by měla své první semifinále na MS. Za hrdinu byl ale nakonec Luis Suárez. Spočítají mu to dnes Ghaňané?
V Kataru nás čekají poslední zápasy ve skupinách. Šest týmů se v nich popere o dvě postupová místa. Ukážeme vám, co k postupu potřebuje každý z nich.
Vladimír Coufal prožívá po dvou a půl letech ve West Hamu nejhorší období v Anglii. K tomu teď sleduje mistrovství světa a mrzí ho, že tam s Českem není. Náladu mu spravují aspoň jeho oblíbení Brazilci. Vadí mu MS v Kataru? A předtím v Rusku? Měli by se hráči vyjadřovat k politice? A jak řeší, že vypadl z ligové sestavy? Odejde? Ptáme se v rozhovoru.
