Pomáhal mu Cruyff, rasisticky ho uráželi. Legendární vlasáč nastartoval i Chelsea

Mladá generace už ho možná nezná. Ti, kteří ale fotbal sledovali již v osmdesátých a devadesátých letech, si ho zařadí okamžitě. Nizozemský fotbalista zářil na klubové i reprezentační úrovni a po zásluze bývá řazen mezi nejlepší hráče všech dob. Ne nadarmo mu byl v roce 1987 udělen Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Kromě vysoké atletické postavy a výborných fyzických parametrů proslul i herní inteligencí a verzatilitou. V jeho případě je slovo univerzál opravdu na místě – na jeho profilu na anglické Wikipedii je dokonce v kolonce pozice napsáno Útočník, záložník, obránce. Rodák z Amsterdamu se surinamskými kořeny si svou práci odvedl všude.

Proslul především v AC Milán, kde byl důležitou součástí sestavy, kterou na hřiště posílal trenér Arrigo Sacchi. Společně s krajany Marcem van Bastenem a Frankem Rijkaardem vytvořili legendární nizozemský trojlístek. Na San Siru Gullit se spoluhráči třikrát ovládl Serii A a dvakrát se radoval i z trofeje pro vítěze Ligy mistrů. V reprezentačním dresu Oranjes pak společně ovládli mistrovství Evropy 1988.

Před krásným obdobím v Miláně si ale zažil i nepříjemné věci. Ve Feyenoordu si nesedl s trenérem Thijsem Libregtsem, který ho opakovaně označoval za líného a dokonce ho oslovoval rasistickou přezdívkou „Blackie“. S rasismem a nenávistí se pak v plné míře Gullit setkal v září 1983, kdy ho při zápase Poháru UEFA se skotským St. Mirren domácí příznivci rasisticky uráželi a dokonce na něj plivali. 

„Skotové na mě bučeli kvůli mé barvě pleti. Dokonce po mně plivali. Byl to ten nejsmutnější večer v mém životě,“ vrátil se pak s odstupem k nepříjemnému incidentu. Ve Feyenoordu ale zažil i skvělé okamžiky. Do klubu totiž přišel dohrát svou úspěšnou kariéru legendární Johan Cruyff. Zkušený matador si tehdy jednadvacetiletého Gullita okamžitě všiml a stal se jeho mentorem. Společně pak vyhráli domácí double.

Kromě Nizozemska a Itálie zanechal významnou stopu i v Premier League. V roce 1995 přestoupil do Chelsea, kde si to zamiloval. „Vždycky, když jsem tu hrál, říkal jsem si: Dobré zápasy, krásný stadion, skvělí fanoušci – tady mě to vážně baví,“ vzpomínal. O rok později se navíc stal hrajícím trenérem a vůbec prvním nizozemským manažerem v historii anglické ligy.

V nové roli kouče se mu dařilo a klub dovedl k výhře ve FA Cupu, první trofeji po 26 letech. Vedlo se mu i ve druhé trenérské sezoně, v únoru 1998 byl ale pro neshody s předsedou představenstva Chelsea z funkce odvolán – i přes postupy v pohárech a průběžné druhé místo v lize.

Dále trénoval Newcastle, Feyenoord nebo LA Galaxy, později se ale našel v pozici televizního experta. Pracoval pro ITV i BBC a dnes je tváří stanice BeIn Sports, pro kterou komentuje přenosy Ligy mistrů.