Neuvěřitelný hattrick. Přesně před 40 lety překonal obránce v anglické lize tři různé brankáře

Existují zápasy, které se připomínají kvůli trofejím, titulům nebo velkým finále. A pak jsou zápasy, které přežívají čistě proto, že se v nich stalo něco tak absurdního, že se to jen těžko může zopakovat. Přesně do té druhé kategorie patří večer z 21. dubna 1986, kdy West Ham doma v Upton Parku rozdrtil Newcastle 8:1.

Hlavním hrdinou byl obránce Alvin Martin. Ano, obránce. Ten večer dal jediný ligový hattrick své kariéry a zároveň ho nastřílel proti třem různým mužům v bráně soupeře v jednom zápase. První gól dal brankáři Martinu Thomasovi, druhý obránci Chrisi Hedworthovi a třetí útočníkovi Peteru Beardsleymu. Oba náhradníci skončili v brance, protože Newcatle tenkrát neměl na soupisce žádného dalšího zdravého brankáře.

Samotný výsledek byl brutální už do přestávky. West Ham vedl 4:0 a Newcastle se rozpadal přímo před očima. Brankář Martin Thomas šel do zápasu s nedoléčeným zraněním ramene, ketré si navíc obnovil hned na začátku zápasu. Po prvním poločase a čtyřech obdržených brankách to vzdal. Do branky se tak po změně stran postavil obránce Chris Hedworth, jenže i ten se během improvizovaného výkonu zranil, konkrétně si vykloubil klíční kost.

A tak přišla chvíle, kterou by případný scenárista nejspíš radši škrtl jako přehnanou: rukavice si natáhl Peter Beardsley. Z elitního technika a reprezentačního útočníka se na pár minut stal poslední záchranný plán zoufalého Newcastlu. Beardsley se v nouzi do brány hlásil už v poločase, ale trenér hostů Willie McFaul to nejprve nedovolil, protože doufal, že Beardsleyho chvíle ještě přijde na druhém konci hřiště. Nepřišla.

Martinův první zásah přišel už ve 3. minutě po přímém kopu. Druhý přidal v 64. minutě hlavou proti Hedworthovi. A třetí? Penalta v 84. minutě proti Beardsleymu. West Ham měl přitom svého určeného exekutora, Raya Stewarta, jenže stadion chtěl hattrick a Martin si míč vzal pro sebe. Později přiznal, že to byla jediná penalta, kterou v kariéře kopal, a že za ni v kabině dostal od manažera Johna Lyalla vynadáno. Gólem na 8:1 ale definitivně vstoupil do fotbalových kronik.

Na tom příběhu je hezké i to, že nešlo o bezvýznamný bláznivý večer. West Ham prožíval nejlepší ligovou sezonu ve své historii. Nakonec skončil v anglické elitní soutěži, která se tehdy ještě hrála pod názvem First Division, třetí s 84 body, jen čtyři body za Liverpoolem a dva za Evertonem.

Guardian ten zápas popisuje jako nejpamátnější večer největšího ligového tažení klubu. Jinými slovy: tohle nebyl jen bizár. Byla to i jedna z posledních velkých nocí starého West Hamu, který tehdy na chvíli vypadal jako tým schopný poprat se o titul.

Je to přesně ten typ starého fotbalového příběhu, který dnešní hra už skoro neumí vyrobit. Třeba proto, že na lavičku teď trenéři vždy můžou dát hráče mimo soupisku z juniorky. A také proto, že počet střídání od té doby narostl z jednoho až na pět.

Takže si ten bláznivý pondělní večer z 21. dubna 1986 ještě jednou shrňme: jeden tým nahání titul, druhý se rozpadá pod náporem zranění, obránce dává hattrick a poslední gól vstřelí reprezentační hvězdě, která se mezitím změnila v nouzového brankáře. Kdyby se to stalo ve filmu, řeknete, že to přehnali.