PSG už se vidělo ve čtvrtfinále Ligy mistrů. Chelsea v semifinále, Manchester City dokonce ve finále. Jenže všechny tři kluby nakonec opouštěly Santiago Bernabéu, domácí stánek Realu Madrid, zlomené a zklamané. Cesta Bílého baletu aktuální sezonou slavné evropské soutěže je plná velkých obratů. „Štěstí,“ namítne kdekdo. Ovšem Real má ve své DNA něco nevysvětlitelného, magického.
„Nikdy se nevzdáváme. Do poslední minuty jsem věřil, že můžeme postoupit. Je to neuvěřitelná noc, před hráči musím smeknout. Tohle je Real Madrid,“ dojímal se trenér Carlo Ancelotti na tiskové konferenci po postupu do finále letošního ročníku Ligy mistrů.
Na první pohled prohraná bitva, nakonec velké oslavy. To u madridského velkoklubu není příběh pouze současné sezony. Pro pochopení těžko popsatelného fenoménu se přesuňme do roku 1986. Právě v něm se začaly psát příběhy comebacků na domácím stadionu Realu.
„90 minut na Bernabéu je velmi dlouhá doba,“ pohrozil Interu Milán legendární záložník Bílého baletu Juanito poté, co jeho tým v Itálii padl 0:2. Média přitom španělský klub sepsula za bezkrevný výkon a nedávala mu před odvetou prakticky žádné šance.
Jenže v Madridu jakoby nastoupil zcela jiný tým. Čerstvý, energický, překypující pozitivními emocemi. Výsledek? Suverénní výhra 3:0 a postup do finále Poháru UEFA.
Právě dnes již zesnulý Juanito se stal symbolem obratů Realu a schopnosti nikdy se nezdávat. Za Španělovy éry předvedl královský klub podobný kousek ještě několikrát, německé Borussii Mönchengladbach dokonce k postupu přes Real nestačila ani domácí výhra 5:1.
Schopnost otáčet zápasy, přestože se mnohdy vyvíjí velice nepříznivě, má od té doby klub z hlavního španělského města zakódovanou ve svém DNA. „Lze to jen těžko popsat, ale cítíte to,“ vyznal se odchovanec Nacho. „Když se zdá, že jsme mrtví, jdeme a vyhrajeme Ligu mistrů,“ prohlásil před lety obránce Álvaro Arbeloa.
Své může k tématu říct pochopitelně Sergio Ramos, dlouholetý kapitán a lídr Bílého baletu. „Real Madrid vás pohltí svou historií. Vidíte příklady velkých hráčů a chcete být jako oni. Nikdy se nesmíte vzdát, to je podstata Realu,“ tvrdil Španěl.
Mimochodem právě Ramos zopakoval v roce 2013 Juanitova slova o dlouhých devadesáti minutách na Bernabéu. Stalo se tak po prohře 1:4 v prvním zápase semifinále Ligy mistrů na půdě Borussie Dortmund. Nicméně slavná remontada, jak se velkým obratům ve Španělsku říká, se tenkrát nekonala. Real sice svého soupeře mačkal, ale nakonec vyhrál jen 2:0. Dál šel Dortmund.
To o tři roky později se už fanoušci na druhém největším fotbalovém stadionu ve Španělsku tetelili blahem. Real Madrid totiž díky hattricku Cristiana Ronalda odmítl překvapivé vyřazení od Wolfsburgu. Německý klub v prvním utkání čtvrtfinále Ligy mistrů favorita zaskočil výhrou 2:0, ze španělské metropole ale odvezl prohru 0:3 a vyřazení.
O aktuální sezoně už byla řeč. Přestože známe z historie Realu mnoho obratů a slavných vítězství, kousky, které předvádí tým Carla Ancelottiho, se zdají být neuvěřitelné. Tak jen telegraficky: Prohra 0:1 na půdě PSG a prohraný první poločas na domácí půdě. Proti hráčům jako Mbappé, Messi, Neymar či Verratti. Odpověď Realu? Hattrick Karima Benzemy za 17 minut, výhra 3:1 a postup. Čtvrtfinále s Chelsea, na Bernabéu Real prohrává 0:3 a vypadá zlomený. Přichází ovšem genialita Luky Modriće a prodloužení, ve kterém rozhoduje znovu Benzema.
Naposledy pak stáli fotbalisté Realu na kraji propasti vyřazení proti Manchesteru City, jednomu z nejlepších týmů světa. V 90. a 91. minutě se nicméně dvakrát trefuje Rodrygo, utkání jde opět do prodloužení a v něm… Ano, rozhoduje Karim Benzema. Real slaví finále.
Úspěšná a půvabná historie je jedna věc, jen z ní se ale žít nedá. Nabízí se otázka, co skutečně stojí za velkými obraty Realu Madrid. V první řadě musíme zmínit mimořádnou kvalitu a zkušenost hráčů. Bílý balet byl vždy klubem pro hotové hráče, hvězdy. Prostoru na učení příliš není.
V roce 1986 to byly kromě Juanita osobnosti jako Butragueño, Santillana, Hugo Sánchez či Chendo. Proti Wolfsburgu řádil zejména Cristiano Ronaldo, jehož žezlo nyní dřímá v rukou Karim Benzemy. K tomu přidejme jména jako Luka Modrić, Toni Kroos a další.
Čtvrtletník tvořený českými a zahraničními autory plný pestrých článků o fotbale a jeho společenských souvislostech. To chcete!
„V čem nejvíce obdivuji Real? Jeho hráči mají správnou drzost. Když prohráváte, mnoho fotbalistů má tendenci se trochu schovat. Ale hráči jako Benzema, Kroos, Modrić, Alaba, Carvajal… Oni chtějí dostat míč a vyrazit do boje,“ vysekl poklonu soupeři ještě před vzájemným dvojzápasem Pep Guardiola, trenér Manchesteru City. To ještě netušil, jakým způsobem na jeho slova dojde.
Pokud chcete hrát za Real Madrid, musíte přijmout, že se od vás očekávají pouze úspěchy. Prohra je prakticky nemožná. Alespoň v hlavě. Kdo sledoval například záběry z kabiny madridského klubu po postupu přes PSG, musel jen žasnout nad až dětskou radostí Luky Modriće. Šestatřicetiletého fotbalisty, jenž vyhrál Ligu mistrů už čtyřikrát. Uspokojení? Ani omylem, naopak o to větší hlad přidat další triumf. A v podstatě i povinnost vůči klubu.
Zapomenout nemůžeme ani na velkolepou atmosféru. Nejen přímo na Santiago Bernabéu, ale v celém městě. Autobus s hráči před velkými zápasy pravidelně vítají tisíce fanoušků, Madrid v den D žije pouze pro zápas svých miláčků.
Vypravte se na „běžný“ ligový duel a atmosféra na stadionu Realu vás asi neokouzlí tak, abyste o ni vyprávěli ještě dlouho poté. Vyrazte ovšem na vyřazovací fázi Ligy mistrů proti jinému fotbalovému gigantovi a zažijete úplně něco jiného. Pohlcující atmosféru, obrovské emoce, touhu a víru až do posledních vteřin. I to shrnuje podstatu Realu Madrid. Klubu, který je stvořený pro velké zápasy.
Když Pep Guardiola dostal po bolestivém vyřazení otázku, zda už vnitřně předčasně neslavil postup do finále, nemusel o odpovědi vůbec přemýšlet. „Ne, protože mám zkušenosti a vím, jak to na tomto stadionu chodí,“ odkázal se právě na historii Los Blancos.
Santiago Bernabéu je prostě místem, kde se píšou velké příběhy. A kde 90 minut trvá déle, než kdekoliv jinde.
Fotbal není jenom Premier League. Za kopanou se dá vyrazit i za barák. Nebo během dne objet čtyři utkání napříč okresem. A přesně to jsme udělali. S tužkou na poznámky, od juniorky Benešova po poslední tým tamní okresní soutěže. Co jsme zažili?
Přibývá sportovních klubů, které se při správě veškeré agendy spoléhají na moderní technologie a digitalizaci. Výjimkou není ani amatérský fotbal. Funkcionářům i členům oddílu totiž zbyde víc času na sport samotný.
Julian Nagelsmann se po Euru do Bayernu nevrátí, jak se o tom v poslední době hojně spekulovalo. Místo toho šestatřicetiletý trenér prodloužil smlouvu jako kouč národního týmu. A to až do roku 2026, do příštího MS.
