Bundesligový zázrak. Skvěle řízený vesnický klub teď vyzve i Bayern

Když se v neděli v Elversbergu dohrálo, už nešlo jen o výsledek. Domácí porazili Preußen Münster 3:0, díky druhému místu ve druhé Bundeslize si poprvé v historii zajistili postup mezi německou elitu a fanoušci zaplavili trávník Waldstadionu an der Kaiserlinde. Malý klub ze Sárska bude od nové sezony hrát proti Bayernu, Dortmundu, Leverkusenu nebo Lipsku.

Elversberg je klub z obce Spiesen-Elversberg, která má zhruba třináct tisíc obyvatel. Jeho stadion má kapacitu kolem deseti tisíc míst, tedy skoro tolik, kolik by stačilo pro většinu města. Právě proto je ten příběh tak silný: Bundesliga dostává klub, který ještě nedávno vypadal spíš jako romantická výjimka z nižších pater německého fotbalu než jako budoucí soupeř velkoklubů.

Elversberg byl dlouhé roky typickým regionálním klubem. Založen byl už v roce 1907, ale nad třetí úroveň německého fotbalu se dlouho nedostal. Ještě v sezoně 2021/22 hrál Regionalligu Südwest, tedy čtvrtou ligu. Pak ale přišel skok, který se v Německu nevidí často: titul v Regionallize, postup do třetí ligy, hned v další sezoně titul ve 3. Lize a první postup do 2. Bundesligy. V první druholigové sezoně skončil Elversberg jedenáctý. O rok později už třetí. A letos druhý, s přímou vstupenkou do Bundesligy.

Tenhle příběh má přitom i svou bolestivou kapitolu. Loni byl Elversberg Bundeslize blízko už v baráži proti Heidenheimu. Po remíze 2:2 v prvním zápase měl sen pořád na dosah, jenže odveta skončila porážkou 1:2 a Heidenheim si udržel prvoligové místo. Pro Elversberg to byla rána, ale ne konec pohádky. Spíš poslední zkouška, jestli malý klub dokáže ustát moment, kdy se mu splněný sen vysmekne těsně před cílovou páskou.

Dokázal. A ještě v situaci, kdy přišel o tvář svého vzestupu. Trenér Horst Steffen, který v Elversbergu nastartoval éru postupů, po minulé sezoně odešel do Werderu Brémy. Nahradil ho Vincent Wagner, bývalý kouč rezervy Hoffenheimu. Na papíře to vypadalo jako risk: malý klub ztratil trenéra, jenž ho vytáhl ze čtvrté ligy až na práh Bundesligy. Ve skutečnosti Elversberg nepřestal být sám sebou. Wagner převzal tým, ale neboural jeho identitu. Přinesl novou energii, navázal na aktivní, odvážný fotbal a hned v první sezoně dovedl klub k historickému postupu.

Elversberg navíc během sezony zvládl i další zkoušku dospělosti. V zimě přišel o nejlepšího střelce Younese Ebnoutaliba, který v první polovině ročníku nastřílel dvanáct gólů v sedmnácti zápasech a přestoupil do Eintrachtu Frankfurt. Pro větší klub by to byla nepříjemnost. Pro Elversberg to klidně mohl být zásah do samotných základů sezony. Jenže ani po jeho odchodu se tým nerozpadl. Útok dál fungoval, roli převzali další hráči a v rozhodující chvíli se prosadil David Mokwa, autor dvou gólů v postupovém zápase proti Münsteru.

Za elversberskou pohádkou tedy nestojí jen romantika malého stadionu a pár šťastných sezon. Klub měl v posledních letech jasnou sportovní osu. Jejím zákulisním architektem byl Nils-Ole Book, bývalý záložník a později skaut, který přišel do Elversbergu v roce 2017. O rok později se stal sportovním ředitelem a spolu s trenérem Horstem Steffenem začal stavět tým, který nechtěl jen přežívat v nižších soutěžích.

Book nebyl muž velkých gest. Jeho práce byla vidět spíš ve skladbě kádru: hráči z nižších soutěží, hostování, chytře vybraní fotbalisté s potenciálem, jasná představa, jak má tým hrát. Steffen tomu dal podobu na hřišti, Book držel směr v kanceláři. Výsledkem nebyl jednorázový zázrak, ale klub, který postupoval po schodech: Regionalliga, 3. Liga, 2. Bundesliga a nakonec historický skok mezi elitu.

Jak výrazná postava to byla, ukázal až letošní rok. Book z Elversbergu odešel do Borussie Dortmund, kde nahradil Sebastiana Kehla na pozici sportovního ředitele. Malý klub ze Sárska tak nedodal Bundeslize jen vlastní pohádkový příběh, ale i jednoho z nejzajímavějších manažerů současného německého fotbalu.

Bavíme se tedy o klubu, který v posledních letech dělal překvapivě dobrá rozhodnutí. Trenérská kontinuita, práce s hráči z nižších soutěží, odvaha dát prostor mladým, schopnost nahradit odchody a zároveň se nevyděsit vlastního úspěchu. V německém fotbale, kde se často mluví o tradici, velikosti tribun a masivní členské základně, prorazil klub, který nic z toho v bundesligovém měřítku nemá.

A přesto jde nahoru.

Elversberg postoupil jako druhý tým 2. Bundesligy. Měl stejný počet bodů jako Paderborn, ale lepší skóre. Právě Paderborn musí do baráže proti Wolfsburgu, zatímco Elversberg už může plánovat premiérovou sezonu mezi elitou. Zároveň se stane nejmenším městem, které kdy mělo tým v německé nejvyšší soutěži.

Ten kontrast bude fascinující. Na jedné straně Allianz Arena, Signal Iduna Park a kluby s globálním dosahem. Na druhé straně Ursapharm-Arena an der Kaiserlinde, stadion u staré lípy, kde se ještě nedávno řešilo, jak se vůbec přizpůsobit druhé lize. Elversberg teď bude muset řešit, jak přežít Bundesligu.

Ale to je až další kapitola.

Ta současná končí tak, jak si fotbal občas dovolí jen ve chvílích, kdy chce připomenout, proč ho lidé pořád sledují. Klub ze čtvrté ligy se během několika let vyšplhal až mezi nejlepší. Ne díky jedné náhodné sezoně, ale díky postupnému růstu, odvaze a schopnosti neztratit hlavu.

V Elversbergu teď můžou slavit. Do Bundesligy nepřichází obr. Přichází klub, který ještě nedávno vypadal pro nejvyšší soutěž příliš malý. A právě proto je jeho postup tak velký.