Naložil Berbrovi, teď dal Kabáty. Kučerova hudební hvězda stoupá

Námět na článek, blesklo mi hlavou, když jsem loni v létě míjel na žižkovské ulici hubeného, zahloubaného fotbalistu v neodmyslitelné čepici a se značkovou taštičkou na boku. Ať už k centru mířil z jakéhokoliv důvodu, překvapilo, že na denním světle vypadá k nerozeznání od místních dealerů. Uvolněná chůze signalizovala úlevné vychýlení z tréninkové rutiny.

V české lize jde o výjimečný úkaz, když je schopný kombinovat fotbal a hudbu na špičkové úrovni. Výjimečný je i jistým druhem plachosti, kterou popisuje v projektu Bez frází jako trému. Svět fotbalu je totiž maximálně soutěživý a staví na odiv téměř automaticky extrovertnost, od účesu až po dokonalost přemetů po vstřeleném gólu.

Tomáš Kučera na liduprázdném Žižkově připomínal někoho z okraje společnosti, reprezentanta periferie, z jejíž poetiky se zrodila už třetí dlouhohrající nahrávka projektu 58G. Album City Park se vyšplhalo až na pozici nejprodávanější desky a porazilo i Kabáty, což je v Česku velká věc.