Námět na článek, blesklo mi hlavou, když jsem loni v létě míjel na žižkovské ulici hubeného, zahloubaného fotbalistu v neodmyslitelné čepici a se značkovou taštičkou na boku. Ať už k centru mířil z jakéhokoliv důvodu, překvapilo, že na denním světle vypadá k nerozeznání od místních dealerů. Uvolněná chůze signalizovala úlevné vychýlení z tréninkové rutiny.
V české lize jde o výjimečný úkaz, když je schopný kombinovat fotbal a hudbu na špičkové úrovni. Výjimečný je i jistým druhem plachosti, kterou popisuje v projektu Bez frází jako trému. Svět fotbalu je totiž maximálně soutěživý a staví na odiv téměř automaticky extrovertnost, od účesu až po dokonalost přemetů po vstřeleném gólu.
Tomáš Kučera na liduprázdném Žižkově připomínal někoho z okraje společnosti, reprezentanta periferie, z jejíž poetiky se zrodila už třetí dlouhohrající nahrávka projektu 58G. Album City Park se vyšplhalo až na pozici nejprodávanější desky a porazilo i Kabáty, což je v Česku velká věc.
I přes obrovskou chybu Jakuba Surovčíka vyhrála Sparta na hřišti Artisu 2:1 a postoupila do čtvrtfinále českého poháru.
Nejvyšší fotbalová soutěž v Česku chce o víkendu akcentovat u nás často přehlížené, ale stále aktuálnější téma – udržitelnost a odpovědnost za životní prostředí. A právě i svět fotbalu by k tomu měl co říct a přispět, takové je alespoň poselství projektu Sport bez odpadu, který za víkendovou iniciativou stojí.
Sezona 1985/86 začala nenápadně, ale skončila jedním z největších překvapení ligových dějin. Vítkovice porazily favority, získaly titul a i v Evropě zanechaly stopu, která stojí za připomenutí. Tohle je jejich příběh i s hlasy přímých účastníků.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
