Námět na článek, blesklo mi hlavou, když jsem loni v létě míjel na žižkovské ulici hubeného, zahloubaného fotbalistu v neodmyslitelné čepici a se značkovou taštičkou na boku. Ať už k centru mířil z jakéhokoliv důvodu, překvapilo, že na denním světle vypadá k nerozeznání od místních dealerů. Uvolněná chůze signalizovala úlevné vychýlení z tréninkové rutiny.
V české lize jde o výjimečný úkaz, když je schopný kombinovat fotbal a hudbu na špičkové úrovni. Výjimečný je i jistým druhem plachosti, kterou popisuje v projektu Bez frází jako trému. Svět fotbalu je totiž maximálně soutěživý a staví na odiv téměř automaticky extrovertnost, od účesu až po dokonalost přemetů po vstřeleném gólu.
Tomáš Kučera na liduprázdném Žižkově připomínal někoho z okraje společnosti, reprezentanta periferie, z jejíž poetiky se zrodila už třetí dlouhohrající nahrávka projektu 58G. Album City Park se vyšplhalo až na pozici nejprodávanější desky a porazilo i Kabáty, což je v Česku velká věc.
Messi proti Ronaldovi. Guardiola proti Fergusonovi. Barcelona proti Manchesteru United. Finále Ligy mistrů 2009 mělo být soubojem dvou fotbalových světů. Nakonec z něj byla noc, po které se Evropa začala dívat na fotbal trochu jinak.
Baník to nakonec nejspíš zvládne, ale vlastně potvrzuje, že ani velké kluby nejsou imunní proti pádu. Juventus, River Plate, Schalke, Hamburg nebo Atlético Madrid ukazují, že sestup může být výsledkem sportovní bídy, dluhů, zákulisních skandálů i chaotického řízení. A cesta zpátky mezi elitu často bolí ještě víc.
Martinu Frýdkovi je 34 let, v řeckém Arisu mu končí smlouva a zatím neví, kde bude hrát příští sezonu. Hlavu si z toho ale nedělá. Na řecký organizovaný chaos si zvykl – a stejně prakticky přistupuje i k penězům. Tady je jeho plán na dobré živobytí i po hráčské kariéře.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
