Real Madrid, stejně jako FC Barcelona a Athletic Bilbao, nepatří žádnému superboháči, podnikateli, oligarchovi nebo šejkovi. Jeho majitelů – takzvaných socios – je přes devadesát tisíc. A ti ze svého středu volí prezidenta. Volený činovník by neměl být na rozdíl od majitelů tak docela všemocný. Rozpočet, finanční závěrku nebo výši členských příspěvků mu třeba schvaluje valná hromada.
Ve skutečnosti ovšem prezident Realu musí být taky pořádně bohatý: kromě toho, že kandidát na prezidenta musí být Španěl a musí patřit dvacet let mezi socios, musí se taky vlastním majetkem zaručit za 15 procent ročního rozpočtu klubu. A pokud svou práci dělá dobře, ke všemocnosti taky nemá daleko. A vždycky se respektuje, že diktuje, kdo bude trenér, koho klub koupí a koho prodá. To je jeho odpovědnost.
Dělal to tak i současný prezident Florentino Pérez. Než přišel na to, že pro klub i pro něj samotného bude lepší, když se o svou supermoc rozdělí.
Majitel obří stavební firmy a politik Florentino Pérez dostal na křeslo prezidenta Realu Madrid zálusk poprvé v roce 1995. Podmínky kandidatury splňoval: byl Španěl, dokonce jeden z nejbohatších, takže ani finanční záruka pro něj nebyla problém, a k socios patřil už od roku 1961. Výsledek hlasování ho musel zklamat. Prohrál o 700 hlasů. Na druhou šanci si musel počkat.
Jeho vítězný protivník Ramón Mendoza odstoupil po necelém roce kvůli neutěšenému ekonomickému stavu klubu. Jeho nástupce Lorenzo Sanz si mohl připsat aspoň sportovní zásluhy, vrátil bílý balet na evropský trůn, když klub v letech 1998 a 2000 opanoval Ligu mistrů. Finanční problémy ale vyřešit nedovedl.
Florentino Pérez si uvědomoval, že jestli chce v roce 2000 mít v prezidentských volbách šanci, musí v kampani vytáhnout pořádné trumfy. Vytáhl. Slíbil, že přivede hvězdného Luíse Figa – což leckomu připadalo jako mission impossible, Portugalec totiž zrovna hrál za konkurenční Barcelonu. A pak slíbil, že vyřeší finanční problémy klubu. Dokonce za jediný rok. Což snad muselo připadat jako mission impossible skoro každému, vždyť byl klub v minusu zhruba 200 milionů eur. A přece na oba sliby socios slyšeli a Péreze si zvolili.
Pérez začal sliby plnit hned. Luís Figo se zakrátko ke vzteku celého Katalánska fotil v bílém dresu. A dluh zmizel. To se ovšem počítá za Pérezovu dodnes největší kontroverzi. Florentino Pérez totiž prodal pozemky tehdejšího tréninkového centra Realu Madrid, ze kterých se – jak se město rozrůstalo – staly pozemky potenciálně velmi lukrativní.
Do první ligy se dostal až ve 25 letech. Předtím prošel druhou ligou, léčil přetržený křížový vaz a pracoval v bance. Dnes je Jakub Kučera oporou Hradce Králové a řeší, jak co nejlépe využít roky, kdy má nadstandardní příjem. S FC mluví o zraněních, investicích i cestě, která nebyla samozřejmá.
Tohle video si rozhodně pusťte se zvukem. Sparťanský křídelník Josimar Alcócer zažil na vlastní kůži jeden z nejdivočejších zápasů reprezentačního podzimu. Domácí Kostarika po prvním poločase vedla 3:0 a zdálo se, že má utkání pevně pod kontrolou. Po přestávce ale Curaçao během dvaceti minut nastřílelo čtyři góly a z Kostariky si odvezlo senzační vítězství 4:3. Prohlédněte si, jak si komentátor z Curaçaa otočku náležitě užíval.
Máme pro vás fotbalový TV program na neděli i start příštího týdne.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
