Real Madrid, stejně jako FC Barcelona a Athletic Bilbao, nepatří žádnému superboháči, podnikateli, oligarchovi nebo šejkovi. Jeho majitelů – takzvaných socios – je přes devadesát tisíc. A ti ze svého středu volí prezidenta. Volený činovník by neměl být na rozdíl od majitelů tak docela všemocný. Rozpočet, finanční závěrku nebo výši členských příspěvků mu třeba schvaluje valná hromada.
Ve skutečnosti ovšem prezident Realu musí být taky pořádně bohatý: kromě toho, že kandidát na prezidenta musí být Španěl a musí patřit dvacet let mezi socios, musí se taky vlastním majetkem zaručit za 15 procent ročního rozpočtu klubu. A pokud svou práci dělá dobře, ke všemocnosti taky nemá daleko. A vždycky se respektuje, že diktuje, kdo bude trenér, koho klub koupí a koho prodá. To je jeho odpovědnost.
Dělal to tak i současný prezident Florentino Pérez. Než přišel na to, že pro klub i pro něj samotného bude lepší, když se o svou supermoc rozdělí.
Majitel obří stavební firmy a politik Florentino Pérez dostal na křeslo prezidenta Realu Madrid zálusk poprvé v roce 1995. Podmínky kandidatury splňoval: byl Španěl, dokonce jeden z nejbohatších, takže ani finanční záruka pro něj nebyla problém, a k socios patřil už od roku 1961. Výsledek hlasování ho musel zklamat. Prohrál o 700 hlasů. Na druhou šanci si musel počkat.
Jeho vítězný protivník Ramón Mendoza odstoupil po necelém roce kvůli neutěšenému ekonomickému stavu klubu. Jeho nástupce Lorenzo Sanz si mohl připsat aspoň sportovní zásluhy, vrátil bílý balet na evropský trůn, když klub v letech 1998 a 2000 opanoval Ligu mistrů. Finanční problémy ale vyřešit nedovedl.
Florentino Pérez si uvědomoval, že jestli chce v roce 2000 mít v prezidentských volbách šanci, musí v kampani vytáhnout pořádné trumfy. Vytáhl. Slíbil, že přivede hvězdného Luíse Figa – což leckomu připadalo jako mission impossible, Portugalec totiž zrovna hrál za konkurenční Barcelonu. A pak slíbil, že vyřeší finanční problémy klubu. Dokonce za jediný rok. Což snad muselo připadat jako mission impossible skoro každému, vždyť byl klub v minusu zhruba 200 milionů eur. A přece na oba sliby socios slyšeli a Péreze si zvolili.
Pérez začal sliby plnit hned. Luís Figo se zakrátko ke vzteku celého Katalánska fotil v bílém dresu. A dluh zmizel. To se ovšem počítá za Pérezovu dodnes největší kontroverzi. Florentino Pérez totiž prodal pozemky tehdejšího tréninkového centra Realu Madrid, ze kterých se – jak se město rozrůstalo – staly pozemky potenciálně velmi lukrativní.
V aragonském derby Huesca – Zaragoza se hrálo o důležité body potřebné k záchraně ve druhé španělské lize. To by si pozornost fotbalového světa samo o sobě nezískalo. Povedlo se to ale Estebanu Andradovi. Argentinský brankář po vyloučení doběhl k soupeři a poslal ho k zemi ranou pěstí do obličeje. Pak se omlouval. Jenže v sezoně už nejspíš dochytal.
Závěr ligové sezony má zápletku, kterou by před jejím startem nikdo nečekal. Baník Ostrava je blízko k sestupu. Máme praktického průvodce cestou, kterou musí zvládnout, aby nebyl druholigový.
Antonín Kinský si po madridském hororu píše příběh vykoupení. Český brankář v závěrečném nastavení sobotního zápasu vytáhl přímý kop Joaa Gomese a Tottenham tak i díky němu porazil Wolves 1:0. Pro klub, který bojuje o přežití v Premier League, to nebyl jen dobrý zákrok, ale zásadní krok k reálné naději na šťastný konec.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
