V Pérezově stínu: kdo řídí Real
Real Madrid, stejně jako FC Barcelona a Athletic Bilbao, nepatří žádnému superboháči, podnikateli, oligarchovi nebo šejkovi. Jeho majitelů – takzvaných socios – je přes devadesát tisíc. A ti ze svého středu volí prezidenta. Volený činovník by neměl být na rozdíl od majitelů tak docela všemocný. Rozpočet, finanční závěrku nebo výši členských příspěvků mu třeba schvaluje valná hromada.
Ve skutečnosti ovšem prezident Realu musí být taky pořádně bohatý: kromě toho, že kandidát na prezidenta musí být Španěl a musí patřit dvacet let mezi socios, musí se taky vlastním majetkem zaručit za 15 procent ročního rozpočtu klubu. A pokud svou práci dělá dobře, ke všemocnosti taky nemá daleko. A vždycky se respektuje, že diktuje, kdo bude trenér, koho klub koupí a koho prodá. To je jeho odpovědnost.
Dělal to tak i současný prezident Florentino Pérez. Než přišel na to, že pro klub i pro něj samotného bude lepší, když se o svou supermoc rozdělí.
Megaloman
Majitel obří stavební firmy a politik Florentino Pérez dostal na křeslo prezidenta Realu Madrid zálusk poprvé v roce 1995. Podmínky kandidatury splňoval: byl Španěl, dokonce jeden z nejbohatších, takže ani finanční záruka pro něj nebyla problém, a k socios patřil už od roku 1961. Výsledek hlasování ho musel zklamat. Prohrál o 700 hlasů. Na druhou šanci si musel počkat.
Jeho vítězný protivník Ramón Mendoza odstoupil po necelém roce kvůli neutěšenému ekonomickému stavu klubu. Jeho nástupce Lorenzo Sanz si mohl připsat aspoň sportovní zásluhy, vrátil bílý balet na evropský trůn, když klub v letech 1998 a 2000 opanoval Ligu mistrů. Finanční problémy ale vyřešit nedovedl.
Florentino Pérez si uvědomoval, že jestli chce v roce 2000 mít v prezidentských volbách šanci, musí v kampani vytáhnout pořádné trumfy. Vytáhl. Slíbil, že přivede hvězdného Luíse Figa – což leckomu připadalo jako mission impossible, Portugalec totiž zrovna hrál za konkurenční Barcelonu. A pak slíbil, že vyřeší finanční problémy klubu. Dokonce za jediný rok. Což snad muselo připadat jako mission impossible skoro každému, vždyť byl klub v minusu zhruba 200 milionů eur. A přece na oba sliby socios slyšeli a Péreze si zvolili.
Pérez začal sliby plnit hned. Luís Figo se zakrátko ke vzteku celého Katalánska fotil v bílém dresu. A dluh zmizel. To se ovšem počítá za Pérezovu dodnes největší kontroverzi. Florentino Pérez totiž prodal pozemky tehdejšího tréninkového centra Realu Madrid, ze kterých se – jak se město rozrůstalo – staly pozemky potenciálně velmi lukrativní.
Související články
Schalke je zpátky v Bundeslize. Návrat padlého obra pomohl zařídit i Džeko
Schalke 04 je zpátky v Bundeslize. Klub z Gelsenkirchenu si postup definitivně zajistil v sobotu domácí výhrou 1:0 nad Fortunou Düsseldorf, dvě kola před koncem druhé ligy. Do nejvyšší soutěže se vrací po třech sezonách. Symbolicky: rozhodující gól dal kapitán Kenan Karaman, v klubu znovu funguje spojení kabiny s tribunou a zimní příchod čtyřicetiletého Edina Džeka se ukázal jako mnohem víc než jen nostalgická pohlednice z velkého fotbalu.
Nenápadný zázrak z Manchesteru. United utekli z chaosu až do Ligy mistrů
Manchester United se po dvouleté absenci vrací do Ligy mistrů. Ještě v lednu přitom sezona vypadala jako další díl nekonečného chaosu po éře Alexe Fergusona. Pak ale přišel Michael Carrick, vrátil týmu řád, zvedl klíčové hráče a z dočasné mise udělal trenérskou kandidaturu, kterou už Old Trafford nemůže jen tak ignorovat.
Kinský pomáhá Tottenhamu ze dna. Dochytá sezonu, nebo se do brány vrátí konkurent Vicario?
Tottenham se po dvou výhrách v řadě vyškrábal z pásma sestupu a český fotbal má v jeho záchranářském příběhu výraznou postavu. Antonín Kinský využil zranění Guglielma Vicaria, chytal poslední čtyři zápasy a pod Robertem De Zerbim si řekl o víc než jen dočasnou roli.
