Real Madrid, stejně jako FC Barcelona a Athletic Bilbao, nepatří žádnému superboháči, podnikateli, oligarchovi nebo šejkovi. Jeho majitelů – takzvaných socios – je přes devadesát tisíc. A ti ze svého středu volí prezidenta. Volený činovník by neměl být na rozdíl od majitelů tak docela všemocný. Rozpočet, finanční závěrku nebo výši členských příspěvků mu třeba schvaluje valná hromada.
Ve skutečnosti ovšem prezident Realu musí být taky pořádně bohatý: kromě toho, že kandidát na prezidenta musí být Španěl a musí patřit dvacet let mezi socios, musí se taky vlastním majetkem zaručit za 15 procent ročního rozpočtu klubu. A pokud svou práci dělá dobře, ke všemocnosti taky nemá daleko. A vždycky se respektuje, že diktuje, kdo bude trenér, koho klub koupí a koho prodá. To je jeho odpovědnost.
Dělal to tak i současný prezident Florentino Pérez. Než přišel na to, že pro klub i pro něj samotného bude lepší, když se o svou supermoc rozdělí.
Majitel obří stavební firmy a politik Florentino Pérez dostal na křeslo prezidenta Realu Madrid zálusk poprvé v roce 1995. Podmínky kandidatury splňoval: byl Španěl, dokonce jeden z nejbohatších, takže ani finanční záruka pro něj nebyla problém, a k socios patřil už od roku 1961. Výsledek hlasování ho musel zklamat. Prohrál o 700 hlasů. Na druhou šanci si musel počkat.
Jeho vítězný protivník Ramón Mendoza odstoupil po necelém roce kvůli neutěšenému ekonomickému stavu klubu. Jeho nástupce Lorenzo Sanz si mohl připsat aspoň sportovní zásluhy, vrátil bílý balet na evropský trůn, když klub v letech 1998 a 2000 opanoval Ligu mistrů. Finanční problémy ale vyřešit nedovedl.
Florentino Pérez si uvědomoval, že jestli chce v roce 2000 mít v prezidentských volbách šanci, musí v kampani vytáhnout pořádné trumfy. Vytáhl. Slíbil, že přivede hvězdného Luíse Figa – což leckomu připadalo jako mission impossible, Portugalec totiž zrovna hrál za konkurenční Barcelonu. A pak slíbil, že vyřeší finanční problémy klubu. Dokonce za jediný rok. Což snad muselo připadat jako mission impossible skoro každému, vždyť byl klub v minusu zhruba 200 milionů eur. A přece na oba sliby socios slyšeli a Péreze si zvolili.
Pérez začal sliby plnit hned. Luís Figo se zakrátko ke vzteku celého Katalánska fotil v bílém dresu. A dluh zmizel. To se ovšem počítá za Pérezovu dodnes největší kontroverzi. Florentino Pérez totiž prodal pozemky tehdejšího tréninkového centra Realu Madrid, ze kterých se – jak se město rozrůstalo – staly pozemky potenciálně velmi lukrativní.
Peter Vindahl patří k nejrozporuplnějším hráčům sestavy Sparty. Prohlédněte si jeho zaváhání z posledního ligového kola a hlasujte v naší anketě, koho byste rádi viděli v brance Sparty. Těžko ale něco změníte na postoji trnéra Priskeho, který má podle všeho o jedničce jasno.
Vánoce jsou za dveřmi, fotbalu se i tak hraje stále dost. Těšit se můžete na Konferenční ligu, anglický ligový pohár nebo třeba na italský superpohár. Máme pro vás kompletní fotbalový TV program na tento pracovní týden.
Jiří Martínek a Míra Šifta popisují nejen vášnivou rivalitu mezi velkými španělskými a portugalskými kluby, ale i malými trpaslíky, kteří mají pro fanoušky nezaměnitelné kouzlo. Jaké města doporučují českým cestovatelům a proč mají španělskou La Ligu radši než anglickou Premier League?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
