Počítáme koeficient do detailu: Příští rok bráníme mistra v Lize mistrů

Na úplný úvod této analýzy se musím omluvit. Na začátku září před startem základních skupin jsem napsal, že nejvýš, kam může Česko alespoň teoreticky pomýšlet, je 12. místo v žebříčku národních koeficientů UEFA. To drželo v té době Švýcarsko a mělo náskok 4,725 bodu. Hluboce jsem se mýlil.

Stačilo šest hracích dnů, čtrnáct českých výher z osmnácti zápasů (!), osm bonusových bodů za umístění ve skupinách a jeden další za postup do osmifinále Evropské ligy, a Česko nejen že Švýcarsko dohnalo, ono jej dokonce o téměř tři body předehnalo. Navíc pod sebe dostalo i Rakousko, které mělo ještě o pár desetin vyšší náskok.

O co hrajeme na jaře?

Česko po základních skupinách vystoupalo na 11. příčku v žebříčku národních koeficientů. Na důležité šestnácté místo, které jako první už nezaručuje pět týmů v pohárech pro sezonu 2025/26, máme nyní náskok 4,925 bodu. To matematicky stáhnout sice jde, ale scénáře, na základě kterých by se tak stalo, jsou tak absurdní, že lze cíl skončit do patnáctého místa považovat už nyní za splněný.

Naše pozornost se tak musí přesunout k vyšším příčkám. Další zlomová v žebříčku národních koeficientů je dvanáctá. Země na 12. pozici totiž vyšle pět týmů do pohárů takto:

• Mistr ligy půjde do play-off Ligy mistrů (jistota nejhůře základní skupiny Evropské ligy).
• Vicemistr do druhého předkola nemistrovské části Ligy mistrů (není jistota skupiny, ale je jistota možnosti nápravy hned dvou vypadnutí).
• Vítěz poháru do play-off Evropské ligy (jistota nejhůř základní skupiny Konferenční ligy).
• Třetí tým ligy do druhého předkola Evropské ligy (možnost jedné nápravy vypadnutí).
• Čtvrtý tým ligy do 2. předkola Konferenční ligy.

Oproti tomu země na 13. pozici posílá do Evropské ligy jen jeden tým, a to ještě do 3. předkola, takže nemá jistotu základní skupiny. Zbylé dva týmy pak jdou do 2. předkola Konferenční ligy. Země na 11. místě v žebříčku je na tom stejně jako ta dvanáctá a další velký zlom nastává na desáté pozici.