Rotterdam. Březen letošního roku. Nizozemsko proti Španělsku, úvodní duel čtvrtfinále Ligy národů. Před víc než 40 tisíci diváky naskakuje v závěru prvního poločasu do hry jeden z největších domácích talentů. V 19 letech je to jeho debut v národním týmu. Zápas, na který nikdy nezapomene. Kdy jindy by měl mít v zádech celý stadion? Místo aplausu ho ale při prvním dotyku s míčem vítá na hřišti pískot. A při každém dalším znovu. A znovu.
Dean Huijsen totiž nedebutuje za Nizozemsko. Rodák z Amsterdamu, který až do kategorie U19 nastupoval v oranžovém dresu, si před tribunami De Kuipu připisuje velkou premiéru v barvách úřadujících evropských šampionů ze Španělska. Spolehlivým výkonem pomůže k remíze 2:2. A v odvetě o pár dní později, tentokrát už v základní sestavě, se asistencí podepíše pod gól Yamina Lamala, který společně se zvládnutým penaltovým rozstřelem pošle Španělsko do semifinále.
Stres ze zápasu proti svým? Jaký stres? „Jsem Španěl a budu Španěl. I kdyby mě teď zase 20 let nepovolali, je mi to jedno.“
Kariéra Deana Huijsena je pořád teprve na začátku, jestli ale ke skoro dvoumetrovému stoperovi něco patří, je to ledový klid na hřišti i mimo něj. Klid, se kterým zvládl reprezentační debut za pískotu svých krajanů. Klid, se kterým svůj první gól v Premier League oslavil jako „chill guy“ z oblíbeného memu. Klid, který z něj pár týdnů zpátky udělal nejdražšího obránce v historii Realu Madrid.
Potřebujeme stopera. Myšlenka, která v průběhu loňské sezony musela napadnout snad každého fanouška Realu. Obranu, která už tak nepůsobila proti elitním soupeřům extra přesvědčivě, kosila prakticky od začátku ročníku zranění takovým způsobem, že se z rezervního týmu posunul rovnou do základu áčka 21letý Raúl Asencio a v zadní řadě musel vypomáhat i Aurélien Tchouaméni, jinak defenzivní záložník.
Že by se Bílému baletu hodila nová akvizice s povolením bránit se řešilo už před startem sezony 2024/25. Měla dokonce i jméno. Real hodně stál o Lenyho Yora, 18letou kometu z Lille, která papírově splňovala všechny požadavky a pozici stopera by vyřešila na spoustu let. Jedna věc ale nakonec na papíře chyběla: podpis smlouvy. Yoro dal překvapivě přednost Manchesteru United.
Posílení obrany neklaplo. A o pár měsíců později udělala vlna zranění z defenzivy Realu cedník. A taky jeden z hlavních důvodů, proč má teď královský klub za sebou nezvykle slabé období. Ne že by se snad dalo psát o krizi. Od ročníku 2023/24, kdy Real vyhrál LaLigu s třetím nejvyšším počtem bodů ve své historii a přidal k tomu rekordní patnáctý triumf v Lize mistrů, je to koneckonců pořád jen chvilka. Nedá se ale popřít, že loňská sezona se nepovedla.
Druhé místo v lize. Porážky ve finále Copa del Rey i domácího superpoháru. A zklamání v Lize mistrů, kde po nepřesvědčivé ligové fázi sice klaply postupy před Manchester City a rivalské Atlético, ve čtvrtfinále ale Bílému baletu razantně přišlápl nohy Arsenal. Ročník bez velké trofeje? To je něco, na co si v Madridu nechtějí zvykat. Zvlášť v konkurenci obrozené Barcelony, která se vyškrábala z dluhové spirály.
A Realu při tom těžce naložila. Rivalové se loni potkali celkem čtyřikrát. Pro Ancelottiho tým to ani jednou nedopadlo dobře. Jedna věc jsou čtyři porážky, druhá celkové skóre 7:16. Výprasky 0:4 nebo 2:5 jasně ukázaly, že směrem dozadu Real nestíhá.
Už před začátkem sezony se tak trochu čekalo, že Los Blancos budou defenzivně slabší. Kylian Mbappé má spoustu předností, neutuchající presink a návraty dozadu to ale nejsou. Interní analýzy v Madridu prý dokonce už při jeho podepisování predikovaly, že Real s Mbappém dostane za sezonu o patnáct gólů víc než bez něj.
Obranné problémy Realu ale zdaleka nebyly jen o hvězdné posile z PSG. Zvlášť když ta nakonec za sezonu nastřílela přes 40 gólů, což by na vyvážení mělo víc než stačit. Bílému baletu nefungovaly individuality ani systém. A přišel čas na změnu. Carlo Ancelotti out, Xabi Alonso in. Jeden z nejžádanějších trenérů současnosti se vrátil do klubu, kde strávil pět let hráčské kariéry a kde u juniorského týmu začal s působením na lavičce.
První věc na Alonsově to-do listu? Zlepšit obranu. Není to pro něj úplně nová zkušenost. Když na podzim 2022 přebíral Leverkusen, tehdy sedmnáctý tým Bundesligy, byla děravá defenziva problém nummer eins. Alonso si s ním ale rychle poradil. Nebyl to hned od začátku atraktivní a dominantní fotbal, se kterým o rok později Leverkusen vyhrál titul. Byl to ale fotbal, který bez čekání vytáhl klub ze sestupových pozic až na konečné šesté místo.
V Realu možná situace není tak kritická, překopání a omlazení obrany je ale už nějakou dobu ve vzduchu. A probíhá právě teď. Na pravém kraji, po dlouhá léta domácí půdě Daniho Carvajala, by měl nově vládnout Trent Alexander-Arnold. Vlevo vypadá čím dál lépe odchovanec Fran García, který září i na mistrovství světa klubů.
A pak jsou tady stopeři. K Alonsovu Leverkusenu patřila hlavně formace 3-4-1-2. Die Werkself s ní vyhráli titul, uplynulá sezona ale víc než ty předchozí ukázala, že pro Alonsa není systém na tři vzadu dogma. Své svěřence loni poslal do hry v šesti různých formacích a nebál se zkusit ani 4-4-2. Nebylo tak extra překvapení, když už na úvodních tiskovkách v Madridu avizoval, že preferovaná formace a počet stoperů v ní se budou teprve formovat.
A s tím i konkrétní jména. Ta má Real pořád špičková. Jenže Davidovi Alabovi už je 33 a brzdí ho častá zranění. Éder Militão se vrací po druhém těžkém zranění kolene za poslední dva roky. Antonio Rüdiger nemládne a do nového ročníku LaLigy jde s trestem za konflikt s rozhodčím z dubnového finále Copa del Rey. A 22letý Raúl Asencio, objev loňské sezony, je vyšetřován kvůli šíření sexuální nahrávky s nezletilou.
Co neklaplo loni, muselo klapnout letos. Real potřeboval stopera. A má ho. Za skoro 60 milionů eur, nejvyšší částku, jakou kdy za posilu do zadní řady zaplatil. S trochou štěstí ale z anglického Bournemouthu přivedl hráče, který stoperskou pozici vyřeší na spoustu sezon dopředu.
Kdo měl lepší kotel? Jak se pařilo s fotbalovými hvězdami? A kdy se dostanou Votroci do Evropy? Největší fotbalový srdcař Česka Tomáš Roman si s námi povídal o finále Ligy mistrů v Mnichově, které si užil na vlastní kůži i s ambasadorem soutěže Zdeňkem Folprechtem.
V roce 1982 fandil celý svět ve finále španělského šampionátu týmu, který hrál ošklivý fotbal. Proč? Protože proti Italům stáli Němci, za které se tehdy styděli i jejich fanoušci.
Jsme sice uprostřed fotbalového léta, okurkové sezony, ve středu ale můžete ladit zásadní bitvy. Na MS klubů si to o finále rozdají PSG s Realem a na ženském Euru hrají obhájkyně z Anglie o život. Kde tyhle zápasy naladíte?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!