Prvoligovou kariéru jste končil přesně před deseti lety. Jak moc vám chybí fotbal na nejvyšší úrovni?
Po konci kariéry jsem ještě s hraním pokračoval v nižších soutěžích. Do toho jsem taky začal trénovat, takže se ve fotbalovém prostředí pohybuji dál. Nostalgie po prvoligových dobách na mě nijak nepadla. Samozřejmě člověku chybí atmosféra na stadionech a řada dalších věcí, která k tomu patřila. Ale na Slavii jsem smlouvu podepisoval v osmnácti letech, na nejvyšší úrovni jsem hrál skoro dvacet let, takže je to možná dané i tím, že jsem si vrcholový fotbal jako hráč do syta užil.
Jak jste během kariéry přemýšlel o tom, co budete dělat, až pověsíte kopačky na hřebík?
Určitě jsem chtěl zůstat u fotbalu. Původně jsem si pohrával s myšlenkou, že bych mohl být platný ve sportovním managementu. Během kariéry jsem toho hodně odkoukal i v zákulisí fungování klubů, na zahraničních štacích jsem se naučil francouzsky, italsky, německy a anglicky, to všechno bych mohl dobře zužitkovat.
Jako další možná cesta se pak jevilo trénování. Když jsem byl ve Slavii na konci kontraktu tak trochu odstrčený, začal jsem si dělat trenérskou licenci. I když to byl běh na dlouhou trať. Pokud to má člověk dělat opravdu poctivě, co se týče studijního materiálu i praxe, zabere mu to zhruba pět až šest let. V tomhle směru jsem udělal maximum.
Český fotbal je jako dům z karet. Na pozadí války Jaroslava Tvrdíka s Petrem Fouskem se řeší úroveň Haškovy práce, propadák lvíčat, nekryté prémie i stadion plný Ukrajinců.
V Anglii jsme během víkendových druholigových mačů zřejmě viděli nejhorší zakončení sezony. Ebou Adams se stal okamžitě terčem žertíků na sociálních sítích, ale i vlastních spoluhráčů.
Čeští reprezentanti byli po zápase s Ukrajinou zklamaní z malé podpory fanoušků. Je ale opravdu na místě, aby si stěžovali právě oni? Diváky do ochozů nedostanete jen tím, že nastoupíte na trávník.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
