Ligové očko: Hyský přehrál Priskeho. Dokážeme vám to na třech klíčových tématech nedělního šlágru

Plzeň – Sparta 0:0. V Doosan aréně se nehrálo na pohled nádherné utkání. Vedle gólů chyběla na obou stranách místy přesnost a také schopnost řešit situace ve vyšší kvalitě. Domácí Plzeň Spartu až na naprosté výjimky dokázala uhlídat a jistě cítí, že mohla uhrát víc. Začněme však tím, proč Sparta v první půli – až na dobrý úvod – nepředvedla takřka nic.

Nepřipravená ofenziva Sparty

Hostům se podařilo do utkání slušně vstoupit. Jejich cílem bylo v úvodu utkání nízkým postavením obou beků a záložní trojice s vysunutým Sivertem Mannsverkem izolovat ofenzivní trojici John Mercado – Albion Rrahmani – Lukáš Haraslín proti obranné trojce Plzně. Ta ve svém typickém osobním bránění měla v prvních deseti minutách s jejich pohybem problémy, nicméně se do zápasu brzy adaptovala a Spartě zamezila akce rychle dokončovat.

To bylo klíčové. Sparta totiž v utkání, mimo snahu dostat své útočníky do soubojů proti obráncům, neměla příliš cest, jak na soupeře vyzrát. Na její typickou zbraň v Lukáši Haraslínovi vyrukoval dobře připravený Adam Kadlec, zatímco probíhajícího Matěje Ryneše bránil Anar Memič. Problémem Sparty však byla také pasivita její záložní trojky.

Mannsverk rozhodně není známý tím, že by byl extra tvořivý. Dokáže sice slušně přijmout míč na vlastní polovině a občas ho i vyvézt, ale v utkání na míči svému týmu pomáhal jen minimálně. Stejně tak Kaanu Kairinenovi osobní obrana dlouhodobě příliš nevyhovuje: nutí ho neustále hrát pod tlakem a omezuje jeho možnost být s míčem déle.

Andrew Irving nabídl až příliš málo dynamiky a pohybu do rychlosti, což se nicméně dá vyčíst prakticky všem hostům (řekněme s výjimkou Ryneše). Sparta se na útočnou polovinu nedostávala příliš často; když už tam ale byla, chybělo jí – mimo úvodních 15 minut – zrychlení, dynamický náběh a snaha dostat se do protipohybu, a tím rozhýbat osobní obranu soupeře.