Při přemítání nad filmy o fanouškovských subkulturách si většinou připomínáme hlavně surová díla z prostředí radikálních hooligans. Ti totiž představují podnětnou premisu pro větvení sociálního dramatu, oscilujícího k širším politickým i sociologickým souvislostem.
Pro toto odvětví výsostně typické britské filmy dokáží kloubit silnou tradici drsných fanouškovských kruhů s tradicí sociálních filmů 60. let, jež tematizují dělnickou třídu a mladíky, kteří hledají své místo ve světě. Většina premis se tak odvíjí právě od drsné slupky vyznávající násilí, nacionalismus, drogy, alkohol a drsný sex redukující ženy na objekty, pod něž se ukrývá potlačovaná křehkost, strach a nejistota. Vulgárně komunikující komunita představuje jediný domov.
Domov, jenž ačkoli se hlásí k fotbalu, tak řadí sport minimálně na druhé místo. Stadiony vybízí k animálnímu jednání. Jednotlivci splývají v dav. Nechat se strhnout surovou atmosférou pokřiků a bitek ve znamení znaku na prsou představuje prostor pro jinde neakceptovatelné jednání, jež je nositelem úlevy a povrchního zadostiučinění.
Hooligan filmy často sklouzávají k exploataci a skrze jednání protagonistů přenáší vztek a zlobu i na diváky. Třou se v nás pocity. Na jednu stranu pociťujeme vztek vůči radikálním fanouškům, na stranu druhou se pro jejich rozštěpené nitro snažíme nalézt pochopení.
Vlna těchto snímků je příznačná pro nultá léta nového tisíciletí, ačkoli kultura hooligans byla na vrcholu v 70. a 80. letech. Nejskloňovanějšími případy jsou tituly Green Street (2005) a Football Factory (2004) – oba pyšnící se „kreativním“ českým názvem Hooligans.
První zmíněný sleduje ze školy vyhozeného mladíka, který postupně nalézá útočiště v životní filozofii rowdies, kde se ztotožňuje především s anarchisticky vzdorovitým přístupem, druhý je pak dokumentární stylistiku připomínající freskou násilí a mužské neschopnosti vyjadřovat se jinak než pěstmi.
Lvíčata hrají svůj druhý zápas na Euru a budou v něm chtít příjemně překvapit stejně jako před dvěma roky. Utkání s favorizovaným Německem vysílá stanice ČT Sport.
Antonín Brynda, dlouholetý záložník Kladna, zemřel před 70 roky po zranění v zápase se Spartou. Příběh tehdy třicetiletého záložníka dlouho nikdo neznal, než ho v archivech objevil historik Roman Jašek, který je členem Komise pro historii a statistiku FAČR.
Karabec, Fila, Horníček a spol. – jaké jsou šance, že lídři české jednadvacítky na letošním Euru zazáří podobně jako v klubovém fotbale? Přinášíme vám detailní rozbor nominace lvíčat s analytiky Vojtěchem Mrklasem a Tomášem Daníčkem.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
