Před týdnem jsme Spartu a Slavii opustili po nabušeném „double derby“ týdnu. Zdálo se tehdy, že letenským hraje vše do karet. Vyřadili červenobílé z domácího poháru a v ligovém mači se slávisté museli snížit k opatrné defenzivní hře, aby nedopustili další katastrofu a remízou udrželi v průběžné tabulce „hratelnou“ čtyřbodovou ztrátu.
Jenže čas oponou trhnul a už je tu nová inventura. Ze supernabitého března nám uběhl další týden a stav nálady na pomyslném sparťanském barometru spokojenosti bezpochyby brutálně klesl.
Očekávaná domácí bitva Evropské ligy s Liverpoolem skončila výsledkem 1:5. To by ještě mnozí příznivci rudých barev byli nejspíš ochotni přejít mávnutím ruky a hodnocením typu „hráli jsme s absolutní špičkou, a to nebojácně“.
Fajn. Jenže nad nedělním debaklem v Plzni 0:4 už se nejspíš uvnitř každé sparťanské duše rozblikala varovná kontrolka i s hlasitou sirénou.
Francouzské hvězdy se do hry nedostaly. Španělsko ovládlo první semifinále na MS 2026, vyhrálo 2:0 a po šestnácti letech si znovu zahraje o titul mistrů světa.
Za poslední dvě a půl sezony změnilo majitele 11 českých prvoligových klubů. Drtivá většina z nových vlastníků jsou miliardáři. Jaká je jejich motivace? Co od nich můžeme dál čekat? Budou přibývat další? Jak se liší jejich byznysplány? A které kluby můžou být ještě na prodej? Povídáme si s redaktorem Hospodářských novin a byznysovým insiderem Pavlem Novotným.
Všechny cesty vedou do Říma. Plánička, Puč, Nejedlý a spol. po té své došli v roce 1934 až k senzačnímu stříbru na mistrovství světa. Pomohli jim k tomu i Poláci, kteří před odvetou kvalifikace kvůli politickému napětí odmítli do Prahy přijet.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
