Před týdnem jsme Spartu a Slavii opustili po nabušeném „double derby“ týdnu. Zdálo se tehdy, že letenským hraje vše do karet. Vyřadili červenobílé z domácího poháru a v ligovém mači se slávisté museli snížit k opatrné defenzivní hře, aby nedopustili další katastrofu a remízou udrželi v průběžné tabulce „hratelnou“ čtyřbodovou ztrátu.
Jenže čas oponou trhnul a už je tu nová inventura. Ze supernabitého března nám uběhl další týden a stav nálady na pomyslném sparťanském barometru spokojenosti bezpochyby brutálně klesl.
Očekávaná domácí bitva Evropské ligy s Liverpoolem skončila výsledkem 1:5. To by ještě mnozí příznivci rudých barev byli nejspíš ochotni přejít mávnutím ruky a hodnocením typu „hráli jsme s absolutní špičkou, a to nebojácně“.
Fajn. Jenže nad nedělním debaklem v Plzni 0:4 už se nejspíš uvnitř každé sparťanské duše rozblikala varovná kontrolka i s hlasitou sirénou.
Jeden z nejslavnějších večerů v historii českého klubového fotbalu se odehrál 4. listopadu 1992 v Olomouci. Sigma pod vedením Karla Brücknera rozebrala Fenerbahçe výsledkem 7:1. Zrodila se senzace, na kterou v Turecku dodnes vzpomínají.
Fotbalisté Paris Saint-Germain pokračují v suverénním tažení Ligou mistrů. Na hřišti španělského Villarrealu zvítězili drtivě 6:0, přičemž už v 17. minutě vedli o čtyři branky. Tak rychle se na čtyřgólový náskok v historii soutěže ještě nikdo nedostal.
Tragická smrt španělského fotbalisty připomněla podobný případ z československé historie. V roce 1972 zemřel po zdánlivě běžném střetu s útočníkem teprve pětadvacetiletý hradecký brankář Václav Oplt. Co se tehdy na hřišti stalo?
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
