Jsou kluby, které fotbalovým světem tak nějak proplouvají. Nebudí velké vášně, nevyhrávají tituly, jejich dresy nenosí známá jména. Jejich fotbal nenudí, ale ani nezvedá ze sedaček, a jejich výsledky jsou přesně takové, jaké se od nich obecně čekají. Hrají, na co mají. Nic víc, nic míň.
Stade Brestois 29 vždycky patřil mezi přesně takové kluby. Nikdy nezískal velkou domácí trofej, nikdy se neukázal v Evropě, jeho sestavou nikdy neprošly velké hvězdy. Historicky nejlepší umístění? Osmé místo ze sezony 1986/87. Známá jména? Možná argentinský kanonýr Gonzalo Higuaín. Ten se ale v Brestu pouze narodil během angažmá jeho otce Jorgeho.
Po dlouhých letech v nižších soutěžích se Brest od roku 2019 drží v Ligue 1. Rok co rok nad ním ale povlává hrozba sestupu. Letos tomu nemělo být jinak. Optimistické scénáře předpovídaly bretaňskému celku klidný střed tabulky, pesimističtější boj o záchranu. Zkrátka jako každý rok. Je to přeci klub, co málokdy překvapí. Jenže letos zaběhnuté pořádky neplatí. Piráti z Brestu Ligue 1 vodami jen tak neproplouvají. Letos je berou útokem.
Dvě porážky 0:1, tři červené karty a mistrovství světa bez Česka. Neúspěšná baráž s Belgií začala 10. listopadu 2001 v Bruselu, kde se Tomáš Řepka ještě před přestávkou ohnal loktem po soupeři. Byl to jeho 46. a poslední mezistátní zápas.
Startuje listopadová reprezentační pauza. Ukážeme vám, na jaký fotbal se během ní můžete těšit v televizi.
Po remíze v Plzni se z kotle ozvalo „Priske ven!“, ale za nejhorším ligovým startem Sparty od roku 2019 je víc než jen práce trenéra.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
