Jsou kluby, které fotbalovým světem tak nějak proplouvají. Nebudí velké vášně, nevyhrávají tituly, jejich dresy nenosí známá jména. Jejich fotbal nenudí, ale ani nezvedá ze sedaček, a jejich výsledky jsou přesně takové, jaké se od nich obecně čekají. Hrají, na co mají. Nic víc, nic míň.
Stade Brestois 29 vždycky patřil mezi přesně takové kluby. Nikdy nezískal velkou domácí trofej, nikdy se neukázal v Evropě, jeho sestavou nikdy neprošly velké hvězdy. Historicky nejlepší umístění? Osmé místo ze sezony 1986/87. Známá jména? Možná argentinský kanonýr Gonzalo Higuaín. Ten se ale v Brestu pouze narodil během angažmá jeho otce Jorgeho.
Po dlouhých letech v nižších soutěžích se Brest od roku 2019 drží v Ligue 1. Rok co rok nad ním ale povlává hrozba sestupu. Letos tomu nemělo být jinak. Optimistické scénáře předpovídaly bretaňskému celku klidný střed tabulky, pesimističtější boj o záchranu. Zkrátka jako každý rok. Je to přeci klub, co málokdy překvapí. Jenže letos zaběhnuté pořádky neplatí. Piráti z Brestu Ligue 1 vodami jen tak neproplouvají. Letos je berou útokem.
Martinu Frýdkovi (34 let) v Arisu končí smlouva, ale z Řecka se mu odcházet nechce. V rozhovoru S FC mluví o nejisté budoucnosti i o tom, že by jednou rád pracoval jako sportovní ředitel u mládeže.
Evropské poháry nejsou jen obři jako Bayern s Realem. Hrají je taky Breiðablik, Klaksvík nebo Tiraspol. Dáme vám deset takových fotbalových bašt, vy nám řeknete, z jaké země jsou.
Votroci se po slabším začátku zvedli, mají na dosah evropské poháry a Adam Vlkanova věří, že tým má sílu historickou šanci dotáhnout do konce. V rozhovoru s FC mluví o vlivu Vladimíra Daridy, reprezentačním snu, síle kabiny i přínosu nového stadionu.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
