Jsou kluby, které fotbalovým světem tak nějak proplouvají. Nebudí velké vášně, nevyhrávají tituly, jejich dresy nenosí známá jména. Jejich fotbal nenudí, ale ani nezvedá ze sedaček, a jejich výsledky jsou přesně takové, jaké se od nich obecně čekají. Hrají, na co mají. Nic víc, nic míň.
Stade Brestois 29 vždycky patřil mezi přesně takové kluby. Nikdy nezískal velkou domácí trofej, nikdy se neukázal v Evropě, jeho sestavou nikdy neprošly velké hvězdy. Historicky nejlepší umístění? Osmé místo ze sezony 1986/87. Známá jména? Možná argentinský kanonýr Gonzalo Higuaín. Ten se ale v Brestu pouze narodil během angažmá jeho otce Jorgeho.
Po dlouhých letech v nižších soutěžích se Brest od roku 2019 drží v Ligue 1. Rok co rok nad ním ale povlává hrozba sestupu. Letos tomu nemělo být jinak. Optimistické scénáře předpovídaly bretaňskému celku klidný střed tabulky, pesimističtější boj o záchranu. Zkrátka jako každý rok. Je to přeci klub, co málokdy překvapí. Jenže letos zaběhnuté pořádky neplatí. Piráti z Brestu Ligue 1 vodami jen tak neproplouvají. Letos je berou útokem.
Po šesti porážkách v Lize národů jde česká reprezentace do losu kvalifikace na Euro 2028 z druhého koše. Může znovu narazit na Španělsko, Anglii nebo Chorvatsko. Ze třetího koše jí může připadnout třeba Slovensko, Polsko či Skotsko. Zkuste si los.
Česká jednadvacítka po výhře 1:0 v Turecku uhájila v Hradci Králové remízu 1:1 a počtvrté za sebou postoupila na Euro. V červnu se v Albánii a Srbsku bude hrát i o tři evropská místa na olympiádě v Los Angeles. Čeští fotbalisté byli na hrách naposledy v Sydney v roce 2000.
Kapitán reprezentace v nejlepším věku. Olympijský vítěz na sklonku kariéry. Vycházející hvězda v policejním klubu. Tři generace fotbalistů popisují svůj listopad 89.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
