Jsou kluby, které fotbalovým světem tak nějak proplouvají. Nebudí velké vášně, nevyhrávají tituly, jejich dresy nenosí známá jména. Jejich fotbal nenudí, ale ani nezvedá ze sedaček, a jejich výsledky jsou přesně takové, jaké se od nich obecně čekají. Hrají, na co mají. Nic víc, nic míň.
Stade Brestois 29 vždycky patřil mezi přesně takové kluby. Nikdy nezískal velkou domácí trofej, nikdy se neukázal v Evropě, jeho sestavou nikdy neprošly velké hvězdy. Historicky nejlepší umístění? Osmé místo ze sezony 1986/87. Známá jména? Možná argentinský kanonýr Gonzalo Higuaín. Ten se ale v Brestu pouze narodil během angažmá jeho otce Jorgeho.
Po dlouhých letech v nižších soutěžích se Brest od roku 2019 drží v Ligue 1. Rok co rok nad ním ale povlává hrozba sestupu. Letos tomu nemělo být jinak. Optimistické scénáře předpovídaly bretaňskému celku klidný střed tabulky, pesimističtější boj o záchranu. Zkrátka jako každý rok. Je to přeci klub, co málokdy překvapí. Jenže letos zaběhnuté pořádky neplatí. Piráti z Brestu Ligue 1 vodami jen tak neproplouvají. Letos je berou útokem.
Projděte si fotbalový TV program pátek. Bude se na co dívat.
České kluby mají za sebou další nepovedený týden v evropských pohárech. Alespoň trochu ho zachránily nečekané remízy Slavie a Jablonce. Jenže Řecko se v boji o důležité desáté místo v žebříčku národních koeficientů znovu vzdálilo. Pozitivní zprávou je alespoň návrat před Polsko a další zaváhání dánských klubů.
Petr Čech byl zvyklý na ledacos. Čelil nejlepším útočníkům světa a z branky Chelsea udělal téměř nedobytnou pevnost. Jenže 2. května 2012 proti němu stál senegalský útočník Papiss Cissé, který se rozhodl, že fotbalová fyzika ten večer platit nebude.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
