Blíží se EURO v Německu. Jaké máš vzpomínky na svoje dvě mistrovství Evropy?
První EURO mi v roce 2012 otevřelo dveře do Bundesligy, do Werderu. Nebýt toho turnaje, titul s Libercem by mi na toto angažmá nestačil. Takže to mělo zásadní vliv na mou kariéru. A jak na to vzpomínám? Hned se mi vybaví, jaká tam byla super parta. Trenér Bílek ji vytvořil, opravdu jsme společně táhli za jeden provaz, i když tam byly všechny ty rozbroje s médii i s fanoušky. I díky tomu se povedlo nastavit v dobrém smyslu my proti všem. Bylo to ku prospěchu týmového výkonu.
Pod Michalem Bílkem zažívala reprezentace čerstvý start. Debutoval jsi v roce 2011 na Kirin Cupu v Japonsku podobně jako třeba Václav Pilař, jedny z prvních reprezentačních startů tam sbírali Daniel Kolář, Jan Rezek nebo Milan Petržela. Cítili jste tehdy, že se tam rodí nový tým?
Ten Kirin Cup jsem tak vůbec nebral. Vnímal jsem to jako turnaj, na který se moc nechce letět klukům ze zahraničí, takže se udělá takový ligový výběr. Mně se – díkybohu – ty dva zápasy s Peru a s Japonskem celkem povedly, tak jsem v týmu zůstal. Potom na podzim nás čekala baráž proti Černé Hoře, která taky vyšla. A v létě už se jelo do Polska. V lize jsme ještě s Libercem vyhráli titul... Když o tom tak přemýšlím, sezona 2011/12 byla opravdu povedená. (usmívá se)
Vydejte se s námi do Německa s projektem Cesta na EURO.
Měl jsi životní formu?
Nedávno jsem viděl ty záběry a říkal jsem si... Se vší pokorou, že jsem byl dobrej. Pořád jsem agilní, ale už ne tak jako v těch čtyřiadvaceti, pětadvaceti. Fakt to nevypadalo špatně. Na vrcholu jsem ale nebyl. Nejlepší fotbal jsem podle mě hrál od třiceti do čtyřiatřiceti. Možná jsem byl o kilometr za hodinu pomalejší, ale měl jsem výskok, v Bundeslize jsem nabral zkušenosti, i díky nim jsem byl lepší. Komplexnější fotbalista.
Můžeš popsat atmosféru na EURO v Polsku? Bylo to tak, že v mužstvu všechno šlapalo dobře a zároveň zvenčí na něj působilo hodně kritiky?
V prvním zápase jsme dostali facku – 1:4 s Ruskem. Hned jsme slyšeli, že takové budou ještě dvě. Ale semklo nás to, dokázali jsme se vzchopit a postoupit do čtvrtfinále, kde nás gólem vyřadil Cristiano Ronaldo.
Ještě před deseti lety se zdálo, že Lionel Messi a Argentina už nikdy nenajdou společnou řeč. Po sérii bolestivých porážek oznámil konec reprezentační kariéry a doma se stal symbolem nenaplněných očekávání. Pak ale své rozhodnutí změnil. A napsal nejkrásnější kapitolu argentinského fotbalu, kterou teď definitivně uzavřel.
Projděte si fotbalový TV program na středu i další dva dny.
Co Spartě chybělo k úspěchu a v čem Slavia absolutně vynikala? Podrobnější statistiky mluví jasně! S datovým analytikem Opty Jakubem Kadrnožkou rozpitváváme v další epizodě Football Club podcastu derby na prvočísla.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!

