Róbert Vittek (42 let) je jedním z nejlepších hráčů v historii Slovenska. Při premiérové účasti země na vrcholném turnaji - mistrovství světa 2010 - vstřelil čtyři góly a výrazně pomohl k postupu do osmifinále.
Dnes je stále jednou z nejvlivnějších osobností slovenského fotbalu, v současnosti však jako sportovní ředitel bratislavského Slovanu, klubu, kde kdysi fotbalově vyrůstal. Vittek, který je v této funkci od září roku 2022, spolupracuje ve vedení s generálním manažerem Ivanem Kmotríkem mladším a také s hlavním trenérem Vladimírem Weissem starším, který ho vedl i na mistrovství světa v Jihoafrické republice.
V exkluzivním velkém rozhovoru pro Football Club Vittek hovoří o tom, jak se Slovan v této sezoně poprvé v historii probojoval do skupinové fáze Ligy mistrů a co to znamená pro budoucnost klubu. O hráče Slovanu je zájem v zahraničních klubech, Slovan chce také rozvíjet svou přestupovou politiku a plánuje investovat do mládežnické akademie.
Co pro vás znamená přejít z pozice legendy Slovanu do pozice klubového funkcionáře? Ve Slovanu jste strávil důležité roky své kariéry a teď už jste byl z jiné pozice u postupu do Ligy mistrů.
Přechod na tuto pozici nebyl automatický ani snadný. To, že máte hráčskou historii v klubu, vůbec neznamená, že se automaticky můžete přesunout do funkcionářské pozice. Existuje proces, který k tomu vede. Nečekal jsem, a hlavně jsem nechtěl, nic za zásluhy, protože hráčská a funkcionářská role se velmi liší. Je úplně něco jiného být na hřišti jako hráč a být zapojen do fotbalu v rámci managementu.
Ke konci kariéry jsem si to už uvědomoval a snažil jsem se na tuto alternativu připravit, ať už ve Slovanu nebo jinde. Začal jsem studovat management a marketing ve speciálním programu UEFA pro bývalé hráče národních týmů. Bylo to výborné rozhodnutí. Dvacet let jsem žil v určité komfortní zóně a fotbalové bublině, ze které jsem musel vystoupit a zpracovat velkou změnu. Díky studiu jsem samozřejmě získal cenné znalosti, kontakty i praktické zkušenosti.
Po jeho skončení jsem dostal nabídku pracovat ve Slovanu, jsem za tuto šanci vděčný a beru ji s pokorou a touhou něco dokázat. Samozřejmě, že v některých ohledech bylo jednodušší jít do klubu, kde jsem vyrůstal a ke kterému mám celoživotní vztah. Víme, že od Slovanu se očekávají vítězství a úspěchy, k tomu nás předurčují i podmínky, které jsou v rámci Slovenska výjimečné. Není však jednoduché to potvrzovat a dokazovat prakticky neustále.
Slavia má další titul. Zasloužený, dominantní, ale možná nejméně euforický ze všech. Český trůn drží pevně, jenže za ním se kupí otázky: mdlá Evropa, disciplína lídrů, konflikt s fanoušky i nutnost najít ofenzivní kvalitu pro další útok na výhru v Lize mistrů.
Tomáš Chorý ve Slavii končí a jedna z logických otázek zní: může se vrátit tam, kde byl doma? Adolf Šádek dal v rozhovoru pro podcast Kudy běží zajíc jasně najevo, že fotbalově by takového hráče bral hned. Jenže právě u Chorého už fotbal není jediná věc, kterou musí klub řešit.
Tenhle pád zatím nemá dno. Loni třetí Baník je po prohře na Slovácku poslední a záchranu už nemá ve svých rukách. Projdeme si, co se musí stát, aby nesestoupil do druhé ligy.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
