Trefa na Netflixu. Série o Ronaldinhovi nachází ideální balanc, hraje si s radostí i naivitou

Ronaldinho je stále živým fenoménem. Sociální sítě pořád zaplavují jeho fotky z různorodých oslav a akcí, případně se objevuje jako postavička ve videohrách. Mnozí nostalgicky zamačkávají slzu v oku při vzpomínce na jeho takřka nedbalou brilanci a všemožné kličky. Brazilec s širokým úsměvem, kterého dnes vídáme v signifikantní bekovce a se slunečními brýlemi, je fotbalistou z časů, kdy hráči ve velkoklubech měli možnost se individuálně utrhnout.

Třídílná dokumentární minisérie od Netflixu by tak velmi jednoduše mohla skončit jako mytizující v zásadě tuctový projekt. Místo toho je velmi uvědomělou a citlivou analýzou Ronaldinhovy osobnosti a stylu, přičemž tyto dvě složky nejdou oddělit. Každá ze tří částí je konceptuálně oddělena. V první sledujeme začátky, ve druhé barcelonský vrchol a ve třetí záslužně reflektovanou kapitolu v brazilské lize, kam Ronaldinho skutečně nepřišel jen dohrát.

Expozice však nikam nespěchá. Ronaldinha potkáváme na jeho rozsáhlém a od civilizace odlehlém farmářském pozemku, kde má luxusní vilu, hřiště na footvolley a zvířata. Poznáváme jeho kořeny a přirozené prostředí. Jde o člověka, pro kterého bylo vždy klíčové rodinné zázemí. Celý život se chtěl bavit a hrát fotbal. Což se mu také do velké míry podařilo. Psychologie radostného muže se do pohybu na hřišti a práce s balonem plně propisuje.

Jakkoli je introspektivní vyprávění chronologické, vzpírá se didaktickému ladění. Jednotlivé kapitoly neprocházíme mechanicky. Kolorit fotbalistovi osobnosti tvoří jeho rodina, skvěle vybrané archivní záběry a on samotný. Forma samotná inovativní není, naopak spoléhá na zavedené postupy. Mluvící hlavy prostříhané dobovými archivy. Z ohraného konceptu ale těží maximum, v jeho mantinelech tvůrci pracují skvěle.