Jedna věc úvodem – Southgate není žádný nýmand a tento komentář si neklade za cíl ho z něj dělat. Jeho víc než šestiletou éru u trenérského kormidla Anglie lze s klidem označit slovem úspěšná. Tři velké turnaje, semifinále, finále, vyřazení ve čtvrtfinále od obhájců titulu. Čísla hovoří jasně, Southgate je nejúspěšnějším anglickým koučem za padesát let a za jeho úřadování se Albion dostal k trofeji blíž než skoro kdykoliv předtím.
V tom je ale zakopaný pes. Dostal, ale nezískal. Jakkoliv tomu bylo třeba při penaltách s Itálií blízko, Angličané se mistry světa ani Evropy nestali. A tehdy přichází na řadu kritika koučova trenérského počínání. Jak se říká, účel světí prostředky. Pokud se ale k vytyčenému cíli nedojde, rázem se méně atraktivní styl nebo kontroverzní rozhodnutí hodnotí daleko přísněji, než kdyby hráčům na krku cinkaly zlaté medaile.
Na Boží hod roku 1937 pohltila zápas Chelsea s Charltonem tak hustá mlha, že ho rozhodčí předčasně ukončil. Jenže brankář Sam Bartram to nezaregistroval a ještě dlouhé minuty dál stál ve své brance, zatímco stadion už byl téměř prázdný.
Kreativita je fajn. Změny pravidel se ale musí pořádně domyslet. Jinak z toho může být pěkný guláš...
Barcelona v Madridu vyhrála 2:1, jenže na postup do semifinále Ligy mistrů jí to nestačilo. Symbolem úterního večera se stal Fermín López: po lahůdkovém centru Lamina Yamala měl na hlavě postupový gól. Jenže Musso ho vychytal, a ještě mu při tom kopačkou roztrhl obličej.
Staňte se předplatiteli Football Clubu a odemkněte si všechny prémiové texty!
